Nasu (avest. Nasu, též Druj Nasu; pahl. Nasuš) je v zoroastrijské mytologii daéva mrtvol, rozkladu a nečistoty. Patří mezi nejobávanější bytosti v rituálním systému čistoty.

• Ihned po smrti člověka přilétá ze severu (sídla zla) v podobě odporné, skvrnité mouchy a usadí se na mrtvém těle.
• Mrtvola se tím stává zdrojem nákazy, která se šíří na lidi i předměty, jež se jí dotknou.
• Podle Vendídádu ji lze zahnat pohledem psa (obřad sagdíd), u nejtěžších případů je nutný očistný rituál barašnúm.

Představa Nasu stojí za zoroastrijskými pohřebními zvyky – zákazem pohřbívat či spalovat mrtvé (aby se neposkvrnila země a oheň) a vystavováním těl ve „věžích mlčení“ (dakhma).