Kalen Jezerková dcera Poseidonova; Tarik, syn Neith; Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab, syn Nabua; Kawa, dcera Raidena; Nika dcera Kovaříka Uš Miguru (NPC)

Pracovní verze.

Jdu si tak po ulici v Praze, a potkám Alana Freeda. Alan konstatuje, že mi něco chybí (ano chybí levá ruka), a že by o jedné věděl. V Guyaně je farma Op Hoop Van Beter, tam je William, který má ruku navíc. Prý není na pohled úplně hezká, ale tím se nemáme nechat odradit, po aplikaci bude ok. A že mnohem lepší než koupit náhodnou od Shadowmana, ne? Za tenhle tip si jednou o něco přiměřeného řekne. Ruku na to. Na doplňující otázku, jestli má nějaké speciálná přání ohledně budoucího blaha pana Williama, tak prý ne. Až později mi dojde, jak rychle se šíří novinky, já jsem o ruku přišla v Japonsku možná měsíc zpátky, a Alana jsem od té doby neviděla, nevím, jestli vůbec někdo jiný z Prahy.

Skupina se sejde u pana Browna, kde zjistíme, že s touhle oblastí moc zkušeností není, načteme nějaké obecně dostupné informace (jsou v Commonwelthu, takže mluví anglicky, a Venezuelou s nimi má spor o příhraničních 62% území Guyany). Přestože je to jedna ze stabilnějších zemí v regionu, pořád je to oblast s vysokou kriminalitou kde se dá čekat, že místním a na místních ledaccos projde, a my uvidíme, jak moc nás bude chránit vzhled turistů a dolary. Mysticky tam můžeme čekat leccos, místním potvorám (silný opičí vodník, lesní démon pomsty) podle internetu sekunduje primárně evropský import. Balíme tuzemák co importní limity dovolí, banánky v čokoládě a dolarovky, cesta je civilně letadlem, a spoje celkem navazují, asi tam máme být.

Farma Op Hoop Van Beter je kousek od hlavního města Berbys, bývalá plantáž kávovníku, nyní se tam pěstuje cukrová třtina. Ve městě nakoupíme turistické čepice a rum značky Pro Turisty Dobré a vydáváme se na farmu pěšky. Z cesty pozorujeme rostliny větší než my a diskutujeme jak nepohodlné prostředí pro boj by to bylo.

Polorozpadlý dům nás přivítá slovy „Mačetu ti nepůjčím“. My ale nechceme mačetu, my chceme ruku. A přespočetnou ruku tam pan William, pohledný a totálně nevyspalý míšenec, má - seschlou a prokletou. Hlavně v noci leze po domě, cpe se mu do obličeje a nenechá ho vyspat. Zkusil ji zahodit, spálit, utopit, ale prostě se vrací. Pokud ho jí zbavíme, bude rád. Ruka je černá, suchá, ženská, s krátkými olámanými nehty. Nese stopy tvrdé práce a podlitiny po svázání provazem. William odešel z práce u policie, a před pár měsíci koupil levně tuhle farmu. Třtina tam roste sama, takže by se mu žilo dobře, kdyby se mohl vyspat. Ví, že tady nějak působil jeho předek. Ruka je tu s ním celou dobu. Místní „science woman“ se prý problému ruky nezhostí za „žádnou cenu“, což vypadá, že něco ví, takže vyrážíme mezi třtinovými poli za ní.

„Paní profesorka“ – tedy odbornice na místní záležitosti, lektvary, svaté, bylinky a strašidla nás už čeká. Je zvědavá, jak jsme se dostali k ní. Alanovi říká „rádiový démon“. A o ruce nám řekne, že je prokletá, něco osudového co je nad její síly. Podle ní jsou scioni „tak trochu imunní vůči osudu, takže máme šanci“. Ruka patřila místní otrokyni, která nezemřela běžnou smrtí ani na lokální poměry, a nejspíš chce nějakou formu spravedlnosti. Předchozí majitel farmy s ní problém neměl, ale moc se mu tam nedařilo, takže problém nějak souvisí s Williamem, možná dědičná vina? Najít zbytek těla snadné nebude, najít jejího ducha tady bude dost problém. Ale místní démon pomsty Kanijama by k tomu mohl mít co říct a s námi by se mohl i bavit. Takže míříme v noci do třtiny.

Voláme Kanijamu, zjeví se stařeček a ptá se, jestli máme rum. Vypije ho fakt hodně. Tenhle případ je prý zvláštní tím, že se dokonce dostal před soud a viník její smrti byl potrestaný, takže by strašit neměla. Pro soudní zápisy prý nemá cenu čekat na archiv ráno ve městě, kousky opisu se tu někde musí potulovat, baráky a stromy mají paměť, v polích žijou věci a támhle pod mangovníkem straší její Munroe, tak ať to zkusíme tam.

