Účastníci: Riikka; Robin Svoboda; Tomáš Lin; Ilja Bragisson; Paddy; Iris dcera Nephtina; Aelfrída

Tomáš nás svolá do čajky a shrne nám příběh An Bo. Je to známý a smutný příběh, bylo by zajímavé se za ní stavit. Uvidíme, co nás tam čeká… S trochou štěstí třeba nějaké informace.

Zjistili jsme, že vlastně nevíme, co čekat a co si připravit s sebou. Tak jsem sbalila nějaké stříbrné drobnosti (náramky, poháry, prstýnky) z pokladu, a obecně se sbalilo, co komu přišlo jako dobrý nápad. V Mandžusku bylo příjemné počasí. Málo lidí, trochu chladněji než parna tady… a déšť. Inu… období dešťů.

Rozhodli jsme se začít v lázních. Ilja ihned navázal nová přátelství, takže nám byly doporučeny menší lázně bez turistů, zjistil, kde je v okolí Kohoutí hora a obecně nějaké užitečné informace. V lázních se na nás dívali trochu divně a až po nějaké době nám došlo, že je to proto, že jsme dvě těhotné s tetováním (já a Iris), jeden bez oka (Paddy), dva bez vlasů (Paddy a Robin) – působili, jako když mají leukémii, a jeden velmi ošklivý (Tomáš). Aelfrída se zvládla celou dobu krýt pod vodou, takže si jí nikdo nevšiml. To tetování bylo asi nejhorší… Jediný Ilja tak působil normálně a vypadal trochu jak lékařský dozor bandy marodů…

Pak se šlo na výlet na Kohoutí horu. Vyhlídka byla nádherná, je tam pramen s horkou vodou a jezírko. Páry zajišťují zajímavé a velmi fotogenické efekty. Chvíli jsme se flákali po okolí a pak mě zaujal dětský smích. Nedaleko jsem našla skupinku vesele si hrajících dětí (bylo jich sedm, jejich věk jsme odhadli na 2-10, ale těžko říct přesně) a nedaleko od nich mladou ženou na lavičce, která je s nemluvnětem v ruce hlídala. Skupinka divných turistů pozorujících místní děti asi vypadala trochu creepy, ale žena byla milá. Všichni jsme se představili – zatím civilními jmény a žena se představila jako Jin Bo.

Rozhovor nikam moc nevedl. Sice nám její jméno připomnělo legendu, ale na opatrné otázky nám nic nenapověděla a dotírat jsme nechtěli. Stáhli jsme se poradit zpět k prameni a pak k ní vyrazili jen ve dvou (já a Iris). Práskli jsme jí na sebe všechno. Náš původ, původ kapříků, komplikace etc. etc. Vypadala mírně překvapeně, že máme z dračích dětí takový stres – prý jsou většinou bezproblémové a zdravé. Pak vypadala mírně překvapeně, že jsou zaměřené proti sobě. Ale všechno brala neuvěřitelně v klidu, podobně jako výchovu vlastních dětí (ano, všech osm bylo jejích).

Doporučila nám uměřenost, harmonii a trpělivost. Že máme dávat pozor hlavně samy na sebe, protože matka je důležitá. Sestavila nám každé speciální jídelníček plus nějaká další doporučení ohledně diety. Celkově nás nejvíc ze všeho uklidnila, povídala si s námi o tom, že mít „zodpovědného chlapa pomáhá“ a že „alimenty“ od dráčka čekat nemůžeme. Ostatní stáli stranou, ale poslouchali a Ilja jim překládal všechno… minimálně všechno zajímavé.

Bylo to takové pohodové a osvěžující… Lázně i ta rodinka. Vyměnily jsme si s Jin Bo email a aspoň pro mě tahle výprava přinesla naději, že to možná přeci jen dopadne dobře.