ScionWiki

Osoby a obsazení: Veronika, dcera Hádova + Kérka (NPC), Mara, dcera Epony, Tomáš, syn Kui Xinga, Michaela, dcera Fuxiho, Aelfrida, dcera Afrodity (NPC)

Sešli jsme se - já, Mara a Tomáš - zdánlivě náhodně v Generické, v sobotu dopoledne. Po chvíli dorazila i Aelfrida a Kérka, který vypadal na své poměry celkem strhaně. Překlad, měl lehké kruhy pod očima. Buď náročná noční směna v Underworldu, nebo někde zase řešil něco ošklivého ve službách Podsvětí.

A pak se ukázal ještě někdo, koho jsme zatím neznali, dívka částečně čínského původu, sportovně oblečená, která si přisedla na poslední volné místo u našeho stolu. Představila se jako Michaela Červená. Chvilku po jejím příchodu se otevřely dveře a dovnitř se vplížilo trochu divné taoistické mlhy. Tomáše se šel podívat ven. Za dveřmi našel zbytek taoistického obláčku a na něm Draka v oblacích, který nám sdělil, ať si nastoupíme, že se jede do Číny a zbytek nám poví cestou.

Zatímco jsme letěli, informoval nás, že v chrámu Fuxiho v Tianshui došlo k vraždě. Chrám byl tímto znesvěcen, je nutné všechno vyšetřit a nají viníka k potrestání (a znělo to tak, že pokud selžeme, budeme potrestáni my). Předal Michaele svitek s pověřením vyšetřovatelky. Pak nás vysadil u domu chrámového velekněze. Sluhové před námi pobili čelem o zem a vedli nás dovnitř. Cestou nás převlékli do hanfu. Trochu jsem záviděla Kérkovi, který dostal jednoduchý černý oděv, zatímco já jsem vypadala jako papoušek. Už zase.

Byli jsme předvedeni před velekněze, kde jsme pro změnu pobili čelem o zem my. Všichni jsme se představili. Na Aelfridu velekněz zíral déle, než by bylo vhodné. Naštěstí byl na řadě s představením Kérka, a ve chvíli, kdy promluvil hlasem studeným, jako kdyby na podlahu dopadla kovadlina, kouzlo bylo pryč. Velekněz nám sdělil, že chrám byl uzavřen se všemi sedmi podezřelými uvnitř a že na vyšetřování mámě pět dní.

Následně nás sluhové dopravili v nosítkách na místo, a jakmile jsme vystoupili, zmizeli nejvyšší rychlostí, jaké byli schopni. Cestou jsme probrali s Míšou základní věci ohledně reliků a scioního života. Svůj relik dostala chvli předtím, než se objevila v Generické, v balíčku z Číny. Vzala to všechno velice dobře, vlastně byla až nadšená.

V chrámu nás jako první čekala snídaně se správcem chrámu. Všechny nás usadili ke stolu se správcem, jen Kérku odklidili někam do kouta a bez obsluhy. Vypadal, že to snáší výrazně lépe než já, která jsem si červeně podtrhla mentální poznámku, že se rozhodně nehodlám smířit s jeho statusem otroka. Čaj nám doléval sluha, který vypadal jako špatně maskovaný Minotaur, obrovský chlap se spoustou jizev, a nejednoho z nás překvapilo, jak je možné, že konvičku na čaj nerozmáčkne. Pak nám přidělili ubytování. Každý dostal vlastní pokoj, kromě Kérky, který by měl jako sluha zůstat přede dveřmi toho mého. Podtrhla jsem si mentální poznámku červeně ještě jednou.

Po jídle jsme se pustili do díla. Ze všeho nejdřív jsme se šli podívat na místo činu. Mrtvá ležela na zemi tak, jak ji našli. Byla to hodně křehká dívka a někdo ji uškrtil. Za nehty měla krev. Takže se stihla bránit a dost by nám pomohlo najít někoho, kdo má podrápané ruce nebo obličej. Bohužel tady všichni nosili rukavice nebo dlouhé rukávy.

Míša si všimla poskvrny, kterou vražda v chrámu zanechala, a symboliky hexagramů nad a pod tělem. Vítr pod horou, zkaženost, destrukce, ohrožení něčí kariéry. Kromě toho někdo pohnul s paravánem u stěny a narušil tím proudění energie v daném místě, a prostor voněl olejem z převržené lampy u dveří. Rozhodli jsme se přenést tělo někam stranou, kde nebude tok energie narušovat tolik. Když ji Kérka zvedl, ze šatů jí vypadl přívěsek na červené šňůrce. Nefritový, se dvěma mandarínskými kachničkami - symbol lásky. Mara si zkusila promluvit s kamenem a zjistila, že patřil muži, který je prý naprosto úžasný.

Potom jsme postupně vyslechli všechny podezřelé – správce chrámu, jeho sluhu Orla a Medvěda, strážce brány, paní Mu (kněžku ze spřáteleného chrámu Nü-wy), Druhého velekněze po levici, Druhého velekněze po pravici a slepého chrámového hudebníka Píseň chladné řeky.

Ode všech jsme slyšeli více méně to samé. Mrtvá se jmenovala Jarní květ, byla to chrámová služka, sirotek, kterého správce zachránil z ulice. Bezproblémová, svoji práci dělala dobře – věci jako zalévání zahrady nebo uklízení. Všichni věděli i to, že byla správcovou milenkou. A šuškalo se něco o tom, že ho prý podváděla, že si našla dalšího milence někde venku. Všechna podezření zatím ukazovala na správce chrámu.

