Osoby a obsazení: Jan Þorsson Dobrovský; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Vlasta Pokorná z rodu Černého Paa; Orm Saarinen Válisson; Nora Hadarðóttir; Mara Podkopecká, dcera Epony, Kérka, Hádův babysitter(NPC)

SMS od Þorssona: „Máte problémy s hněvem? Já ANO!!! Doporučili mi dobré terapeuty, Sigurda a jeho berserkry. Hodila by se mi společnost, sraz v čajovně.“

Sešli jsme se v čajovně, abychom probrali postup, co je a co není dobrý nápad, když chce jeden navštívit Sigurda s hadem v oku (Sigurðr ormr í auga). Myslím, že nebude na škodu sem napsat, co mi Týrsson s Helssonem poradili, protože se to bez přípravy může nepříjemně zvrhnout. Čeká vás cesta do Norska, konkrétně do Stavangeru, s tím souvisí, že pokud budete chtít přivézt větší množství alkoholu jako dar, mohli byste mít problém s úřady, tenhle problém nepotřebujete, čekají vás mnohem horší později, tak proč si to komplikovat. Na druhou stranu je dobré vědět, že pokud budete nějaký dar chtít přivézt, což je vždycky dobrý nápad, tak to není problém díky tomu, že půjdete do zásvětí bránou, takže tu věc nebudete muset zabíjet, obětovat, či co je nutné provést, abyste věc mohli dostat na druhou stranu. Bránu vám bude muset otevřít někdo, kdo tomu rozumí, v našem případě to byla Mara. Po otevření brány začíná ta pravá zábava, musíte projít až k Sigurdovu ležení a to ideálně tak, aby si vás nic co tam ne-žije nevšimlo, především je dobré věnovat pozornost nebi, po kterém létají wyverny. Je tam docela dost skal, pod kterými se dá ukrýt. Pokud už by vás něco objevilo a pokusilo sežrat, bojujte, ale pochodujte kupředu k palisádě, těch věcí je tam fakt hodně a pokud nechcete umřít unavení na hromadě monster, tak postupujte dál. Až dorazíte k palisádě máte napůl vyhráno, jste u Sigurda. Dál se vám bude hodit někdo, kdo umí staroseversky nebo rozumí všude a uvede vás, pak s trochou štěstí dostanete medovinu a budete si moct pokecat sami. Jedna věc ke konzumaci, jezte a pijte jen to, co má barvu, jinak tam zůstanete. A teď pár užitečných informací o Sigurdovi, které se můžou hodit, když s ním budete jednat. Sigurd byl drsňák za života a je hustej i teď, důležitej je první dojem a dojem všeobecně, pokud Sigurd usoudí, že je možné vás oškubat, oškube vás bez mrknutí oka. Nenechte nikoho, aby vás prezentoval jako bandu zkriplených štěňátek, a pokud by se o to pokoušel prostě mu do toho skočte a okřikněte ho dřív než nadělá víc škody. Tak jako jsem to udělal já. Zároveň je dobré pamatovat na to, že je to král a je potřeba s ním tak jednat. Jo, a raději mu nelžete, prokoukne to. Jinak je také dobré vymyslet, co mu za služby informace nabídnete, protože toho má fakt hodně a o obyčejné poklady moc nestojí. Pokud budete nabízet nějaké služby, nesnižujte se na úroveň zboží nebo otroků, pokud nechcete, aby s vámi tak bylo zacházeno.

Takže takhle nějak jsme se i my dostali na místo. Už během představování projevil Sigurd zájem o Noru, jakožto dceru mrtvého boha. Posadil ji k sobě na kožešinu a daroval ji očarovanou vrhací dýku. Prezentoval jsem Sigurdovi svoji potíž s božským dědictvím, a co bych zhruba potřeboval, probrat berserk s ním, jakožto velitelem berserků a přímo s berserky probrat praktické zkušenosti, jak na to do budoucna a tak podobně. Jak se dalo očekávat, Sigurd nám tuhle informaci nechtěl dát zadarmo, můj odhad je, že si spíš chtěl ověřit, že nejsme banda idiotů, a když už nám ty informace dá, tak u nás budou v bezpečí. Proto si nás poslal, nebudete tomu možná věřit, ale poslal si nás pro pivo. A to nejen pro sebe, ale i pro svou posádku, takže pro kotel piva.

