Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab Kolář, syn Nabua; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Jan Kovařík, syn Tezcatlipocův; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Nela, dcera Neith; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC)

SMS od Jana: Už jsme dlouho nebyli v Mexiku, chtěli bychom se zajet podívat, jak jim dupou králíci. Více detailů osobně, Obskurní kavárna.“

Jan v Obskurní příchozím sdělí, že pojedeme do Mexika, kde je v plánu kontaktovat Centzon Totochtin, což je lokální polybožstvo s globálním dosahem; 300 králíků, kteří chlastají, dělají párty a bordel. Jede se tam s velmi specifickou účelem, který je tajný – taková větší operace, ve které bude Jan hrát jednu z klíčových rolí a domnívá se, že jeho božský otec by se k tomu mohl chtít vyjadřovat nebo se jenom přijít podívat nebo cokoli a proto je potřeba ho zabavit. A tak je v plánu navrhnout Centzon Totochtin, aby uspořádali nějakou větší párty zhruba v době, kdy se bude ona operace dít. (ano, jednalo se o krytí Knihovny před Tezcatlipocou).
Přes koho budeme králíky kontaktovat – Nerova taneční škola a Nadine, což je dcera právě Centzon Totochtin, taky slečna, která je nebezpečná, když nemá co žvýkat. Zásobíme se tedy žvýkačkami (dlouhé, krátké, třpytivé, práskací) a chlastem (zubrowka, absinth, becher, fernet), k tomu se hodí jeden samonafukovací banán. Lucie si přibalí činely a taneční boty.

Sejdeme se u divadla a projdeme do velkého amfiteátru, který vypadá stále stejně působivě – valící se oblaka, hořící ohně a sochy kol dokola a potom směr mexické divadlo. Které není přímo v Mexico City, ale v nějaké díře tři hodiny autem na východ od něj (Puebla, Principal Theatre).
Vylezeme, vypůjčíme si auto, kde nejde vypnout rádio a zapnout klimatizace, Daniny vlasy trsají do rytmu hudby slunečních národů. Tu a tam potkáme někoho v protisměru, jeden týpeček se na Sciony v autě trochu moc kouká, potom se mu usadí ztuhlý výraz v obličeji a pozvolna to vyklopí do pangejtu. Jan s Aelfridou zajedou pod sedadla. Zaparkujeme stylem všechno se vejde.

Rovnou zamíříme do Nerovy taneční školy, která je v lepší čtvrti sousedící s horší čtvrtí. Dědkovi na vrátnici ohlásíme, za kým jdeme a vystoupáme nahoru, počkáme, až zpoza dveří dohraje skladba, zaťukáme a vrhneme se dovnitř. Nero je vysoký štíhlý tanečník, černé vlasy, tmavé oči, snědá pleť, oblečen v tmavém. María je velmi hubená, vypadá jako duch ruské baletky, zejména obličej má jak lebku potaženou kůži. K tomu má černo červenou flamencovou sukni. Nero se s námi přivítá, Jan mu sdělí, že se chceme poradit ohledně Centzon Totochtin, Nero nás vezme za Nadine.
Sejdeme dolů do patia, kde je studna a fontánka, po cestě dá někomu pokyn, ať dojde pro Nadine, ta záhy dorazí, má na sobě klasicky kapsáče, tenisky, kšiltovku kšiltem dozadu, vlasy stočené pod ní a usilovně žvýká. Nero se představí těm, kdo ho ještě neviděli, jako Nero Mariposa, syn Izpapalotl, María je dcera Mictlantecutliho a Nadine dcera Centzon Totochtin.
Mexičani chtějí intel, tak se Jan rozpovídá, že se bude účastnit nějakého většího rituálu, který bychom rádi úspěšně dokončili a Tezcatlipoca by si mohl myslet, že je tím ohrožena nějaká jeho investice, tak by bylo hezké, kdyby tomu nevěnoval tolik pozornosti, kolik by věnoval za běžných okolností a že by ve správné datum byla fajn nějaká párty. Nadine zkonstatuje, že to zní jako dobrej mejdan a každá záminka je dobrá. Na to k ní rovnou začneme distribuovat žvýkačky, Nadine je nadšená a že půjdeme do klubu a budeme pařit. Nero a María nám popřejí hodně štěstí.

