Účastníci: Riikka (dcera Tuonetar), Eliška (dcera Dambaláhova), Iris (dcera Nephthys), Ráchel (dcera Athénina), Nela (dcera Neith), Nora (dcera Heimdallova), Aelfrída (dcera Afroditina), Daniel/Šabaka (syn Hórův)

V noci v jedné z pražských ulic nedaleko ode mě zastavilo luxusní auto (vypadalo jako velmi pěkný kousek z technického muzea) a z něj vystoupila krásná dáma ve společenském oblečení (asi jako do divadla), mluvila finsky. Představila se jako Ida Aalberg a požádala mě o pomoc. Prý se ztratil její přítel a neozývá se. Můžu se za ní stavit v Helsinkách v národním divadle, kde mi řekne detaily. Trochu mě to překvapilo, ale… stávají se i divnější věci.

Svolala jsem valnou hromadu do Generické a shrnula jim fakta. Během hovoru nám do salonku vletěl překrásný inteligentně se tvářící sokol a za ním pomalu přišel zaraženě se tvářící vysokoškolák s tréninkovým mečem. Chvíli to vypadalo, že uteče, ale sokol vypadal dost přísně. Pak sokol i promluvil a říkal, že se má držet se skupinou. Pak teprve uletěl. Nováček se k nám tedy raději přidal a představil se jako Šabaka ale můžeme mu prý říkat Daniel.

Celá skupina jsme pak vyrazili do Helsinek. Najít divadlo nebyl žádný problém a Ida nám tam sdělila další detaily. Zmizelý přítel je její velký fanoušek, chodívá do divadla pravidelně a teď už se tři dny neukázal. Je to ruský gentleman Alexij. Mluvila o něm velmi hezky a dala nám adresu.

Alexij se vyskytoval v budově univerzity. Nedalo moc práce umluvit nočního hlídače, aby nás pustil dovnitř. Zkoušela jsem se „rozhlédnout“, ale místo Alexe na nás naběhla hmotná a velmi naštvaná spektra v podobě medvěda. Měla dvě tlamy, normální a na břiše, obě se otevíraly jako hadí a k tomu oči plné zuřivosti. A my bohužel neměli žádného bojovníka s magickou zbraní… Nováček Daniel se neohroženě oháněl svým tréninkovým mečem, ale bestii to fakticky nic nedělalo. Eliška vytáhla dýku, která dokázala prorazit medvědí kožich, ale to stvůru jen víc naštvalo, takže odhodila Elišku do jiné místnosti a dost ji tím pochroumala. Aelfrída se s kuší snažila, ale potvora byla velmi houževnatá… a neměla žádné orgány, které by se daly zranit. Pak si konečně nestvůra všimla mě, takže jsem ji dveřmi mohla poslat „dál“.

Dali jsme se dohromady a měli jsme všichni celkem dost. Aelfrída uzdravila Elišku, Eliška pak uzdravila všechny zraněné. Mě dala kousek zlatého plamínku. Junior z něj měl velkou radost… Povyrostl… Teď jsme byli všichni uzdravení a celkem i čerství. Nedaleko jsme našli Alexije. Stačilo zjistit, kde mu hlava stojí… leží… vrátit mu hlavu a přidat trochu energie a vypadal v pořádku. Dokonce nám slíbil, že dá dohromady knihovnu, na které byly jasně patrné známky boje s divokou spektrou.

Rozloučili jsme se a vrátili se ještě za Idou. Netrápili jsme ji detaily, ale z toho, že je Alex v pořádku měla velkou radost. Prý se máme stavit na představení. V hotelu nás pak navštívil Horus, Danův otec. Byl potěšen, syn se choval statečně.