Dostali jsme informaci, kdy by to pivo mělo být a loď, se zbytkem už jsme si museli poradit sami. V téhle chvíli se Maře udělalo špatně a dál s námi cestovala jen na porcelán. Podle Sigurda se před pár dny se u města Kuopio, ve Finsku, dostala do problémů loď převážející pivo. Kapitán nebyl žádný máslo, ale ostřílený námořník a podle tradic obětoval náklad komukoliv, kdo by zachránil posádku. Loď se tak sice potopila, ale posádka přežila. Bod pro kapitána. Takže teď na dně jezera Kallavesi leží už připravené pivo. Má to ale několik problémů, za prvé, Kallavesi je fakt daleko a taky je opravdu veliké, použil bych jiné slovo, ale nebudu sprostý, jezero. My sice máme loď, ale tak nějak nikdo neumíme řídit takovou vikingskou loď, natož tak daleko. Nakonec jsme kapitánem jmenovali Danu, kvůli jejím zkušenostem s Caleuche. Z minulých zkušeností jsme přišli s nápadem, zkusit si s lodí pokecat a přemluvit ji, aby nás odvezla kam potřebujeme. To se ukázalo jako dobrý nápad. Daně se podařilo s lodí domluvit a za drobný úplatek krví, jsme letěli jako motorový člun.

Další už zmíněný problém byla velikost a hloubka jezera Kallavesi, bylo to jako najít sud piva v obrovském jezeře. Jako první jsme se rozhodli udělat obhlídku jezera, abychom našli potenciální místa nebo našli někoho, kdo by nám poradil, kde hledat. A opravdu se nám podařilo narazit na dvě hádající se postavy, jeden vypadal jako rybář a ten druhý jako pacient z nemocnice, pracovně jsme ho označili jako pana Pyžamo. Ti dva se hádali o rybu, rybář ji chytil, ale zdrhla mu a Pyžamo, co šel zrovna kolem ji chytil. A teď babo raď, nebo spíš Spravedlnosti raď, takže se do toho vložila Vlasta s Norou, které ty dva rozsoudili a rozhodli se je podělit výměnou za to, že nás dovedou na místo, kde se loď potopila. Tak tedy Lucie naporcovala rybu, Vlasta naskočila na rybářovu loďku a vyrazili jsme k místu potopení.

Pak nastalo rodeo, ve vodě se objevilo modré světlo a během pár vteřin na naše plavidla zaútočila dvojce vodních hadů, ať se hnu, kam se hnu, vždycky to jsou hadi. Během následné potyčky utrpěla rybářova loď pár děr, ale nepotopila se a Sigurdova přišla o kus zábradlí. Pyžamo a Lucie si zaplavali, ale Dana Pyžama zvládla vytáhnout a Lucie doplavala sama, když už bylo relativní bezpečí. Co se hadů týče, tak jednomu otevřela oko Vlasta svým mečem a druhému jsme s Ormem a Norou vysvětlili, jak se cítí Třeboňský kapr o Vánocích. Po boji jsme naložili Pyžama k Rybáři, a ti kvapně zmizeli. Já se pustil do vytahování sudů, naštěstí to díky šupině pro dýchání pod vodou šlo celkem dobře. A co myslíte, že to bylo za pivo, byl to Pilsner Urquel. Když jsem vytáhl šestý sud, tak se zase objevilo modré světlo, a protože jsem usoudil, že 300l plzeňského piva bude stačit, tak jsme odtamtud hbitě vysmahli a opět letěli jako motorový člun, díky Danině krvi. Ještě musím zmínit, kterak je dobré věnovat pozornost povinné četbě, neboť nám Hemingwayův Stařec a moře výrazně usnadnili cestovní zpátky, když jsme po vzoru starého Santiaga přivázali sudy k boku lodi.

U Sigurada jsme si připravili správně okázalé entrée, když jsme vrazili do hodovní síně s valícími se sudy vychlazeného plzeňského za obrovského jásotu místního osazenstva. Když se trochu uklidnila pitka, která začala naším příchodem, tak jsme se Sigurdem, probrali, všechny moje otázky a následně se s berserkry vydali kus za ležení, do vnitrozemí, kdy ležel sníh a byly stromy, a provedli něco, co bych nazval iniciačním rituálem (pokud by někoho zajímaly detaily, tak mi řekněte (Þhorssonovi)), což byl velice intenzivní a vyčerpávající zážitek a to nejen pro mě, ale i pro všechny přihlížející. Ještě než jsme odešli, projevil Orm zájem o bitku, tak mu Sigurd vyhověl a vypustil na něj své Vikingy, kteří Ormovi provedli „Get down, mister president!“ move, ale je mu nutné uznat, že jim to nedal zadarmo. Shodli jsme se, že sice nevyhrál, ale uznáme mu Severskou remízu. Lucie ho ošetřila a vyrazili jsme domů.

Jo, jen taková zajímavost na konec, ten duch Pyžamo, tvrdil, že za živa měl epilepsii a proto má v podsvětí něco jako věštecké schopnosti, jen kdyby to někoho zajímalo, tak ať to je někde zmíněné.