Osoby a obsazení: Nora Lindkvist Hadarðóttir; Jan Þorsson Dobrovský; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Orm Saarinen Válisson; Edita Lázňovská, dcera Temazcalteci; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina; Nela, dcera Neith

WIP - dopíšu a doplním i o Editiny poznámky v blízké době (pozn. Nora)

Jak se na tuhle akci sešli ostatní? Nemám potuchy. Moje role v tom začala neutuchajícími sny o černém trůnu a chronickou nevyspalostí, následovaná neočekávaným rande s kolemjdoucí mrtvolou označující se za mého „věrného služebníka“, a poněkud nevybíravým přesunem do zargonského Horologia (2/10, wouldn't recommend). Kdybych měla říct na křídlech čeho jsem se tam dostala, odpověděla bych asi hmyz.

V Horologiu jsem se setkala se zbytkem pražské výpravy (člověk se dostane do jiného světa a pražáci už jsou tam před ním, chápete to?) a byla jsem obeznámena s tím, že existují bohové, mají smrtelné potomky, all that stuff a pak jsme se vydali do města. Bylo nám sděleno, že budeme Zargonu zastupovat na diplomatické výpravě do Gedolotu, toho času ve válce s městským státem Mištar. Místo aby byl ve válečném konfliktu rozdrcen svým mnohem větším sousedem, Mištar konflikt nejen ustál, ale celá gedolotská armáda prostě zmizela, nevrátil se nikdo. Bitvu navíc nikdo neviděl a na místě byla magická residua jakési bojové magie. V zásadě se všichni tvářili chytře a nikdo nic nevěděl, tak jsme se na to šli podívat osobně.

Na bitevním poli jsme našli známky konfliktu, udupaná země, kaluže krve, ale nikde ani mrtvola. Zmizely i zbraně a vozy, prostě všechno co se dalo odnést. Měla jsem vizi mištarského chlapce, který byl zrazen svými vlastními lidmi, ale tehdy to pro mě nemělo žádný význam a nenapadala nás žádná spojitost. Edita nám ale řekla o entitě Hladu, na kterou narazila v minulosti pod horami a na kterou celé tohle divadlo docela poukazovalo. Podle jejího popisu to znamená fakt velký špatný, takže se asi máme na co těšit.

Velká diplomatická legrace - WIP