Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Leo, syn Inleho; Orm Saarinen Válisson; Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Radim, syn Šangóa

To se tak s Kautharem jednoho letního večera vracíme domů… a naproti nám jde Isidoro de Spada. Určitě úplně náhodou, samozřejmě, že ne - ve Valencii mají nějaký problém, v podobě ducha, co se vyskytuje v kostele Santos Juanes a z nějakého důvodu se nechce bavit se svatojakubskými. Což je trochu zvláštní, vzhledem k tomu, že je v tom kostele. Ergo, máme vyřešit ducha; vzhledem k tomu, že s námi by se mohl bavit, tak by mohlo fungovat i nějaké méně drastické řešení, ale důležité jsou výsledky, takže jak to nakonec uděláme, je na nás. Collateral ideálně nula, pochopitelně tím míní lidi (a ten kostel by měl taky zůstat celý), pokud zredukujeme tamní nadpřirozenou populaci, tak je to svatojakubským dost jedno. A doporučí místní burzu jménam La Lonja, kde lze najít osoby znalé místních poměrů. Po akci poslat zprávu.

SMS od Miniho: „Výprava do Valencie, neklidný duch v kostele, sraz u Browna.“

Sejdeme se u Browna, který je dotázán, co by tak doporučil ve Valencii z hlediska supernaturálního. Casa de Gatos, dům koček – to je keramická fasáda vestavěná ve zdi, malý 'domeček' který tam má průchod tak akorát pro kočku. Jedná se o dílo lokálního umělce, které se stalo známým a populárním, jde o dílo na paměť čtyřem kočkám, jichž jsou údajně všechny kočky ve Valencii potomky, protože když město dobyl El Cid, tak údajně prohlásil, že jaksi tam ty kočky už nechce vidět, což si jeho lidé interpretovali po svém a vyvraždili všechny kočky, až na čtyři… a současná valencijská populace koček odvozuje svůj původ od nich.
Leo si ještě vzpomene, že umí španělsky, což se hodí, protože je v tomto složení jediný.

Ve Valencii je krásně, tedy Orm si to nemyslí, nejprve jdeme checknout kostel Santos Juanes za světla. Kostel je velmi barokní, takže kvalitní porno.
Hned vedle kostela je tržnice. Na vrcholku tržnice je korouhvička, kovová skulptura papouška, cca metrového papagáje. Zatímco na Santos Juanes mají asi holubici. Místo se jmenuje Plaza de Mercado. Papouch je kakadu na steroidech. Radim jeho směrem ucedí Nečum.
A v těsné blízkosti se nachází i La Lonja, kde se tedy už obchod nepraktikuje. Je tam vnitřní zahrada, uprostřed ní hvězdicovitá fontána, studna. Nikdo tam není, kromě nějaké dívky, která umetá cestu, má zástěru a Paddy krvavě zaslzí, neb jeho oko vidělo něco archetypálního. Zamíříme k ní, představovačka i s rodiči, nahodíme otázku neklidného ducha v kostele Santos Juanes.
Slečna sluje María de los Dolores del Jesús a odpoví, že ano, skutečně je tam nějaký duch; projevuje se pocitem přítomnosti, pocitem dechu, takového toho hlubokého srdceryvného povzdechu, chlad. Náznaky nějakého šepotu, spíš mužský hlas. Ale nic srozumitelného. A v poslední době se nestalo nic (třeba žádná rekonstrukce), co by ho mohlo nějak rozrušit. A poradí nám, že bychom se mohli zeptat po setmění La Cotorra - toho papouška, slyší všechny drby. Papoušek prý ocení nějaký zob, senegalské proso, ovoce - a bylo by vhodné mu položit nějakou konkrétní otázku, also by se mohl tvářit zavile, kdyby ho s těmi otázkami někdo lezl otravovat moc často, takže si v noci nejdřív uděláme zastávku u koček a v kostele.

Nakoupíme na tržnici ryby, ovoce a zob pro papouška a vydáme se ke Casa de Gatos, nainstalujeme ryby, přidám požehnání šelmám, představovačka a otázka na ducha v Santos Juanes. Kočičími dvířky se protáhne nasvalený kocour v modelu ostrá mačka bitevná, zkonstatuje, že jídlo nevypadá špatně, nejdřív se nažere a až pak nám věnuje svou velevzácnou pozornost. Praví že jo, duch tam je, je dost otravnej, vypadá hrozně nešťastně, ale oni mají furt něco (Válisson, sotto voce: Kdybych jim vypálil kostel, nebudou tak smutný). Bílá kutna, vypadá mladě, ale na čas bude spíš starej, tenhle vohoz se prý už moc nevidí. Kocour míní, že odněkud přivandroval, že tam úplně asi nemá hrob. Padne otázka, jestli se tady mají dobře kočky, kocour zkonstatuje, že loni dostal někdo geniální nápad posprejovat jim domeček, ale místní mu dali do držky tak, že asi nějakou dobu nezmáčkl sprej. A s tím se s námi rozloučí.

