Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Akila, dcera Wepwawetova; Atab, syn Nabuův; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Lea, dcera Besova; Nela, dcera Neith; Paddy, syn Brigid; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina

SMS od Dany: „Jedu někam, výjimečně vím kam, nevím, co tam přesně hledám, pls help, sraz tehdy a tehdy v generické čajovně (for actual info).“

Sejdeme se v čajovně, kde už sedí Dana a její vlasy, které ovšem rozhodně nesedí, s sebou má pouzdro, které vypadá, že by se do něj vešel menší buben. Z pouzdra vytáhne skleněnou kouli, ukáže ji příchozím a pak ji zase opatrně uloží zpátky.
Koule patřila Alence Lendělové, koupila ji na Slunovratovém tržišti jako rozbitou a pak ji opravila, po Alence ji de facto zdědila Dana. Na minulost koule se podíval Jan Starší, syn Ianův a viděl, že patřila nějaké mulatské dívce, kterou se někdo snažil strašně přesvědčit, ať odejde a ona říkala, že nemůže opustit Nevis a pak ji bodnul do zad. Koule spadla na zem a praskla, ale až poté, co na ni dopadla krev té dívky. A Danu by zajímala minulost té koule a co se vlastně stalo, tedy vyrážíme na ostrov jménem Nevis, který se nachází v Karibiku, coby součást Federace Svatý Kryštof a Nevis, formálně spadající pod britskou korunu. Jsou tam populární horké prameny.

Střih k Akile, což je taková příhodně poloviční Egypťanka s tmavými vlasy a očima, která studuje biologii a po složení zkoušky, kterou vypsal profesor Nevyšlomito, jí tento profesor nabízí grant na studijní cestu do Karibiku na 14 dní, strava a ubytování placená. Sice určený pro archeology, ale nepochybuje, že si s tím Akila poradí. Ta souhlasí a zavolá matce, ta jí řekne, že pro ni něco má a když se u ní Akila zastaví, dostane krabičku se slovy „to jsem si přivezla z Egypta, když jsem tě čekala, je to pro tebe. Nenech si to vzít, nenech si to ukrást, za nic to nevyměňuj a nikde to nezapomeň.“ V krabičce je přívěšek, amulet, ve tvaru nějaké vlko-šakalo-cosi hlavy.

Střih na letiště v Charlestownu (hlavní město ostrova), kde se skupina Scionů srazí s Akilou u pásu s kufry. Proběhne konverzace, která ve Scionech vzbudí podezření na spoluSciona, které následně posíleno tím, jak se pás zastaví. A kousek od srocení se objeví pes, co vypadá spíš jako vlk, takové šedivé zvíře, popojde k Akile a pak vyrazí do dveří, za kterými normálně chodí lidé, ale nevypadá, že by si ho kdokoli všímal. Vlk se ohlédne a pak zmizí. Akile se prý tohle ještě nestalo, ovšem je ujištěna, že teď se jí to bude stávat asi často a následuje tradiční vyprávění o tom, že nadpřirozeno existuje a mohlo by se manifestovat třeba i na vykopávkách a tak dále.
S tím se vydáme do hostelu Oualie (land of beautiful waters v Kalinago language) na který má Akila voucher, jako z udělání tam mají volných pokojů tak akorát na jednu scioní výpravu. Dostaneme klíče a v tom se na recepci vřítí týpek, podle všeho místní, vypadá na něco mezi 20 a 30 a běduje, že se mu to už zase stalo. Postarší recepční mu přísně praví, že to má z toho, že se málo modlí, na pražská výprava zastříhá ušima a pozve ho na drink. Žena za pultem se tváří nesouhlasně a klade týpkovi na srdce, že nám má doporučit pláže a výlety do přírody.

V baru si dáme panáka, kterého týpek (jménem Camilo) vdechne, pak vdechne i druhého a po troše opatrného dotazování, jestli mu budeme věřit, což odmávneme s tím, že jsme lovci záhad a něco jsme už viděli a Camilo vylíčí, že mu v bytě straší něco, co vypadá jako utopení námořníci, občas mu shodí věci a kvílejí něco jako Už si jdu pro tebe, což je něco, u čeho se trošičku špatně spí. Vytáheme z něj nějaké další podrobnosti, bohužel jsou dost ve znění nic se nestalo – neví o tom, že by si nechal něco z nějakého pirátského pokladu, žádná bouřka poslední dobou, žádné zvláštní věci ve zprávách, se sousedy se nebaví (přistěhoval se cca před rokem z jiné části ostrova za prací) a dům leží kousek do přístavu, ne v docích. Padne otázka ohledně vykopávek, ty probíhaly v přístavu, řešilo se, jestli historka, že zemětřesení potopilo na mořské dno tehdejší hlavní město, není náhodou pravdivá, nicméně tak čtrnáct dní už neprobíhá nic, protože podle všeho archeologům došly peníze. Domluvíme se, že u něj v bytě zastavíme po setmění a pro forma si necháme doporučit přírodní krásy – pláž jménem Oualie a výhledy z Nevis Peak.

