Osoby a obsazení: Nora Lindkvist Hadarðóttir; Jan Þorsson Dobrovský; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Orm Saarinen Válisson; Edita Lázňovská, dcera Temazcalteci; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina; Nela, dcera Neith

Jak se na tuhle akci sešli ostatní? Nemám potuchy. (Edit: Ostatní se sešli v generické čajovně poté, co Editě přiletěla do okna hořící vrána oznámit jí, že došlo k nějakým problémům v Zargoně.) Moje role v tom začala neutuchajícími sny o černém trůnu a chronickou nevyspalostí, následovaná neočekávaným rande s kolemjdoucí mrtvolou označující se za mého „věrného služebníka“, a poněkud nevybíravým přesunem do zargonského Horologia (2/10, wouldn't recommend). Kdybych měla říct na křídlech čeho jsem se tam dostala, odpověděla bych asi hmyz.

V Horologiu jsem se setkala se zbytkem pražské výpravy (člověk se dostane do jiného světa a pražáci už jsou tam před ním, chápete to?) a byla jsem obeznámena s tím, že existují bohové, mají smrtelné potomky, all that stuff a pak jsme se vydali do města. Bylo nám sděleno, že budeme Zargonu zastupovat na diplomatické výpravě do Gedolotu, toho času ve válce s městským státem Mištar. Místo aby byl ve válečném konfliktu rozdrcen svým mnohem větším sousedem, Mištar konflikt nejen ustál, ale celá gedolotská armáda prostě zmizela, nevrátil se nikdo. Bitvu navíc nikdo neviděl a na místě byla magická residua jakési bojové magie. V zásadě se všichni tvářili chytře a nikdo nic nevěděl, tak jsme se na to šli podívat osobně.

Před výjezdem jsme si na místní univerzitě ještě vyzvedli Mela, mága, se kterým má dobrý vztah Edita, a který by nám mohl v mnohém pomoci. Dostat se k němu znamenalo projít labyrintem všemožných učeben, ale hlavně pokecat si s (opravdovou, nikoli metaforickou) harpyjí na studijním oddělení. S Melem jsme se setkali v zahradě, kde se za námi - specificky za mnou - zastavil Archont Thagirion a pozval mě do svého sídla, až se zas někdy v Zargoně objevím, přičemž poznamenal, že „tvé je dědictví noci“. Pak už jsme nasedli na zdejší divnokoně a vyrazili jsme na cestu.

Na bitevním poli jsme našli známky konfliktu, udupaná země, kaluže krve, ale nikde ani mrtvola. Zmizely i zbraně a vozy, prostě všechno co se dalo odnést. Měla jsem vizi mištarského chlapce, který byl zrazen svými vlastními lidmi, ale tehdy to pro mě nemělo žádný význam a nenapadala nás žádná spojitost. Orm si ještě šel pokecat do lesa s vlky, kteří pro hodně z toho, co viděli, neměli výraz, ale podle jejich popisu jedna armáda doslova požrala tu druhou. Nějací vojáci se k nim přidali, některé odvezli živé, zbytek byly mrtvoly. Vlk také popisoval, že tomu jeden člověk velel a že viděl lidi na vozech, kteří měli speciální funkci, ale co přesně dělali nám popsat nedokázal.

Edita nám pak řekla o entitě Hladu, na kterou narazila s Melem v minulosti pod horami a na kterou celé tohle divadlo docela poukazovalo. Podle toho, co si pamatuje, to znamená fakt velký špatný, takže se asi máme na co těšit. V zásadě se zdá, že jedinou možností je sezvat dohromady Zargonské, Gedolotské a paladiny, jinak jsme bez šance. Na noc jsme se utábořili mimo bojiště a drželi jsme hlídky a druhý den jsme odcestovali do Gedolotu.

Měli jsme štěstí na přátelského a náramně ukecaného majordoma, ze kterého se nám podařilo dostat dost informací - Gedolotu vládne král Hagavan. Má generála Talavara a spymistress Samachar. Samachar zněla jako celkem rozumná osoba, ale Talavar je v mých a Editiných poznámkách označen za „tupce s velkou mocí“ a „arogantního degena“. Další důležitou osobou je správkyně pokladnice. Co se války týče, civilové zjevně nic moc neví, i Majordomus si myslí, že je na hranicích prostě jen uprchlická krize a proto se armáda nevrací.

Uspořádá se ples a hostina, Lucie zaměstnává generála, který je opravdu takový dement jak jsme si mysleli (a perfektní adept na pozření Hladem, vzhledem k jeho válkychtivým ambicím), ale naštěstí mu to správkyně pokladnice moc netoleruje a neuvolňuje dost financí. Samachar byla naštěstí rozumná a souhlasila s našimi návrhy a postupy, nicméně bude stejně potřeba někoho poslat a zjistit věci přímo v Mištaru.

Zdejší mágové podle všeho zjistili, že Mištar obklopuje jakási mlha, sloužící jako bariéra, přes kterou se tam nedá dostat a nedá se ani nic zjistit. Pokud by se nám ale podařilo se tam nějak prosmýknout a zjistit intel, pomohou nám sesekat Hlad na hromadu. Až budeme něco vědět, máme se přes Zargonu ozvat a půjde se na věc. Druhý den jsme se vydali přes Horologium zpátky domů, což bylo zakončeno už jen zjevením slepého Höda, který se ke mně přihlásil jako ke své dceři a pražští Scioni se tak s naším návratem rozrostli o dalšího seveřana.