Vydáme se do kostela, slušně pozdravíme Laudetur Jesus Christus, představíme se a že bychom rádi pohovořili se zdejším duchem, co by prý měl mít nějaký problém. Zjeví se duch mladého muže, odpoví Až na věky (již v supernaturální unilinguě) a začneme se vyptávat. Z ducha vypadne, že byl mercederián a jeho představeným byl padre Jofré (což byl MEGA týpek, doslova, dvoumetrový mnich, co založil v patnáctém století nemocnici pro duševně choré, první v Evropě), náš duch strávil nějaký čas v Limbu nebo něčem podobném, z toho se vytrhl (netuší jak ani proč) a teď neví, co se sebou. A vyleze z něj, že skončil jako otrok u saracénského šlechtice, který měl favoritku, přezdívalo se jí Malá Sultánka, která po něm jela a přišla s tím, že by mohla zařídit, aby osvobodili větší skupinu křesťanských zajatců a když se týpek furt tvářil, že nedá, tak že může pro změnu zařídit, aby je zabili. On tedy nevěděl, jestli je až tak vlivná, ale nechtěl to riskovat, takže jí dal a co byl schopen zjistit, slovo dodržela a zajatci byli skutečně osvobozeni, ale porušil jeden ze svých slibů a ještě by se nedalo říci, že se tak úplně sebeobětoval (v podkresu a ještě se mi to líbilo). Zkrátka by si potřeboval promluvit s někým, kdo by mu byl schopen říci, kam vede jeho cesta. Což banda polobohů asi nesplňuje, zato jsme mu slíbili někoho opatřit.

A vydali jsme se na Plaza de Mercado za papouškem, Radim byl Leem instruován, ať nakrájí ovoce tak, aby to La Cotorra dobře viděl, že to krájí zrovna on.
Naaranžujeme jídlo, představíme se, papoušek zaskřehotá bien a sletí k nám, směrem k Radimovi zahlásí Nečum, zfutruje gáblík a je mu dropnuto info o duchovi.
Papoušek nám sdělí, že hodně duchovního duchovního najdeme v Hospital General Universitario, což je nemocnice, kterou kdysi dávno založil… takže tam obchází padre Jofré, výborně, to bude asi mnich troška perplex.

Rozloučíme se a rázujeme do špitálu, kde najdeme park a v něm sochu padre Jofrého, rovnou se představíme a řekneme stručně, o co nám jde a PLOP, vedle nás se zjeví duch dvoumetrového mnicha v bílém (nejdřív přijde padre a až potom záhrobní chlad). Rozvedeme mu problém, padre souhlasí, že tam zajde a když se zeptáme, co za to chce, pošle nás na kraj nemocnice, kde se začaly vyskytovat plamínky, nějaký druh zbloudilého zlovolného zjevení. Máme je vykopat pryč a vyřídit, že padre vzkazuje, že tu nemají místo, ostatně je to i pro jejich dobro, nerad by se uchyloval k drastickým řešením. Ukáže nám, kde se nachází kout zahrady, kde se plamínky mrcasí a zase zmizí s tím, že až budeme vyřízeno, sejdeme se v Santos Juanes.

Najdeme řečenou část zahrady, kde se skutečně velmi akčně zjeví poletující světélka, jsou to takové malé plamínky. Jsou otravně rychlí a páliví, ale spojenými silami ohnivého meče, Ormových pěstí (aneb jak plamínek zjistí, že může dostat po čuni na severský způsob), Leovy deky a tykvice s vodou, Radimova bubnování tři sta z místa za básnické podpory Paddyho (Rytmus bubnu tmou zvučně zní, dunění praví, plameni uhasni) je přesvědčíme, že mají táhnout (Leo za nimi ještě stihne zařvat padreho vzkaz). Leo pak rychle vyléčí Orma, loa část doplní energií trochou toho rumu, irská část si dá whisky a vydáme se do Santos Juanes.

Tam najdeme mladého mnicha a vzápětí se opět nečekaně zjeví padre Jofré. Nejdřív nám poděkuje, že jsme vyřešili plamínky a pak dá kázání mladýmu, že by si měl především uvědomit, že TO NENÍ O NĚM. Dostal ty lidi do bezpečí? Dostal. A to je jeho úkol, jejich práce nespočívá v dramatickém sebeobětování a okázalém vystavování na odiv toho, co dělají, takhle ať si blbnou flagelanti, jestli by ho za něco měl pokárat, tak za to, že ulpívá (buddhistická sekce praví JA!) na takových podružnostech a že se má mladej přestat okamžitě mentálně bičovat. Práci, kterou slíbil dělat, splnil, tak má jít s pokojem. Mladý mnich, který vypadal po slušnou část padreho řeči dost vyděšeně se zklidní, poděkuje jemu i nám a zmizí.

Padre ucedí něco o idealistickém mládí a poděkuje nám, že jsme mu dali vědět, neb tato situace byla poněkud nepřístojná. A že kdybychom něco potřebovali od jeho řádu, víme, kde ho najdeme, popřeje nám příjmenou noc a zasloužený odpočinek a je pryč.
Ještě se zastavíme za papouchem mu povyprávět celou historii, ať má drby ještě teplé a vypadneme zpátky do Prahy.
Isidorovi byla ofc odeslána zpráva o úspěšném řešení.