Účastníci: Tomáš Lin, potomek Kui Xingův, Dana Kobrová, dcera Višnuova, Lenka, dcera Selenina, Martin Škrábal, syn Saramy, Karel Rubín, syn Ptahův, Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid, Aelfrida, dcera Afrodity, Laura, dcera Freyy, Breonika, dcera Miachova

Výprava svolána Danou s cílem získat Caleuche. Podle pověstí se jedná o chilskou loď duchů, schopnou mimo jiné plout pod vodou a obdařenou vlastní inteligencí. Na čem se již ale pověsti neshodují je, kdo se na této lodi nalézá. Dle jedné verze to měla být trojice vodních bohů a šťastní (utopení) námořníci, dle jiné trpící námořníci a dle další na ní pořádají pravidelné party warloci.

Tak jako tak, jsme se vydali na Chiloé (ostrov poblíž Chile, kde by se měla nalézat). Na místo jsme bez nehody dorazili letadlem a ubytovali se v tamním hotelu.

Po troše sbírání informací jsme se rozhodli, že nejslibnější místo kde zahájit naše pátrání bude „potopený les“. Ten se potopil při posledním zemětřesení (dle některých vinou warlocků).

V blízké vesnici Martin s Larou vyslechli místní psy a kočky. Od těch jsme se sice nedozvěděli kde najít Caleuche, ale zato jsme se dozvěděli že na kraji vesnice sídlí místní machi (hodný warlock) a v lese kalku (zlý warlock). Inu vydali jsme se navštívit machi.

Od té jsme se krom pár dalších rad, dozvěděli, že na Caleuche se dá dostat pouze na mořských konících (což zmiňuje i jedna z verzí legendy) a dokonce nám i prozradila, kde je najít.

Ve zmíněné zátoce jsme je opravdu našli a po té co Lenka odrecitovala pár veršů z Coleridge nás byli ochotni svézt. Poslední zbývající problém (to jest chybějící Caleuche), vyřešil Karel, když ji pomocí jejího jména přivolal.

Na Caleuche nás radostně přivítali její námořníci a uspořádali menší oslavu na počest hostů. Nakonec jsme ale usoudili, že by bychom se měli pokusit o to proč jsme přišli a najít nějakou cestu jak Caleuche přesvědčit ke spolupráci. Dana se postavila ke kormidlu a Lenka propůjčila svou ruku (automatické psaní) lodi ke komunikaci. Caleuche jsme se líbili a byla svolná, pokud to nějak dohodneme i s kalkem.

Ten se objevil vzápětí a tvářil se poměrně rozladěně. Nakonec ale přistoupil na to, že nám dá svůj souhlas (a neprokleje nás) pokud ho nějakým způsobem pobavíme. Trocha Paddyho hudby a Coleridgeovy poezie ho nakonec přesvědčila, takže Dana je nyní schopna v případě potřeby Caleuche přivolat.

Následujícího dne jsme se živi a zdrávi vrátili do Prahy.

Dobré vědět o Caleuche: Není to tak, že by byla naše, patří (podle všeho) těm dvěma warlockům. A zároveň je to živá, myslící bytost. Je pravděpodobné, že pokud se jí něco stane, čeká nás (nebo aspoň Danu) prokletí… Je na ní plně funkční posádka duchů, kapitán se jmenuje Antinanko. Nepopluje za světla, při východu slunce zmizela (konec konců je to loď duchů). Nevíme, jestli se umí potápět, a pokud to umí, nevíme, jestli je zajištěno, aby to živá část posádky přežila. Jediný způsob, jak se na ni dostat, jak je zmíněno výše, jsou „mořští koníci“ caballo marino chilote, Dana umí přepravu zajistit bez potřeby recitovat při měsíčku poezii a doufat, že je jim bude líbit.

Co se obou warlocků týče, „ten zlý“ (kalku) je s námi vyrovnaný, „té hodné“ (machi) jsme slíbili (hlavně tedy Dana), že jí někdy s něčím pomůžeme za poskytnuté informace a souhlas s používáním lodi.