Vyrazíme s Nadine tedy klubu, který je za hranicí té špatné čtvrti. Půlka osazenstva ztuhne při pohledu na Jana, druhá při pohledu na Nadine. Hudba hraje stylem když je slyšet vlastního slova, je to moc potichu. A jedou se rundy, tequily, panáky, dokonce jde někdo přikupovat do okolních obchodů.
A pod vedením Nadine rozjedeme na parketu pořádný večírek, kam se začleňují drobné efekty, třeba trsající Daniny vlasy a bílá holubice, která vyletí z bubliny, kterou práskla Nadine. A jak je všechno plošně vzhůru nohama, obrátí se Nadine k Janovi a promluví nepříjemně mnohačetným hlasem, vesele a mile, že dcera říkala, že jsme s nimi chtěli mluvit. Chceme dělat párty, nejlepší párty, co se kdy udála a máme na to jedno šikovné datum a měla by být hlasitá, fakt dobrá, taková, aby si všimli i ti nahoře. Nadine mnoha hlasy zkonstatuje, že asi ideálně takovou, aby přes ni nebylo nic vidět, Jan souhlasí, že takové jsou nejlepší. Pak od ní dostane noviny s tím, že je to na první stránce, stala se divná drobná nehoda a králíci chtějí mejdan a nechtějí to řešit. Pak sebere ze stolu panáka s tím, že až uděláme, co máme udělat, Nadine nám dá panáka a až bude panák kopnut, králíci to rozjedou. Nadine zamrká a ptá se, jestli jí něco uniklo, je jí sděleno, že jsme se domluvili, až budeme mít hotovo, má nám dát panáka a rozjedeme večírek, včetně alegorické jízdy na nafukovacím banánu a šlahání mnoha chutných pálenek.
Ráno je úměrně naší party-morálce krušné, ještě navíc záhy dojdeme k názoru, že tato kocovina je možná rituální. Vzápětí rozrazí dveře Nadine, obohatí místnost česnečkou, Ibáčem a pár mokrými hadry a odkvačí zase pryč.

Dáme si pár hodin odpočinku a prohlédneme noviny, je to nějaký místní Blesk. Článek hovoří o vybouraném autobusu zasypaný chobotnicemi a jinými plody moře (na fotce je čelní sklo, kde jsou kromě chobotnic taky krevety a ryby). Z článku vyplývá, že autobus byl prázdný, byl tam jenom řidič, co vyvázl s lehkým zraněním hlavy a tvrdil, že ty věci spadly z nebe. Možná je to šok, možná to jsou chemtrails.
Popojedeme na popisované místo, je to na okraji Mexico City. Nejblíž je nějaký obchod postavený ze dřeva a vlnitého plechu, zřejmě místní varianta večerky. Mořské potvory už byly uklizeny, autobus ne, rádio z něj ovšem někdo už sklidit stihl. Jan nadělení vyfotí a na fotce vidí směs duhových barev, Atab totéž provede telefon a vidí jenom normální havarovaný autobus. Tip od boku je, že se stal nějaký jev, při kterém někdo vylil kýbl magie a ještě to trochu emanuje. PING je zelená, nepřekvapivě, tady pokud nás něco skočí, tak nám to nerozcákne hlavu v boji.
Jdeme si obejít autobus, Nela hledá stopy, podle všeho autobus nejdřív normálně jel a pak začal prudce brzdit. Jinak je to tam zdupané, jako by se tam prohnalo stádo nikolivěk slonů, ale čumilů. Uvnitř visí nad palubní deskou růženec, umělá králičí tlapka a soška paní, která je tak chudá, že nemá ani na oblečení. Rozhodneme se vylézt na střechu, tedy Nela prohledává a Mini vyvažuje, ať se lehce kývající se autobus nepřeklopí a Nela najde kus srsti. Králičí srsti. Seskočíme a právě včas, autobus se za mohutných zvukových efektův převrátí.

Z krámku vyleze prodavač a ptá se, co se děje a jestli si nechceme koupit noviny. Chceme. Akčně nabízí panáčka, toho chceme taky. Prodavač vypráví, že autobusák José je v pohodě týpek, do ničeho by se sám nenamočil a že on sám slyšel kvílení brzd, když vykoukl ven, tak uviděl autobus, na kapotě krevety, chobotnice, ryby, José vylezl ven a blábolil, že to spadlo z nebe. Živá ta žoužel nebyla. Zatímco se vykecáváme, do obchodu vleze bílý králík, zamíří si do košíku s pomeranči a začne futrovat. Mexičan se vzápětí zeptá, jestli nechceme pomeranč, otočí se košíku, rozpřáhne se… a v tu chvíli se všechno vznese. Králík, který má od pohledu cca inteligenci nedělního oběda, se opře o tácek, vleze si na něj a vyletí na něj ven. Doplachtíme za ním, gravitace nám venku začne fungovat, takže dopadneme na zem, králík na tácku ovšem stále zdárně levituje. Jakmile jsme venku a králík dost daleko, ozve se z krámku strašná rána, jak nejspíš i tam začala fungovat gravitace. Do našeho chrtění za králíkem slyšíme „Madonna mía, dios mío!“

