ScionWiki

Účastníci: Veronika, dcera Hádova, Kérka (NPC), Riikka, dcera Tuonetar, Paddy, syn Brigid, Tomáš, syn Kui Xinga, Marek Kazimír, syn Mandodarí

Jestli chcete vědět, kdo tančil valčík mezi ohnivými sudy na Vyšehradě, co prováděl opilý čínský úředník, kdo založil kapelu a s kterým scionem se nejlépe hází, čtěte dál.

SMS od Paddyho: „Kdo umí mluvit potichu a moc nedupe, sraz v Deadly Mambo.“

Důvod formulace Paddyho zprávy jsme zjistili, jakmile jsme dorazili do řečeného baru a uviděli Soňu Sovovou, barmanku a voodoo kouzelnici, se strašlivou kocovinou. Prý tu měli velkou dušičkovou party, živí, mrtví i živí mrtví společně, jak tradice a Baron Samedi káže. Jenže jeden z duchů cosi ztratil, nemůže se kvůli tomu vrátit do zásvětí, kvílí někde pod Vyšehradem a ona aktuálně není ve stavu, aby to mohla jít vyřešit sama.

Jak jsme se blížili k cíli, ukázalo se, že nám Soňa ani nemusela popisovat přesnou lokaci. Kvílení bylo slyšet už na dálku a brzy jsme našli nešťastného ducha. Pirát seděl na chodníku u ústí ulice, která pak stoupá nahoru na Vyšehrad. Hned jsme si všimli, co mu chybí – jedna ruka od lokte. Teprve když ho Riikka pozdravila a sáhla na něj, uvědomil si, že ho vidíme a nemluvíme spolu, ani s tou částí chdoníku, na které sedí. Představili jsme se. Pirát se jmenoval José, o ruku přišel někde na trase mezi místem, kde seděl a kostelem, ale vůbec si nepamatoval, jak. Slíbili jsme mu, že zkusíme ruku najít, a vydali se ulicí nahoru.

Nešli jsme dlouho, když se před námi ze tmy vynořil obrovský pekelný pes s ohnivou tlamou. Riikka se rozhodla si s ním promluvit. Ukázalo se, že nám rozumí a že nás nechce sežrat. Vydali jsme se za ním nahoru, ale nedošli jsme daleko. Naskytl se nám pohled na několik ohnivých sudů, valících se a poskakujících nám naproti. Zabíraly téměř celou šířku ulice. Pes se pohotově dematerializoval.

Sudů bylo sedm, dvě skupinky po třech a jeden poslední. U prvních jsme proběhli mezerami kolem prostředního. Marek to vzal ninja stylem po zdi a přitom zjišťoval, jestli si všimne v poskakování sudů nějakého rytmu. Kérka se sklouzl po mokré dlažbě, přehodil mě přes druhou řadu a kamsi zmizel. Díky jeho zásahu jsem unikla tomu, co se vzápětí stalo za mnou, totiž že se Riikka a Tomáš srazili. Marek Tomáše odstrčil správným směrem, popadl napůl omráčenou Riikku a protančil s ní valčíkovým krokem další mezerou mezi sudy.

Zbýval poslední, sám o sobě zabírající skoro celou šířku ulice. Marek už vypozoroval rytmus, ve kterém poskakuje. Paddy se podle toho sklouzl pod sudem, já jsem naopak použila dvojzubec jako odrazovou tyč a vzala to horem.

Teprve pak jsme se začali počítat a všimli si, že Kérka chybí. Visel na zídce nad srázem, kde se zachytil. Vytáhli jsme ho nahoru, ujistili se, že jsme všichni celí a vydali se zase ulicí kousek níž, kde v kolečku stály najednou moc hodné a krotké sudy. Pes se zase objevil. Z jeho náznaků jsme pochopili, že jeden sud chybí, že ho ztopil náš známý pirát a že mu pes za to ukousl ruku. A že vrátí ruku, když bude zpátky sud.

Vrátili jsme se k pirátovi s tím, co jsme zjistili, a že by bylo dobré, kdyby si vybavil, kde ten soudek nechal. Pirát si vzpomněl spíš na to, že si v době, kdy se to stalo, zpíval Wellermana. Šlo mu to moc hezky, a tak se k němu většina z nás přidala. Marek nám zařídil doprovod a celé to nahrál na svůj kámen. Tomáš zatím napsal kaligrafii, díky které si náš nový kamarád vzpomněl a nasměroval nás na Petřín k Máchově soše.

Že jdeme správně, jsme poznali už kus před cílem, protože proti nám se motal obrovský ohnivý krocan. Zároveň z něj ale táhl podsvětní chlad. Ukázal nám, kde je soudek, ale bohužel ho mezitím taky vypil.

Od psa jsme zjistili, že tam bylo mrtvé pivo, a tak jsme se jali hledat pivovar, kde co nejpravděpodobněji straší. Tomáš se velice podivoval, proč všichni tak zuřivě odmítáme jít do toho, nad nímž je v současnosti úřad. Z výběru zvítězil hostinec U Fleků.

Říct, že když jsme dorazili k cíli, bylo tam živo, není úplně přesné. Každopádně tam seděli štamgasti od 15. století dál a navíc rytíř z doby křížových výprav. Nádoby na pití byly náhodně namíchané, dřevěné nebo plechové korbely i moderní skleněné půllitry. Nakoupili jsme do soudku pro psa i do láhve pro Soňu na ukázku a vrátili se k Vyšehradu. Pes byl spokojený, zapálil soudek a přinesl nám pirátovu ruku. Vrátili jsme se k Josému, já s Riikou jsme přiložily ruku, kam patří a za recitace

Podsvětí ti káže

Srůst má celá paže

Vcelku bude duše

Kážeme ti suše

Jsi z Josého těla

Srůst máš, jak jsi měla

ji připojily. Pirát byl na jednu stranu šťastný, že je zase celý a že ho ještě čeká hudební kariéra, na druhou měl strach, co s ním provede Soňa. Naštěstí nic, jen ho poslala zpátky domů, ať už to je příslušné podsvětí nebo místo, kde obvykle straší.

Nás pak každého pozvala na drink na účet podniku. Kérka si jediný dal něco známého, aby mohl profesionálně zhodnotit, jak moc dobrá je ve svém oboru. (Spoiler: podle jeho verdiktu extémně dobrá.) Tomáš říkal něco v tom smyslu, že by neměl moc pít, protože by mohl začít psát věci, a Soňa se zvláštně podívala na něj a na volné místo na stěně. O chvíli později Tomáš s malířskou štětkou jistou rukou psal na zeď kaligrafickou čínskou báseň.

My ostatní jsme zatím vymýšleli drinky na pirátský tématický večer, kde bychom mohli s Josém vystupovat. Přesněji, já, Paddy a Riikka jsme vymýšleli jména (typu Dlouhá plavba, Pirátský poklad, Vítr do plachet nebo Jako dělo) a jak by to zhruba mělo vypadat a chutnat, zatímco Kérka a Soňa řešili, z čeho a jak to namíchat. Zatím nám ten nápad s kapelou a pirátským večerem připadal dobrý za střízliva i… ne za střízliva, tak třeba z toho něco bude.