Účastníci: Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Mara Podkopecká, dcera Eponina; Veronika Dušková, dcera Hádova; Marek Kazimír, syn Mandodarí; Kérka, zasvěcenec Hádův (CP).

I poslal jsem SMSku: „Výprava směr Filipíny a Batanské ostrovy za osobními záležitostmi srdce. Sraz v generické… Paddy“

A tak jsme se sešli v čajovně. V ní jsem ostatním sdělil, že se chystám na Batanské ostrovy za Haatem Anitu, ohnivým duchem, abych si s ním vyjasnil vzájemný vztah. Dana se přidala s tím, že v dané oblasti má předjednaný obchod s drusy. A tak jsme se domluvili na spojení obou potřeb do jedné výpravy.

Dost dlouho jsme se radili a mluvili o všech nebezpečích, která nás na Filipínách může potkat. Dana byla v tomto směru velmi připravená. Já jsem měl informace pouze o Batanských ostrovech. Dana si však připravila dost informací o možných nebezpečích, která můžete naleznout zde. Marek však dobře navrhl, že bychom se mohli stavět na Lance u jeho matky, kde bychom se lépe informovali o místních vztazích, nebezpečích politického rázu a podobně.

Letadlem jsme to tedy vzali nejdříve na Lanku. Tam ihned u letiště jsme zapadli do křoví, kde se po Markově výzvě objevily slaté dlaždice, které nás dovedly až do paláce samotné Mandodarí. Ta nás přivítala bíle oděná a přeci nás jen informovala o některých záležitostech Filipín a Batanských ostrovů. Doporučila nám se vyhnout muslimské oblasti Filipín a varovala nás před bytostmi, které obývají i města a místa, která nebyla „obsazena“. Jak tomu bylo v případě Batanských ostrovů. Sama si přála pouze dovézt filipínský rum, který je údajně velmi dobrý. Po procházce v parku u paláce bohyně jsme se tedy vydali přímo na Sabtang, hlavní ostrov Batanského souostroví.

Na Sabtangu jsem především šel zařídit květiny. Aranž z toulitky a orchideje a následně růže a ibišky volně. Viděli jsme následně i poutaž na Small cave, bar v obravdové jeskyni. Zároveň jsme si ale ihned vzpoměli na varování Mandodarí, že v mnohých barech pracují tikbalangové. V místním informačním centru jsme se informovali o místních místech včetně Jeskyně ohňů, kde Haat přebývá. Místní paní nám však doporučila i maják či ivatanskou vesnici, která je kousek od jeskyně ohňů. Jako dary pro místní doporučila dobrý rum a sladkosti. Doporučila nám i místní průvodce, neboť příroda může být zrádná. Nakoupili jsme tedy dárky a vydali se do vesnice, kde se nás velmi mile ujali v místním hostelu a doporučili nám jídlo v nedaleké restauraci, kde pracují 3 číšnice a jeden barman. Jídlo měli opravdu velmi dobré.

Jelikož se ale blížil večer, vydali jsme se i s květinami na pláž k Jeskyni ohňů. Tam jsem zazpíval Haatovi píseň, kterou jsem pro něj složil. A on mi zpěvem odpověděl! Proběhla tedy ještě výměna písní a naše setkání. Do toho se však objevilo mnoho mladších bytostí, které neplály jak Haat, ale spíše jiskřily. My s Haatem jsme se tedy vypařili, zatímco ostatní zabavili jiskřičky. Tam se strhla párty, kterou jim nakonec překazili starší, kteří měli popelavé vlasy a jiskřičky zažehnali. Následně si ostatní povídali s anitu de piedra o problému, který Haat má.

