tenebrie_-_9._12._2023
Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Obě strany předchozí revizePředchozí verzeNásledující verze | Předchozí verze | ||
tenebrie_-_9._12._2023 [2023/12/14 21:50] – lindkvist | tenebrie_-_9._12._2023 [2023/12/15 00:18] (aktuální) – lindkvist | ||
---|---|---|---|
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
---- | ---- | ||
- | |||
- | //Zápis je stále WIP// | ||
SMS: // | SMS: // | ||
Řádek 28: | Řádek 26: | ||
Za doprovodu jednoho z trhanstva se propleteme spletí chodeb a vyjdeme na povrch. Pod námi leží město mnoha střech, věží, korouhviček, | Za doprovodu jednoho z trhanstva se propleteme spletí chodeb a vyjdeme na povrch. Pod námi leží město mnoha střech, věží, korouhviček, | ||
- | Vydáme se směrem, kterým by měla ležet meteorologická stanice, a světlo luceren se začne brzy zbarvovat do červena - tady je Carnalisovo. Míjíme bary, tančírny | + | Vydáme se směrem, kterým by měla ležet meteorologická stanice, a světlo luceren se začne brzy zbarvovat do červena - tady je Carnalisovo. Míjíme bary, tančírny a restaurace, u divadla si nás vyvolávač dokonce odchytne a začne nás lákat na milostnou tragédii s hvězdným obsazením a my jen smutně zanecháváme zábavu a krasavectvo za sebou. Nejdřív práce, potom flamenco. |
Další části města už tak veselé nejsou a vstupujeme do postapokalypticky vyhlížejícího pobodákova místních doků. Proplétáme se mezi vraky a rozestavěnými trupy vzducholodí až k děsivě vyhlížejícímu přístupu k majáku meteorologické stanice. Polorozpadlé zábradlí, vrzání svařených traverz a létající trosky v nás nebudí zrovna pocit bezpečí a tak se snažíme vymyslet nejlepší postup, když se za námi náhle objeví mohutný, vysoký muž s divokým vousem a pruhovaným námořnickým tričkem. Představí se jako Mariner a po chvíli špičkování se se zhruba polovičně velkou Omari nás pozve na panáka a páku do svého domova. | Další části města už tak veselé nejsou a vstupujeme do postapokalypticky vyhlížejícího pobodákova místních doků. Proplétáme se mezi vraky a rozestavěnými trupy vzducholodí až k děsivě vyhlížejícímu přístupu k majáku meteorologické stanice. Polorozpadlé zábradlí, vrzání svařených traverz a létající trosky v nás nebudí zrovna pocit bezpečí a tak se snažíme vymyslet nejlepší postup, když se za námi náhle objeví mohutný, vysoký muž s divokým vousem a pruhovaným námořnickým tričkem. Představí se jako Mariner a po chvíli špičkování se se zhruba polovičně velkou Omari nás pozve na panáka a páku do svého domova. | ||
Řádek 57: | Řádek 55: | ||
Muž se představí jako Carnalis a moc nám nežere, že jsme si sem přišli jenom pokecat, ale když mu vysvětlíme, | Muž se představí jako Carnalis a moc nám nežere, že jsme si sem přišli jenom pokecat, ale když mu vysvětlíme, | ||
