Účastníci: Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Orm Saarinen Válisson; Lea, dcera Besova; Nela, dcera Neith; Omari, dcera Khonwuova; Taiki, syn Benkeie; Šimon Pěkný, syn Pungův; Cara, dcera Saive.

Přišla SMSka od Válisona: „Půjdu potřetí do Lesa pátrat po svém otci. Kdo se chce s mnou vydat, je vítán. Sraz v Generické. A tak se kromě Cary sejdeme a zjišťujeme, co Orm v Lese vlastně už dělal a proč že tam vlastně jde znovu.

Naplánujeme tedy cestu k Broceliande. Do Paříže letadlem, zbytek vlakem. Ve vlaku potkáváme skupinu českých studentů s učitelkou. Někteří z nás se rozhodnou pokusit zlepšit kvalitu hudební produkce této skupiny tím, že se implementují do této skupiny. Jiní si více povídají s dvěma méně hovornými studenty. Zjišťujeme, že máme vlastně podobnou cestu a že i oni budou bydlet v hostelu, co plánujeme my.

„U krále Artuše“ se tedy ubytujeme všichni a zatímco se většina studentů vydává do hospody, než jim zavře, Cara s Aldrikem se přidávají k nám na procházku. Po cestě k lesu vyprávím o příbězích rytířů kulatého stolu. O tom, jak je i tento les s těmito příběhy velmi spojený. A povídám až dokud nedojdeme k rozcestíku, který ukazuje na dvě strany - Údolí bez návratu nebo Merlinova hrobka. Když chvíli váháme, jestli brát studenty s námi, protože jsme očividně došli do Lesa, objeví se bílá laň. Chvíli na nás kouká a pak nás zkrátka pomalým krokem dovede k bříze, ve které je zabodnutý stříbrný šíp. Laň se dost dívá na Caru a ta si nakonec šíp vezme. Nám je celkem jasné, že tady máme neprobuzenou scionku a začneme jí pomalu zasvěcovat do věcí včetně našich původů. Její spolužák Aldrick se nezdá překvapen ničím a spíše nás podporuje. Očekáváme tedy, jak to bude s ním.

Mezitím dojdem do Údolí bez návratu, kde se setkáváme s Morganou la Feé. Pozdravíme jí a povíme jí, co nás vede do Lesa. Lehce se usmívá a nakonec dá Caře luk a toulec se šípy. Páni, dostat dar od Morgany je něco. I my však máme pro Morganu dar. Nela jí věnuje kus dřeva, který získala z příšery v zatopeném lese. Morgana se zdá potešena a zmizí.

Orm nás tedy všechny vede za kostí, která mu ukazuje směr. Před setměním docházíme k tvrzi, která vykazuje znaky notného opotřebení, ale i užívání. Zaklepeme a otevře nám vysoký mladý muž, albín s modrýma očima. Představí se jako Gringolet a pozve nás dovnitř. Pohostí nás a když se zeptáme na váliho, prozradí, že u něj Váli byl a že jsou spříznění přes Váliho matku (rozuměj Lokiho). Aby nám mohl říct a ukázat více, musíme strávit noc na půdě této tvrze. Doptáváme se, kam nemáme chodit. Nemáme chodit do stáje. Vůbec. A tak si z toho uděláme tabu, protože když nám to náš hostitel říká, tak to tak prostě uděláme. Následně nás nechá v místnosti a odejde. Jdeme se tedy odbrojit. Lučistníci luky, Taiki bere hůl, siláci mají své pěsti a Šimon si půjčuje nůž z kuchyně.

A pak začne potopa. Protože voda se najednou valí ze všech stran a z ní se sápe zelené trní v podobě rukou. Rozhodneme se nečekat v místnosti a jdeme na nádvoří tvrze. Orm a Omari kupují čas lučistníkům, zatímco já i Nela míříme a „nabíjíme“ měsíc a slunce do našcih šípů. Cara se vydává hledat křesadlo, aby udělala zápalný šíp. Vrací se na chvíli do místnosti i s Aldrikem, ale po chvíli se vrací bez něj. Lea a Taiki se brání trní, Orm zachraňuje Omari, kterou se snaží trní, a kus zdi, který na ní leží, utopit. A Šimon zmizel pod vodou, ale nějak zavřel studnu, ze které se řinula voda. A prý že je mořský scion v Lese na nic. Cara se snaží zažehnout šíp, ale místo jiskry vylétně hvězda a šíp zapálí. Nakonec všechny 3 šípy míří do stejného místa a trní se rozpadá. Bouchání ze stáje si nikdo nevšímal, protože jsme si tak řekli.

Rychle se vracíme do místnosti, kde zůstal Aldrick. Má ostře řezané rysy a rty jak vykrojené žiletkou. Přijal dědictví po svém otci, Fear Doirchovi. Zároveň zmizel s výrazem, že nechce Caře ublížit. A následně pochopíme i proč. Objeví se totiž bohyně. Saive přišla promluvit se svou dcerou. Paní lovu a hvězd, bílá srna z příběhu o Oisínovi.

Pak ale příchází ráno a sním i Gringolet. Uspěli jsme ve zkoušce. Vzal tedy Orma na návrší s menhirem, na kterém je ornamentálně vyobrazen Sleipnir. Všichni očekáváme, co se bude dít, protože i minulé Ormovy zážitky byly takové krvavé. Gringolet vypráví o tom, jak jsou on i Orm spojeni se svobodou pohybu, cestami a koňmi. Pak ho vyzve k tomu, aby nadále nevypustil ani hlásku, protože to bude pak horší. Gringolet pak zlomí Ormovi holenní kosti a začne okolo něj zpívat a tančit, až se chvěje země. Připomíná to vzdálený dusot kopyt. Gringolet se postupně mění v bělouše a následně se dotkne Ormových nohou, které se zahojí.

Gringolet nás následně odvádí lesem až zpět do Údolí bez návratu. Tam mu paní Morgana sděluje, že má ještě jednu cestu, ale ta neobsahuje zvířecí tajemství. Je ještě jeden potomek Lokiho. Pak se vyhoupne na Gringoleta a zmizí mezi stromy.

My se vracíme do městečka bohatší o další scionku z Irska, ale chudší o půlelfa. Cara zjišťuje, že si Aldrika lidé pamatují, ale nevybavují si, že by jel s nimi. A tak se po návratu do Prahy setkáváme u pana Browna a povídáme si o Saive, Oisínovi, příbězích a elfech. A Cara se dovídá, že má trochu elfí krve i v sobě. A že některé příběhy mají tendenci se opakovat. Proto Aldrick odešel. Jeho otec Saive několikrát zaklel, protože nechtěla být jeho ženou. Aldrick se tedy rozhodl raději předejít této možnosti. A já se budu Caře všemožně pomoci, pokud bude potřebovat…