Jak jsem totiž zjistil při rozhovoru s Haatem, bojoval s tikbalangem a spálil část svého ohně. Brzy tedy vyhasne, zemře. Zároveň jsou jejich vztahy příliš fyzické, než aby byl momentálně nakloněn úzkému vztahu. Domluvili jsme se tedy na „přátelství s výhodami“, i když mi z celé té situace bylo smutno. Vrátil jsem se potom tedy k ostatním, kteří si povídali s anitu de piedra. Ten dříve v rozhovoru poukázal na to, že tuto situaci několikrát v minulosti řešili, ale vždy to dopadlo špatně. Pokud přijdeme s nějakým nápadem, jsou ochotni nám říct, jestli to již někdo zkoušel a nebo ne. Zároveň Popelaví doporučili Daně, že nadpřirozeně dobré jídlo může získat od barmana v restauraci.

Šli jsme si tedy lehnout a další ráno jsme zašli do restaurace, kde jsme si s barmanem Albem více promluvili. Ten byl ochoten jídlo připravit, pokud pro něj vykonáme úkol. V jednom z domů se usadil poltergeist, který vyděsil místní párek na dvorku. Od té doby v domě straší.

Vydali jsme se tedy promluvit s místním stařečkem seňorem Delgadem, který dům obývá. Sám nevěděl, čím by mohl ducha nějak rozhněvat. Sám dům koupil levně, protože v něm před nějakou dobou zemřela mladá dívka. Ale velmi dlouho se nic nedělo.

Rozhodli jsme se tedy promluvit s místními dětmi. Pustili jsme se s nimi do hry a při přestávce jsme si začali vyprávět příběhy. Hlavně o strašidelných domech. Údajně je jeden v lese, který patřil jednomu warlockovi. Přesunuli jsme se tedy do baru, kde jsme si promluvili s Albem o tom, co on ví. Ta dívka, co zemřela, byla Elsa san Augustín, a měla si brát chlapce Johanna Santose. Po smrti dívky chlapec krátce na to spáchal sebevraždu. Obě rodiny potom opustili Sabtang. O warlockovi řekl, že seňor Reyes dokázal zatočit s jednou spektrou. Došlo nám tedy, že ten warlock je Bagwis Reyes, kterého jsme potkali v Dawson city a máme na něj číslo. Zavoláme tedy Bagwisovi s tím, že chceme mluvit s jeho dcerou Biring, která je ochotna se o minulosti více bavit. Zvláště s Danou. Z Biring vypadne, že Johann byl debil, protože si očividně objednal kletbu na Elsu a potom to chtěl zrušit. Ale takhle to nefunguje.

Sebereme se tedy a uvelebíme se v domečku seňora Delgada, zatímco on bezpečně spí v pokojíku v motelu. A opravdu, v noci se nám zjeví duch mladíka, který je značně rozrušen. Promluvíme si tedy o tom, co se stalo. Johann byl velmi žárlivý a Elsu viděl s Albem. Myslel si tedy, že ho podvádí. Na msrtelné posteli mu ale Elsa vyjevila, že Albo je její ztracený bratr. Johann chtěl zrušit kletbu, ale to nejde. Neunesl tedy tíhu své viny a spáchal sebevraždu. V domě byl neustále, ale to dostaveníčko před pár dny na dvorku vnímal jako znesvěcení Elsiny památky. Proto začal vyvádět. Mara nakonec pomohla Johannovi jít dál. Vlastně na to byl i připraven.

Ráno jsme tedy Albovi přišli říct, že náš úkol byl zdárně vykonán. Albo tedy dodržel svou část dohody a udělal Daně něco, co neskutečně skvěle vonělo. Vydali jsme se tedy s tím do lesa za drusy, kde Dana nakoupila vhodné indické šperky. Celou sadu však drus neměl, a tak se bude Dana muset vydat za drusy ještě jednou. Konkrétně pro náramky. Drusové se také zmínili, že Alba vychovali tikbalangové, což vlastně dávalo smysl.

Do Prahy jsme se vraceli tedy bohatší o zážitky a nějaké ty lahvě exkluzivního filipínského rumu, který jsme zavezli i Mandodarí, jak Marek slíbil.