S tím se rozloučíme, Akila v papírech přečte, kde jsou vykopávky a vyrazíme tím směrem. Na místě nás uvítá cedule VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. Vypadá to, že archeologický průzkum probíhal částečně na suchu, částečně ve vodě, je tam nějaká část vysušeného dna se zabodanými trasovacími tyčemi. Jinak tam toho není moc k vidění – jámy a zbytky obvodových zdí. Celé je to ohrazené, ale spíš aby se tam nedostal zaběhlý čokl, než zeď, která by efektivně bránila vstupu. Technika je živá. Toho využije Akila, v papírech najde jméno kontaktu, což je profesor Arthur Shell. Ten zkonstatuje, že ano, vykopávky probíhaly, až doprobíhaly a že posílal všem univerzitám, že se to balí, ale na UK to asi neprosáklo, ale když má na to Akila ten grant, tak mu má poslat svůj mail a on jí pošle dokumentaci, kterou si může zpracovat jako výstup a bude všechno v cajku. Akila se ptá, jestli by si mohla trochu zaházet lopatou, Shell zkonstatuje, že co tam bylo zajímavého, to už našli, teď zpracovávají data a ještě jim onemocněl kolega, po Akilině zvědavém dotazu z Shella vypadne, že to jsou nějaké psychické problémy, viděl v přístavu nějakou průzračnou loď, odvezli ho a už je mu lépe. Akila popřeje nemocnému brzké uzdravení a vyrazíme do hostelu prohrabat se Shellovou dokumentací.

Ta je k uzoufání nudná, majoritní nálezy jsou fakin šutry, jediná zajímavá věc je, že to dokazuje, že tam v roce 1690 ty baráky skutečně stály a v té době byly zaplavené, ale to je zhruba všechno. Začneme si jako doplněk procházet wiki a objevíme něco o pirátovi jménem RedLegs Greaves, jehož pirátská kariéra obsahuje zajímavou historku, kterak v roce 1690, při tom zemětřesení, utekl v Nevisu z vězení a nakonec se z pirátského řemesla vyplatil a dožil jako svobodný filantrop, co své jmění rozdával různým charitám.
Tím strávíme den až do setmění a vydáme se do Camilova bytu, vypadá, že nás opravdu rád vidí. Pro začátek ho informujeme, že někdo jiný viděl v přístavu přízračnou loď, takže halucinace nemá a vzápětí se kolem ochladí takovým tím starým známým záhrobním chladem, veškerá technika je instantně tuhá. A v obýváku se u stropu objeví skupina přízraků se šátky, působí námořnicky, nezřetelné obličeje, nevypadají jako nějaké konkrétní osoby a začnou vířit po bytě. Ozve hlubký hlas: „Už si jdu pro tebe.“ Z následné konverzace Scionů s pirátem vyjde najevo, že pán je skutečně RedLegs Greaves a jde si pro Camila, chvíli mu trvalo, než dorazil, ale teď chce jeho život, protože se provinil vraždou, o detailech nám má povědět Camilo a ano, bylo to v tomto jeho životě. Dostaneme čas na vyzpovídání Camila a piráti, poté, co z bytu udělali kůlničku na dříví kde si dvě gangsterské bandy daly férovku, zase zmizí.

A začneme z Camila páčit, kvůli čemu by na něj Greaves mohl mít pifku. Leze to z něj jak z chlupaté deky, pořád opakuje, že on za nic nemůže a o ničem neví a nakonec z něj vypadne, že ehm, ehm, omylem do někoho strčil a dotyčná se nešťastnou náhodou zabila a on zpanikařil a utekl. Po další sérii dotazů vyjde najevo, že se chvíli scházel s nějakou slečnou, chtěl, aby se přestěhovali do většího města mimo Nevis, slečna odmítla, Camilovy ujely nervy a pobodal ji. Stalo se to před několika lety tady na Nevisu u horkých pramenů, slečna se jmenovala Desideria, byla prý fakt hezká (nicméně podle všeho ne nadpřirozeně) a prý si o sobě moc myslela. Camilo ani neví, jestli za tu vraždu někoho jiného nezabásli, ale předpokládá, že spíš asi ne.