- | Tarik s Omari se plazí první a upevňují cestou provaz ke zbytkům zábradlí. Pod nimi se téměř vaří mračna blížící se bouře, most drnčí, namáhaný kov téměř zpívá a mráz se nám zakusuje do těla. Přesto se brzy dostaneme na druhou stranu a do relativního bezpečí majáku. I tady kvílí meluzína a dostává se sem šílený chlad, navíc nás tu ale potkávají i odrazkovité oči pavouků zhruba o velikosti kočky. Zatímco Tarik s Omari balí knihu a počítací stroj, Riikka s Norou přemítají, | + | Tarik s Omari se plazí první a upevňují cestou provaz ke zbytkům zábradlí. Pod nimi se téměř vaří mračna blížící se bouře, most drnčí, namáhaný kov téměř zpívá a mráz se nám zakusuje do těla. Přesto se brzy dostaneme na druhou stranu a do relativního bezpečí majáku. I tady kvílí meluzína a dostává se sem šílený chlad, navíc nás tu ale potkávají i odrazkovité oči pavouků zhruba o velikosti kočky. Zatímco Tarik s Omari balí knihu a počítací stroj, Riikka s Norou přemítají, |
Tarika hřeje lotosový květ, Riikku s Norou skandinávská krev, ale Omari začíná ztrácet cit v prstech a navíc ji tíží stroj na zádech a v jeden moment ji silný poryv větru strhne přes okraj mostu. Držíme ji jak nám to lano a vítr dovolí a naštěstí se nám ji brzy podaří dostat zpátky. Těsně po tom, co se poslední z nás vyplazí na půdu ostrova, zasáhne kovovou konstrukci blesk, ale to už nás máma kvočna Mariner vede do bezpečí, do tepla a na grog. Když se trochu zahřejeme, předáme Carnalisovi knihu, poděkujeme Marinerovi a cestou zpět si s lítostí slibujeme, že se sem někdy vrátíme na plánovaný pub crawl. | Tarika hřeje lotosový květ, Riikku s Norou skandinávská krev, ale Omari začíná ztrácet cit v prstech a navíc ji tíží stroj na zádech a v jeden moment ji silný poryv větru strhne přes okraj mostu. Držíme ji jak nám to lano a vítr dovolí a naštěstí se nám ji brzy podaří dostat zpátky. Těsně po tom, co se poslední z nás vyplazí na půdu ostrova, zasáhne kovovou konstrukci blesk, ale to už nás máma kvočna Mariner vede do bezpečí, do tepla a na grog. Když se trochu zahřejeme, předáme Carnalisovi knihu, poděkujeme Marinerovi a cestou zpět si s lítostí slibujeme, že se sem někdy vrátíme na plánovaný pub crawl. | ||
Řádek 65: | Řádek 63: | ||
Vracíme se do útrob ostrova, do něčeho, co vypadá jako alespoň částečně přírodní jeskyně s jezerem a mnoha světly. V místnosti je kromě nás i celá skupina zdejších mocných, Letifer, Carnalis a další (viz níže), spolu s prestižněji vypadajícími služebníky, | Vracíme se do útrob ostrova, do něčeho, co vypadá jako alespoň částečně přírodní jeskyně s jezerem a mnoha světly. V místnosti je kromě nás i celá skupina zdejších mocných, Letifer, Carnalis a další (viz níže), spolu s prestižněji vypadajícími služebníky, | ||
- | Když se tak stane, obraz se náhle rozjasní - na druhé straně je prosluněná louka na které stojí stará žena, Infaustus k ní vztáhne ruce, usměje se a rozeběhne se jejím směrem. V tu chvíli už rám jiskří a skřípe - zcela zjevně byl na jedno použití - a obraz se nám ztratí. My se pak rozloučíme se všemi přítomnými a po Žerykově kmeni sešplháme zpátky do našeho světa. | + | Když se tak stane, obraz se náhle rozjasní - na druhé straně je prosluněná louka na které stojí stará žena, Infaustus k ní vztáhne ruce, usměje se a rozeběhne se jejím směrem. Stará dáma ho jednoznačně poznává, usmívá se a gesto opětuje. V tu chvíli už rám jiskří a skřípe - zcela zjevně byl na jedno použití - a obraz se nám ztratí. My se pak rozloučíme se všemi přítomnými a po Žerykově kmeni sešplháme zpátky do našeho světa. |
{{: | {{: | ||
tenebrie_-_9._12._2023.1702587046.txt.gz · Poslední úprava: 2023/12/14 21:50 autor: lindkvist