Účastníci: Yvonne, Lucie, Catherina, Eliška, Kiara, Mara, Petr Vopička, Jan Kovařík

—-Lucie svolala výpravu do Země věčného mládí, aby se zkusila v Zargoně poptat, co se ví o Goewin (vdova po Maathovi, elfí královna, která se někde schovává). Doufala, že by mohla získat nějaké nové informace, ohledně zmatku v elfím království. Při návštěvě zargonské kapituly jsme navštívili knihovnu. Zargonský knihovník při rozhovoru s námi sice neměl žádné informace o Goewin, ale přinesl velmi starý text, který věnoval Lucii. Text popisoval Pramen Smíření - očišťující pramen, který podle dostupných informací dokázal sejmout z toho, kdo se v něm celý vykoupal, téměř cokoliv. Kletby, prokletí, zločiny, karmické věci, věci, které nikdy neměly být sundány ze svých nositelů, neboť si je plným právem zasloužili. Jako příklad kronikář zaznamenal Loupežníka, který se věnoval rituálnímu kanibalismu, několikrát byl proklet a poznamenán, a i přesto jeho činy byly pramenem očištěny, a on se po koupeli stal čestným, ušlechtilým člověkem se svědomím, „rytířem v pravém smyslu toho slova“. Podle záznamů byla ale cesta k Prameni a velmi dobře hlídána Strážci, kteří nebyli nijak více specifikováni. Cesta měla být náročná po všech stránkách. Lucie byla tímto textem mile překvapena, protože doufala, že by to mohlo pomoci pohnout s jejími jizvami, památkou na Stirling. Mezi účastníky výpravy se pak rozhořela debata, nakolik je dobrý nápad to zkoušet. Kiara byla silně proti tomu, pokoušela se Lucii vysvětlit, že podle ní ty jizvy nejsou téměř vidět, i s nimi je velmi krásná, a že je tu dost veliké riziko, že se něco pokazí, protože navštívení Pramene je obcházení karmy, kterou jim přiřkl budhistický mnich při rituálu zbavování se titánské poskvrny. Lucie se naopak pokoušela vysvětlit, jak moc veliký problém pro ni ty jizvy jsou, protože japonský panteon má vnímání ideálu krásy nastavené trochu odlišně, a krom toho je tento druh dokonalosti jeden z aspektů, který si Lucie vybrala naplňovat, takže do značné míry definuje její osobnost, a i kdyby ji Pramen jizev nezbavil, tak by jí mohl pomoci se s nimi lépe smířit. Knihovník zastával názor, že by si Pramen měl hravě poradit i s takovým problémem, i když neměl přímou osobní zkušenost. Debata nějakou dobu trvala, nakonec ji ukončil Jan svou poznámkou, že to rozhodnutí je spíše na Lucii, ale pokud se rozhodne Pramen navštívit, on nemá důvod jí v tom nijak bránit, a rozhodně ji na této výpravě doprovodí. V této chvíli jsme opustili Kapitulu, a vydali jsme se za Ikarielem, o němž se Lucie s Triádou domnívala, že by mohl něco vědět o Goewin. Žádné nové informace se neobjevily, a bylo rozhodnuto, že pokud je Goewin tak dobře schovaná, že o ní nikdo neví vůbec nic, nebudeme ji hledat, abychom na její stopu nechtěně někoho nepřivedli.

Pak se Lucie rozhodla skutečně hledat cestu k Prameni, zbytek ji doprovázel. Cestou jsme skutečně procházeli zkouškami, které připravovali strážci, ale u těchto zkoušek se dá předpokládat, že budou pokaždé jiné, a proto budou jen stručně rozepsané na konci pod čarou. Nakonec se došlo k jeskyni, kde měl Pramen být. Vešli jsme dovnitř, a tak se objevil poslední strážce – který se bez zaváhání obrátil k Lucii, a řekl jí, že nesmí projít – tedy pokud mu nenechá jednu z dívek, které má s sebou, jako platbu, protože drak velmi rád žere mladé ženské maso. Jan ještě lichocením draka přiměl, aby se nechal vyfotografovat, a pak jsme vycouvali z jeskyně ven. Krátkou poradou jsme rozebrali, že drak je sice ješitný, ale ne hloupý, a tudíž asi nemáme prostředky, jak ho přelstít. Do boje jsme se pouštět nechtěli, tak jsme se rozhodli zkusit ho uplatit. Lucie měla kousek magického zlata, které nosila s sebou, Catherine nabídla zlaťák z čínských nebes, a Mara měla s sebou nebeský lapis (vzácný druh hvězdného kamene). Plán zněl, že Lucie nabídne s mnohými lichotkami drakovi první dva kousky zlata, a bude mu vyprávět o hvězdném kameni, který mu ale nedokáže přinést, protože se ho nesmí dotknout – není dost čistá. Doufali jsem, že touha po drahých kamenech draka přemůže, a on dovolí Lucii se vykoupat, jen aby mu vzácný kámen mohla přinést. S tím Lucie vešla do jeskyně. Nějakou dobu jsme čekali venku, a po chvíli Lucie vyšla – naprosto nahá, pouze v ruce měla svůj relic. Bez šperků, oblečení, jakýchkoli věcí, ale také bez jizev, drátů ve vlasech (vzpomínka na zenobity), a jakýchkoli jiných poškození. Nejdřív nám řekla, že po ní drak chce nějaký kámen, ten jsme jí podali, a ona ho odnesla zpátky. Když se vrátila, půjčili jsme jí náhradní oblečení, ale vyšlo najevo, že si na nás nevzpomíná ani si nepamatuje, kde se tam vzala. Petr ji prohlédl, a oznámil, že je v pořádku, ale hrozně rychle se musíme vrátit zpátky do Prahy. V tom okamžiku vyšlo najevo, že si Lucie nepamatuje ani Lleua, ani nemá klíček, který od něj dostala. Poklusem jsme vyrazili hledat Měsíční schodiště coby nejkratší cestu domů. Ale sotva jsme opustili území střežené Strážci Pramene, potkali jsme elfa, který některé z nás znal, a když mu Petr řekl, že hledáme schodiště, protože spěcháme domů, byl ochotný nám pomoci dostat se do Prahy rychleji, pokud vyřídíme vzkaz. Petr jako mluvčí skupinky souhlasil, a elf mávl zrcátkem a vytvořil z něj portál, kterým jsme proběhli.

Catherine, Lucie, a Eliška skončily v opuštěném srubu uprostřed lesů, bez signálu a ničeho. Po vymotání s lesů bylo zjištěno, že jsou sice ve správném světě, ale v Anglii. Dalších několik dní se dostávaly do Prahy.

Catherine Caetra