S touto baterií informací popadneme Camila s tím, že jestli mu někdo může zachránit jeho mrzkou kůži, je to duch Desiderie, pokud tam a) bude, b) bude za něj orodovat a razíme k horkým pramenům. U horkých pramenů se skutečně vyskytuje duch dívky (Camilo ji ovšem nevidí), provedeme identifikaci, skutečně je Desideria a povíme jí, že RedLegs Greaves přišel pomstít její vraždu. Desideria praví, že to je něco, co se týká jedné z jejích předchůdkyň, která pomohla Greavesovi utéct z vězení. Desideria je bohužel poslední z dlouhé linie kněžek u pramenů (úkolem bylo v podstatě zjišťovat, jestli se neprobouzí Nevis Peak), linie nebyla dědičná, ale teď už do toho žel nikdo nikoho nezasvětí. Dana ukáže skleněnou kouli, Desideria ji poznává, poznamená, že byla rozbitá, povíme jí, že byla obnovena. Ex-strážkyně pramenů praví, že si ji Dana má nechat, neb je ta koule už něco jiného, než byla dřív a že jí může být užitečná. Ohledně Camila nemá žádné preferované či nepreferované řešení, jenom se obává, aby náhodou něco podobného neprovedl znovu, neb nevypadá, že by si úplně uvědomoval, co provedl a proč je to problém (well, zatím pouze pochopil, že má problém a i to dalo práci). Máme pozdravovat Greavese a s tím zmizí.

Camilovi cestou zpátky k němu do bytu vysvětlíme, že tu skutečně byl duch Desiderie a pak proběhne poslední zoufalý pokus zejména Ráchel a Dany, nějak do něj dostat poznání, co to vlastně provedl a proč je to problém. Zero, zip, zilch, nada. Camilo stále opakuje, že když si teda myslíme, že je tou vraždou vinen, on tedy nejdřív měl za to, že je vina na obou stranách, tak by si asi měl jít sednout do basy a ti piráti asi jen tak sami od sebe nezmizí… tj. nám tu vyvstává neutěšený obrázek, že jakmile zmizí ze scény Scioni i piráti, tak Camilo nejspíš změní výpověď a máme na stole riziko zmiňované Desiderií, že se jeho zkratkovitá vražda z důvodu „ona neudělá, co chci“ může opakovat. Yay. Dana česky navrhuje, že jako zmírnění utrpení by ho mohla ona pobodat katarem, který je na tohle designovaný a asi by to méně bolestivé, než být roztrhán duchy a projeví přání to Camilovi říct předem. Mini s Kautharem chytí Camila do páky a ucpou mu kušnu, ať nedostane supiš nápad řvaním zburcovat sousedy a Dana zase přejde do angličtiny. Camilovi předestře, že bychom mu fakt rádi pomohli, jenom to nevypadá, že by si byl vědom, co vlastně učinil a proč je to velký špatný. Piráti ho kuchnou, což nebude hezká na smrt, nicméně nabízíme možnost domluvit s nimi smrt milosrdnější. A zavolá Greavese.

Ochladí se, objeví se siluety duchů. Dana praví, poděkuje, že nám dali čas, který jsme využili k tomu, abychom z Camila vytáhli, co se stalo a taky jsme navštívili oběť, která Greavese pozdravuje. Ten srdečně praví: „Je to naše holka, my si takový věci pamatujeme.“ Dana dodá, že Desideria přešla na druhou stranu. Ovšem z Camila jsme nedokázali vyklepat nic, co by nás přimělo chtít ho živého a že by chtěl požádat, jestli by to nemohla udělat ona, má k tomu takový příhodný katar, Greaves poznává Armidinu práci. Pak se zamyslí a vece, že samozřejmě můžeme Camila pobodat, ovšem jeho lodního šamana stála tahle cesta dost práce a sil a že navrhuje, že by si Camila šaman strčil do hrnce jako baterku, v podstatě by si Camilo svůj čin měl možnost spirituálně odpracovat. Což je, v kontextu toho, že by po smrti vysmahl do vúdú zásvětí, kde by na něj čekala nejspíš Marinette, která má tyhle typy moc ráda, výrazně milosrdnější vize + by se samozřejmě postarali o mrtvolu, nechat ji tady by bylo impertinentní.

Po krátké debatě je toto řešení odsouhlaseno, z hovoru s Greavesem ještě vyjde najevo, že on není mrtvý, je stále živý, jenom od té doby, co unikl z Jamestownu (bývalé hlavní město), mu čas běží trochu jinak, což je občas matoucí. Camilo zmizí, pak zmizí všichni… a pak se místo prosvětlí. Zhmotní se mužská postava s lidským tělem a vlčí hlavou, je naprosto zjevné, že tohle je bůh. Představí se jako Wepwawet, ten, jenž zkoumá cestu, hledá a otevírá brány tělům a duším, které potřebují projít. Pochválí Akilu, že si dobře vedla a pokračuje, že se má držet ostatních, neb kdo je sám, zahyne a že ho mrzí, že ji nemohl vidět vyrůstat a že se má Akila snažit nedorazit do Duatu předčasně. A že jakmile to bude možné, zase přijde a že má Akila pozdravovat svou matku. Pak v záblesku světla zmizí. Pogratulujeme Akile k výstavními rodiči a klidíme se pryč.