Účastníci: Paddy Siodhachan O'Sullivan; Breonika Coll, dcera Miahova; Mara Podkopecká, dcera Eponina; Tomáš Lin, syn Kui Xinga; Šimon Pěkný, syn Pungův; Petr Vopička, syn Sun Wukonga; Aelfrída, dcera Afroditina.

Bylo potřeba dotáhnout to, co jsem začal. Tak jsem svolal opět výpravu do čajovny.

V čajovně jsme se sešli v hojném počtu i s Markem Podkopeckým a začali jsme plánovat, jak Terence MacDermot Roe najít. Podle informací to totiž začalo vypadat, že Terence nebude obyčejný duch, pokud bude duch vůbec. Každopádně jsme kontakt s duchy předpokládali.

Vydali jsme se tedy do Paříže a odtamtud vlakem do Saint-Germain. Tam jsme si sedli do kavárny a koukali, kde začít. V tom se na ulici objevil Petr Vopička. Prý na cestě ze Španělska. Šli jsme se tedy podívat do kostela, kde má James II. oficiální hrob. Tam ale bylo ticho. Všude. Tak Tomáš zkusil napsat kaligrafii o Terencovi. Nic příjemného z toho nevzešlo. Rozervanost, cáry mlhy.

Tak jsme se jali prozkoumat hřbitov. Našli jsme hrob označený heslem rodiny MacDermot Roe „Honor Probatesque Virtus“. Ten ale místní duší obyvatelka z počátku 20. století označila za prázdný a doporučila nám vydat se spíše do zámku. I prošli jsme tedy muzeum v zámku, abychom zjistili, že jeho bezpečnost by potřebovala vylepšit. Když rozeznáme falešné kamery i my…

Druhý den jsme nejprve zašli do infocentra, kde jsem zjistil elementární skutečnost, že bez francouzštiny to ve Francii dobře nepůjde. Místní slečna se sice ochotně, ale notně neohrabaně snažila s námi anglicky domluvit, ale bylo to peklo. A to si Aelfrída skočila koupit suvenýr místo toho, aby nám slečnu blokovala.

V zahradách zámku se pak stala věc, kterou nikdo, ale opravdu nikdo, nečekal. Náhle se z nebe snášela pirátská loď s chlápkem na stěžni ve stylu Jack Sparrow. Všichni jsme se dali na útěk. Tedy kromě Petra Vopičky, který zůstal na místě a hrozil blížící se lodi pěstí. My ostatní jsme utekli do blízkého altánku. Z lodě po dopadu zbyly spíše mizející trosky. Do toho vyskočil z již počínajícího vraku blonďák a zmizel směrem nádraží. Loď se rozpadla a zmizela a nechala po sobě jenom rozrytý trávník s nadávajícím Vopičkou. Po chvíli zkoumání Petr našel ještě nějaké přívěsky, mezi kterými je jeden voodoo s nápisem „Welcome to Louisiana“.

V altánu jsme se ovšem setkali s chic francouzskou nymfou. Očividně i nadpřirozené obyvatelky mají smysl pro módu. Nymfa nám po krátkém rozhovoru doporučila se zeptat duchů v galerii nebo toho hezkého modrookého blonďáka Hanze.

Tak jsme nejprve zašli za Hanzem, z kterého se vyklubal duch nacistického důstojníka. Když jsme se ho zeptali na Terence, označil ho za příšeru, monstrum. Doslova použil termín „kugelfest“, kdy jsme začali tušit, o co asi v případě Terence půjde. Hanz nás prosil, abychom za ním nechodili. Nicméně jsme mu vysvětlili částečně situaci a požádali ho, aby nám řekl, kde jej najít. Odkázal nás do Bibliothéque de George-Sand. Zkusili jsme něco vyzvědět i od duchů v galerii, které Mara musela zavolat. Nicméně ti nic nevěděli, i když ples uspořádat dobrý určitě umí. V rámci konverzace jsme s Breonikou tančili, označili Šimona i Tomáše za exotické zboží a všechno jako na aristokratickém dvoře. Trvání plesu bylo ale omezeno Mařinou výdrží, kterou jsme nechtěli úplně zkoušet.

Vydali jsme se tedy do knihovny. Na místě nás čekal zcela hmotný muž v ležerním obleku s pohyby a výrazem dravce. Pak jsem udělal několik chyb, kvůli kterým mě tento fext nemá úplně v oblibě. Mluvit na něj irsky a odkázat se na jeho rod i s matriarchami nebyl dobrý začátek. Nicméně nakonec jsme byli schopni se domluvit. Spolu s Petrem Vopičkou jsme složili krvavou přísahu, že doručíme ostatky Jamese II. Za to jsme dostali 3 žebra O'Carolana.

Vrátili jsme se do Prahy. Matriarchy rodu bude nejspíše zajímat, jak to s Terencem vlastně je…