Název: warai onna (smějící se žena), warai otoko (smějící se muž)
Druhové zařazení: yokai zcela přirozeného původu, žijí v rodinných klanech
Habitat: horské oblasti ostrova Shikoku, někdy různé čtvrti červených luceren (Japonsko)
Vzhled: dospívající dívka či mladík s hezkým, vyloženě nakažlivým úsměvem a smíchem
Chování: warai jsou plně sentientní, působí zcela lidsky, sami od sebe nejsou útoční… jenom ten jejich úsměv a smích je nebezpečný AF - člověk, který opětuje úsměv warai a/nebo se s ní začne smát, buď upadne do horečnatého blouznění a zemře, nebo alespoň slyší smích warai až do smrti (nepřekvapivě to prý často končí sebevraždou). Na své úsměvy nemají vypínač, je to pro ně nejspíš něco jako mrkání. Warai onna se kterou jsme se bavili se usmívala a pohihňávala i v moment, kdy byla podle všeho zhrozená a smutná.
Komunikace: neusmívat se na ně zpátky a nesmát se, tj. humoty nechat doma, nebo velký špatný. Budete-li s sebou mít nepolobožský doprovod ve formě někoho, koho uvedete jako služebníka, projde u něj ucpání uší, u Scionů ne (cituji „to je neslušné“). Dále pochopitelně nepůsobit jako hrozba, tj. se nechovat agresivně nebo dotěrně. Bojovat naštěstí nebylo nutné, nicméně si myslím, že by to boj s warai musí být extrémně nepříjmený s potenciálně hodně ošklivými plošnými mentálními následky (mj. by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby si nakažlivost svého chichotání uměli dost přikotlit podle toho, jak moc je zrovna někdo ohrožuje). Dokonce myslím, že v případě konfliktu (až na naprosto výjimečné situace) by i rychlý byl ústup lepší boje.
Speciální druh: byla nám zmiňována kerakera-onna (cca chechtající se žena) - warai se mohou vyskytovat ve čtvrtích červených luceren a svůj smích někoho naučit, třeba duchy mrtvých kurtizán. Kerakera jsme osobně nepotkali, dá se předpokládat, že kromě smíchu bude ještě navíc nehmotná. A možná do začátku i naštvanější, když se člověk zamyslí nad tím, že kurtizána snadno zemře jinak nežli stářím.