Jejich prioritou je zejména lékařská a humanitární pomoc, ale jsou i velmi bojově schopní. Často pracují v extrémně nebezpečných oblastech např. v Africe. Nezřídka sami členové řádu trpí nějakou nemocí a tento druh služby bližním je pro ně způsob, jak se s tím vypořádat.

Vzhledem k tomu, že nejdůležitější je pro ně pomoc potřebným, nijak zvlášť nehrotí ani sciony, ani templáře, ani svatojakubské… Narozdíl od templářů ale nejsou heretici.

lazarité na wikipedii

Strávila jsem tam rok, tak přidám něco konkrétního. Lazaritský tábor je velmi strohý, život je v něm spartánský; jde v podstatě o nemocnici u jedné domorodé vesnice (přicházejí tam nemocní z širokého okolí, když už jim místní šamani nedovedou pomoci). Práce je tam místy dost hnusná - převařování obvazů, praní a spravování povlečení, péče o nemocné, kteří zvracejí, mají průjmy, otoky a boláky, záněty… spousta z těch věcí je hnusnějších než boj, horších než rozseknuté rány nebo zlomeniny.

Díky Dylanovi jsme měli dostatek čisté vody, k léčení jsme používali dost „co prales dal“, léků je málo; některá onemocnění trávicích cest se léčí pouhou vodou z cukrem - aby pacient vydržel naživu, než průjem přejde, aby ho nezabila dehydratace a neschopnost přijímat výživu.

Velitel tábora se jmenuje Anselmo, má jen jedno oko a co jsem slyšela, tak nějaké degenerativní onemocnění nervové soustavy - vleklé, pomalé a neléčitelné. Je mu kolem padesátky a vydrží snad úplně všechno. Původním vzděláním asi chirurg, ale už se mu chvějou ruce, tak nemůže operovat.

— Alena Lendělová 2014/02/14 01:36