Králík dosurfuje k nějaké místní říčce, tác se zapíchne do vody a pokračuje po ní. Vedle je starý motorový člun, na nic nečekáme a naskáčeme do něj. Po chvíli plavby se po nás králík s vlajícíma ušima ohlédne a pak to udělá PUF a zmizí v zášlehu konfet. Někde o kus dál na pevnině zahlédneme podobný. Zakotvíme člun, hodíme do něj dvacet dolarů a míříme králíkovým směrem. Krajina působí celkem opuštěně, když dojdeme na místo, kde jsme viděli konfety, je tam porost, rostliny, liány. První jde Nela, instinkt ji zastaví a kousek od ní je krásný kamenný sráz, taková kruhová kamenná tlama vedoucí rovnou dolů. Nelze dohlédnout dna a je to moc široké na přeskočení. Taky je tam kus králičí srsti a Nela hlásí, že hajzl šel dolů. Vytáhneme lana a lezeme za ním. Jak lezeme, kousek od nás se z mezer ve skalní stěně zvedne hejno zelených papoušků a letí nahoru. Chytří ptáci, taky by se nám tu s tím králíkem být nechtělo. Jak lezeme, zahlédne Dana povědomý pohyb na stěně a začne syčivě konverzovat s místním hadem, který se jí nejdřív zdvořile otáže, jestli nás může uštknout, nebo jsme její. Dana nás prohlásí na svou sváču, načež jí had popřeje dobrou chuť a Dana se ptá na králíka. Králík tam byl, spadl a pak letěl, had sssoudí, že to by ssse nemělo dít. Dana hada varuje, že králíka není dobré žrát, protože umí být tak trochu explozivní, had jí poděkuje s tím, že to řekne bratrancům a popřeje jí příjemný piknik.

Postupně slezeme dolů, kde je částečně skalnaté dno porostlé různou vegetací. Uprostřed je krásně modré jezírko, poněkud zvlněné. Nad jezírkem proletí hejno velkých motýlů, Jan všechno fotí, nejvíc zrní jezírko… z něhož po chvíli vyletí hejno dalších zelených papoušků, sedne si na liánu na stěně a čumí na nás. Na pozdrav jenom zakvákají (nebo jak se říká zvuku, co vydává papouch). Jezírko je velmi průzračné a na dně poskakuje králík a honí nějaké listy. Rozhodneme se ho přilákat, takže do misek nalejeme nějaký alkohol, Lucie vytáhne činely a spustí nějakou mexickou klasiku.
Po chvíli se objeví nad hladinou králičí hlava s listem na hlavě. List spadne před něj, králík ho začne žrát. Proběhne pokus nalákat ušatého blba na mrkev na klacku, blba to chvíli baví a potom se najednou jezírko rozšíří a stane se z něj fakin tobogán, jedou všichni i s králíkem. Pak nás to vyplivne do vody, jsme někde venku, slunce svítí a na rozdíl od studené jezerní vody je tahle voda celkem teplá. V bezprostředním okolí králíka nevidno, nad námi obloha. Vylezeme, zjistíme, že jezero přiléhá k horskému svahu. Po straně hory je vidět několik dalších jezer, v šikmé řadě směrem nahoru, vede tam cesta. Nela začmuchá a ucítí síru, takže to jsou sirná jezera, taky lezou opice. Jan je vyfotí Vopičkovi na památku.

Stoupáme nahoru a nahoře uvidíme, že pod námi se rozkládá překrásný sopečný kráter, po jehož okraji skotačí králík a zdola stoupá láva. Jan to vyfotí a zkonstatuje, že to zrní úplně všechno. Pak vytáhne z kapsy jablko a ukáže ho králíkovi. Ten po něm skočí a agilně pokračuje dál, chvílemi je strašně rychlý, chvílemi zpomalený. Daně přistane na hlavě, dalším dlouhým skokem se přesune Lucii na hrudník a pokračuje na Nelu. Ta trhne ramenem, králík skončí na Atabovi, z kterého ho rychle sebere Mini. Králíkovi přitom vypadne z jeho tupé držky jablko, to vezme Ráchel a vrazí mu ho zpátky, ať má co hryzat a nevymýšlí blbosti.

Jdeme zpátky, na cestě zjistíme, že tam sedí nějaký velký pták. Takový hodně naddimeznovaný kondor, jenom vypadá jako papoušek. Představíme se mu a zeptáme se, jestli by nám neporadil, jak se odsud dostat. Na to natáhne křídlo, nalodíme se na něj a letíme do civilizace. Zdá se, že jsme byli pořád ještě Mexiku, ale docela daleko od hlavního města. Ukážeme si, že nás má vylodit někde na okraji Mexico City, jako z udělání je to ten flek s překlopeným autobusem, seskočíme a na otázku, jak mu to můžeme oplatit se tváří, že zbavení se králíka je za něj dobrý deal. Prodavač v obchodě nás zmerčí a jenom zabouchne okenice.
Naskáčeme do auta a hledáme v taneční škole Nadine, vrátnému upustíme jako všimné láhev becherovky. Nadine najdeme ve třetím patře, zrovna dokončuje salto a vzápětí se její magneťák promění v růžový keř. Předáme jí králíka, Nadine prohlásí, že někdo z rodiny zase někde ujel a udělal si zvířecího Sciona a je to takový debilní sourozenec. Zvířecí Scioni někdy mívají nepředvídatelné vlastnosti a jestli byl vystavený nějakému stresu, třeba že se na něj zrovna řítil autobus, neb ta věc je tak pitomá, že je schopná přežvykovat v půlce silnice, tak se holt začali dít věci. Ještě jí ukážeme fotky ze sopky, Nadine pozná Orizabu, prý je dlouhou dobu dormantní, teď se tak netvářila. Dostaneme smluveného panáka, s díky odmítneme pozvání na večerní párty, že máme ještě dost práce v Praze a vysmahneme.