Na mangovníku je kus papíru ze soudního spisu. 29th July 1822, crime of Obeiah and Murder, negro Wiliam killed negres Madalon. Postupně najdeme několik dalších útržků, a když hledáme u domu („baráky mají paměť“), tak ze studny u domu jdou silně znepokojivé zvuky. Atab tam nabídne poslední rum, chlupatá ruka ze studny ho popadne a dostaneme další papír, jsme rádi, že jsme s tímhle nemuseli bojovat, ať je to cokoliv (vodník).

Z útržků zjišťujeme: Na plantáži se rozjela epidemie průjmových onemocnění, při kterí zemřelo několik dětí. Negro Wiliam byl povolán z jiné plantáže jako odborník, aby provedl rituál na zjištění, kdo zlou magií způsobil, a na jeho základě obvinil Madalon. Wilem se rozhodl z Madalon vymýtat zlé síly formou zavěšení na mangovník a tlučení, pak ji nechali přes noc u Aloe rozsochaté a ráno byla mrtvá. Wiliama vyšetřovali, odsoudili a kromě popravy bylo stanoveno, že tělo zakopat pod mangovník a hlavu nabodnout na kůl. Místní předáci dostali tresty za napomáhání s rituálem i vraždou. Při vzpomínce na místní řeku spekulujeme, že na to epidemii není potřeba zlá magie, ale kdo ví. Nika zkusí z dokumentů dostat nějaké tajemství a povede se jí otevřít si doménu. Muž (co asi není Wiliam)-rituál-voda z řeky – motiv:zamilovanost (ale ne do Madalon) – velmi zoufalý plán. Spekulujeme, mocně zmateni tím že „negro Wiliam“ má asi gazilion aliasů, mezi kterými je i jméno „Sára“. Možná někdo spáchal epidemii proto, že doufal, že se potká s Wiliamem? A, teď jde ruka po současném vlastníkovi domu, protože je s ním příbuzný a Madalon se mstí?

V domě je najednou hluk. Ruka zaútočí na našeho hostitele, shodí ho ze schodů a táhne ho ven. Tak jdeme s nimi, poponášíme ho a míříme pod mangovník. A tam se obejví duch Munroa. Munroe byl manžel Madalon, otrok ze stejné plantáže v okolí, ze které přišel i předák Primo a ze které byl později povolán Wiliam. Nebyl tu během těch událostí a jemu řekli, že Madalon utekla. Důstojník Sterk se tím pak zabýval jako vraždou, Wiliam dostal trest smrti, předáci Primo a May bití a rok práce v řetězech. Primo to nějak přežil, tak se o něj pak Munroe staral dokud ten nezemřel, „nedokázal jsem cítit nenávist“.

Ruka reaguje na jeho vyprávění velice excitovaně, ukazuje, naznačuje… Nabídnu jí společné kreslení, ať už nezávazně, nebo opravdu společně, a po chvíli povídání že jsme scioni a co děláme přijme místo, a přilne mi k pahýlu. A najednou je všechno jasné.

Náš hostitel, ex-policista co se nejspíš píše Williem, a je potomek vyšetřovatele Williema Sterka, ruka ho chtěla dotáhnout na místo, aby s touhlenespravedlností něco udělal. Vodu zkazil Primo, protože chtěl získat Munroa a bral Madalon jako překážku. A stejný Primo ovlivnil rituál, aby ukázal na Madalon. A Madalon si teď přeje, abychom Prima vykopali, a pověsili jeho hlavu. Atab si uvědomí, že tohle odhalení je pro nás šok, pro současného Williema šok o něco větší, ale nejhorší to je pro Munroa, který nevěděl o Primově roli ve smrti Madalon ani o jeho citech a staral se o něj. Povede se Munroa přesvědčit, že ještě navíc zešílet mu nepomůže. Uff, to by byla ošklivá spektra.

Ruka Madalon na konci mé paže se příloží k dílu, takže vykopeme tělo a Mini popraví hlavu. V tu chvíli zbytky Madalon ruku opustí, objeví se celý duch Madalon a s duchem Munroa spokojeně zmizí ve tmě.

V archivu se dá najít i celý text k tomu dávnému případu https://haitidoi.com/wp-content/uploads/2018/08/trial-of-a-slave-in-berbice2c-for-the-crime-of-obeah-and-murder-1823.pdf