Les je na první pohled obyčejně vypadající les. Můžete do něj vstoupit na různých místech, časech, těžko říci je-li omezen pouze na Midgard, tj. náš svět, nebo se do něj dá vejít i ze světů jiných. Les jednou provždy v žádném případě není úhelný kámen. A je rozhodně divoký a nebezpečný.
Lesy obecně jsou nebezpečné, hlavně v noci. Doporučuju v nich nechodit, zejména v noci, nebo skončíte jak hororová varianta Jeníčka a Mařenky, Červené Karkulky a nebo mnohem hůř. Les se v noci divně hýbe, jako kdyby se přeskupoval - pozorováno bezpečně zdálky, takže nic bližšího nevím a něco mi říká, že o tom píšu proto, že to bylo pozorováno zdálky. Některé lesy vedou na různá místa a různé časy a mají vlastní specifika, ale také vedou do jakéhosi pra-lesa, původního a divokého Lesa. Jedná se podle všeho především o velmi staré lesy. Zatím jsme se s nimi setkali výlučně v evropském (či šířeji, euro-asijském kontextu - Záporoží, tj. hranice Ukrajiny a Ruska, Anglie, Francie). Nepozorováno nic, co by jakkoli připomínalo např. rovníkovou džungli. Cesty v tomto Lese (ale i v ostatních lesích) nejsou vůbec nebo fungují divně. Žijí v nich věci, lidi, stromy a další… věci, co se vás budou snažit sežrat a/nebo zabít, dají se v nich najít předchozí oběti/návštěvníci z různých míst a časů. Vstup jen na vlastní nebezpečí!!! Kdo se v lese nebo hůř v Lese ztratí, toho už nikdy nikdo nemusí najít.
Do Lesa mohou vstoupit nevědomky i obyčejní lidé. Ti nemají, bohužel, příliš šancí na přežití.
Cestáři ani nadpřirození znalci lesa schopnosti nepoužijí TAK, JAK JSOU ZVYKLÍ. Les se mění a je nestálý. Když se otočíte, neuvidíte dost pravděpodobně to, odkud jste přišli. Dá se tam ale opatřit pomoc - nás vyvedl z Brocéliande had, který se uhnízdil na zápěstí Vopičkovi cestou tam. Stařenka u tůně nám poté, co jsme jí pomohli, poradila cestu na mýtinu s jelenem. Vyplácí se mít oči otevřené a chovat se slušně a opatrně. A nemávat zbraněmi. Nezahrávejte si s ohněm. Doslova. Ke svícení používejte něco jiného než lampy a pochodně, nerozdělávejte táborák k opékání buřtů a tak dále. Pokud hodláte něco v lese obdarovat, volte obětiny, které nepřišly do styku s ohněm, nejsou výsledkem brutální lidské kulturní činnosti - žádné pečínky, nádoby z pálené hlíny ani třeba pečivo. Nám se osvědčilo mléko, med, květiny a přírodní lyrika.
Nefunguje tam ani pojem času jako datace. Podle toho, co víme, je bez nějakého místního průvodce nebo někoho hodně specializovaného téměř nemožné pohlídat, kdy a kde se z Lesa dostanete ven. Nicméně, minimálně na dvou návštěvách (Záporoží, Francie), kde jsem byla, tam fungovalo normální střídání dne a noci.
Známá místa vstupu:
- les záporožských kozáků, hranice Ruska a Ukrajiny (prosím Riiku o případné doplnění)
- King's Wood, Heath and Reach, Anglie
- Brocéliande, Paimpont forest, Francie
Pozorovaní obyvatelé:
- Baba Jaga - lidožravá čarodějnice z ruských pohádek. (Záporoží)
- místní elf - sbíral bylinky, umí pracovat se stromy.
- rytíř Gwenodan Osamělý - mrtvý rytíř „artušovského“ typu bez očí a s koněm. Tvrdil, že Les má jeho duši.
- skřeti - obývali hostinec Slaughtered Lamb. Skládali se po kouskách jako umrlci z Františka Nebojsy a byli nehořlaví (chodili přes krb).
- lelkové - strašidelné hejno lelků, kteří se neštítili osídlit prázdnou lidskou kůži.
- oplechovaný rytíř cca třímetrové výšky s velkým kyjem na mýtině s růžovým keřem, celkem startovací a horlící po bitce s někým dostatečně urozeným; dal se zmást a ukecat, aby nás nechal jít, ale nedoporučuji ty růže k moc důkladnému průzkumu. (Brocéliande)
- stařenka s náprstkem u tůně, kde stromy po jejím odchodu nabraly lidské tváře cca tuctu libových frajerů, stařenku se zjevně nevyplatí naštvat. V tůni se u dna míhal nějaký stín, nevíme, co to bylo a nepovažuji za zdravé to zjišťovat moc zblízka. (Brocéliande)
- havran, nejspíš emisar jistého sira Bleoberise, ve věži na mýtině, která je pravděpodobně podivným echem bitvy u Camlannu; jdou tam slyšet zvuky bitvy a po vyhlédnutí z oken věže je to i vidět; při pochodu přes mýtinu byl cítit záhrobní chlad. Nic nás tam nepřepadlo, ale těžko říct, co to udělá příště. Pod mechem leží spousta koster, nemám tušení, co se stane, když tam někdo rozdupe moc hrudních košíčků nebo bude vyvádět jiná alotria. Havran se na nás netvářil nijak nepřátelsky, neměl důvod, neskákali jsme mu po hlavě a dostal gáblík. (Brocéliande)
- tunel (těžko říct, jestli je to obyvatel, ale pro pořádek) vedoucí na mýtinu se sochou jelena, NEOHLÍŽEJTE SE, POKUD TAM NĚKDY NÁHODOU PŮJDETE. V tunelu se ozývají zvuky - od křupání větví a vydechů až po něco, co podezřele připomínalo nálet na Drážďany nebo moje oblíbené noise kapely, kdo má slabé nervy, ať si je buď nějak posílí (držet si ruce na ramenou, něco si recitovat etc.) nebo ať tam neleze. (Brocéliande)
- vyrostlá socha jelena na mýtince za tunelem, je pěkně velká; nechal nás natrhat si jahody pravděpodobně proto, že jsme se chovali slušně, přinesli nějaké obětiny a nedělali bordel, dokážu si představit, že když ho někdo našňupne, nastane pravé lesní Rio. (Brocéliande)