Jako posledního jsme šli vyzpovídat slepého hudebníka. Byl to plachý osmnáctiletý chlapec, který vypadal, že je z vraždy Jarního květu nejzničenější ze všech. Když zavíral dveře svého pokoje, aby šel s námi kus dál si promluvit, zavanula tamodtud vůně bylin, stejná jako jsme cítili v chrámu. Představili jsme se mu všichni, kromě Kérky. Toho Mara zastavila a ukázala mu na předloktí napsanou zprávu: Můžeš prohledat jeho pokoj? Kérka se tiše vzdálil a my jsme se pustili do výslechu.

Pak se Kérka vrátil s oděvem se skvrnami od oleje. Voněl stejně jako olej z lampy v chrámu. Když to ucítil Píseň chladné řeky, výrazně znervózněl. Naše vyšetřovatelka přitvrdila a dostali jsme z něj velice užitečné informace.

V době vraždy v chrámu byl. Chodíval se tam modlit, když všichni odešli. Když uslyšel, že někdo přichází, schoval se za paravánem u stěny. Slyšel, jak muž, který přišel s Jarním květem, služku uškrtil. Jakmile byl vrah pryč, slepý hudebník se dal na vyděšený útěk a přitom převrhl lampu. Prý by toho muže podle kroku dokázal poznat.

To nám dalo nápad. Kérku a Píseň chladné řeky jsme poslali napřed do chrámu, schovat se za paraván. Vzhledem k tomu, že Kérku jako sluhu místní dost přehlíželi, mohli jsme toho teď využít. S trochou štěstí si nikdo ani nevšimne, že z naší skupiny někdo chybí, a nemohli jsme si dovolit nechat klíčového svědka bez ochrany.

My ostatní jsme nejdřív dělali trochu rozruch a tvářili se, že se radíme o něčem strašně důležitém, a pak vyrazili do chrámu také. K co nejpřesnějšímu zrekonstruování situace a ulehčení práce pro hudebníka jsme se rozhodli, že jedna z nás půjde s každým předvedeným podezřelým. Co se týká váhové kategorie, byla jsem zavražděné nejblíž já, ale prý nemám dostatečně lehký dívčí krok, takže tato role nakonec připadla Míše.

Rozdělili jsme si role – Mara dělala médium, klečící na podlaze v dramatické póze, já jsem se postavila před paraván, kde se schovávali Kérka a Píseň a Tomáš zrcadlově před druhý paraván, abych nevypadala tak nápadně. Míša a Aelfrida měly přivádět lidi. Řekli jsme jim něco ve smyslu, že médium se na ně potřebuje podívat na místě činu, a šlo se na věc.

K mému překvapení se dohodnuté znamení – lehké zaškrabání na paraván – ozvalo, když byl předveden strážce brány. Přivedli jsme i zbývající podezřelé a nakonec i hudebníka, jako zastírací manévr toho, že nám pomáhá. Míša s Aelfridou navíc mezi přiváděním zaměstnanců chrámu přistihly Orla a medvěda, jak hází do jezírka cosi, co se jim podařilo vylovit a identifikovat jako domácí oltářík.

S novými informacemi jsme se sešli k poradě, za ten den už asi třetí. Oltářík a sošku v něm (antropomorfního králíka, oblečeného jen do půl těla, z červeného nefritu) jsme identifikovali jako Tu´er Shena, boha zakázané lásky, přesněji homosexuálů. Dílky skládačky do sebe konečně zapadly. Správce chrámu a strážce brány spolu měli v minulosti poměr. Jenže pak si správce přivedl Jarní květ a se strážcem se rozešel. Ten se rozhodl pomstít. Rozšířil o Jarním květu klepy, že správce podvádí, pak ji zabil a k tělu pohodil jeho nefritový přívěsek, který ukradl. Nalíčil to celé tak, aby všechny důkazy ukazovaly na správce.

Problém byl, že náš jediný svědek byl slepý hudebník nízkého postavení. Přiblížil se čas na večeři, a tak jsme se rozhodli promluvit se správcem a dostat ho na naši stranu. Ještě předtím jsme přesvědčili Orla a medvěda, aby nám pomohl a chytil správce, kdyby si chtěl ublížit. Dobře že jsme to udělali, protože když správce všechno slyšel, sáhl po meči. Sluha byl naštěstí rychlejší. Domluvili jsme se, že správce si půjde se strážcem brány promluvit a pokusíme se tak získat jeho přiznání. Přizvali jsme paní Mu, která měla dostatečně vysoké postavení, aby ji jako svědka u soudu brali vážně.

Plán vyšel, přiznání jsme získali. Problém s tím, že správce by byl společensky mrtvý, kdyby se strážce u soudu zmínil, že bývali milenci, se vyřešil, když si strážce ukousl jazyk a vdechl krev. A paní Mu se tvářila, že vůbec o ničem neví a žádný takový poměr tam nikdo nikdy neměl.

Pak jsme uviděli zlaté světlo a před námi se zjevil bůh Fuxi. Svojí dceři dovolil vstát a vypadalo to jako velice milé setkání. Když mizel, trocha zlatého světla se proměnila ve zlatý prášek a snesla se správci chrámu do vlasů jako viditelné znamení božího požehnání a přání, aby ve svém úřadu dál zůstal.

Případ, na který jsme dostali pět dní, jsme vyřešili za jeden. Velekněz mohl být spokojen. Nakonec jsme tam ani nepřespávali, Drak v oblacích nás zase vyzvedl a dopravil večer toho samého dne do Prahy.