ScionWiki

Osoby a obsazení: Orm Saarinen Válisson, Kalen dcera Poseidonova, Nora Lindkvist Hadarðóttir, Dana Kobrová dcera Višnuova, Nela dcera Neith, Aelfrida dcera Afrodity (NPC)

SMS od Orma: Říká se že kdo se bojí nesmí do Lesa. Já se do Lesa chystám, protože mám určitě informace, že tam byl můj otec a chci zjistit, co tam dělal. Pokud se tedy nebojíte, sraz u Browna v …

Sejdeme se u pana Browna a shrnu jaká je situace a nastolím plán, který je jít do Lesa přes Brocéliande, kde by v údolí bez návratu měla bydlet Lady Morgana. Chvíli brainstormujeme o tom co obecně dělat a nedělat v Lese a jak se chovat u Lady Morgany, abychom se vyhli jakýmkoliv nepříjemnostem, které by mohli být přímo či nepřímo, spojené s čolky. Vezmeme obecné dary pro Les jako mléko a med a já mám pro Lady Morganu připravený šperk znázorňující Yggdrasil, raději se zeptám jestli by to nemohlo být vnímáno nijak závadně a když už nikoho nic nenapadá se vydáváme se na cestu.

Na místě vstoupíme do Lesa a potkáme rozcestník, který ukazuja na známé Val sans retour a jiným směrem na Château de Comper. Vydáme se tedy do údolí a po chvíle cesty sestupujeme po strmé cestičce do údolí, které jako by bylo vyseklé do krajiny a Les okolo je starý, majestátní, stromu jsou mohutné s temně zelenými listy. V údolí zavoláme slušně na Lady Morganu s tím, že bychom si s ní rádi promluvili a jestli je to možné. Skoro hned na to se zvedne vítr a vedle nás se objeví majestátní postava v nádhernách šatech, Lady Morgana. Představím se a i ostatní, sdělím že jsme scioni z Prahy, předám dar a vysvětlím, že zjišťuji historii svého otce a pátrání mě zavedlo do Lesa a jestli by Morgana nevěděla a nebyla ochotná poradit. Morgana odpoví, že ví, že Váli byl v Lese dokonce třikrát a předpoví, že i já se tedy do Lesa třikrát podívám. Setkal se zde se svým dědictvím ve třech různých podobách (tři tváře téhož - čtvrtého). Morgana mi dá kůstku s tím, že mám myslet na ní a na místo odkud pochází a pak zmizí.

Vezmeme tedy kost, já vedu a vyrazíme Lesem. Jdeme po cestě bez nějakých větších problémů, až najednou se začne ceta ztrácet, ale Les se trochu otevře a my začneme přelézat kamené pole směrem k ruinám hradu s velkou hranatou věží. Slyšíme jak zní zvon a stále se přibližujeme. Když vlezeme branou dovnitř, zvon ztichne. Zaklepeme na dveře ve věží a ty se sami se skřípotem otevřou, jdeme tedy po schodech nahoru. Nahoře je zvon, velký, tichý a prasklý. V rohu místnosti je hromádka kostí. Slušně pozdravíme a jako reakce se zjeví duch rytíře v plátové zbroji, který je ale takový tmavší než normální duchové, a švihnutím meče nás jasně vyzve na souboj.

Kalen vyrazí se svou rychlostí jako první a směřuje ránu řetězem na rytířovu ruku s mečem. Nela zaujímá pozici na střelbu, Dana vyrazí okolo zvonu, Nora je též u zvonu a já dávám rytířovi pěstí do břicha, rána zní jako když někdo zazvoní na prasklý zvon. Rytíř uhne Kalen a dostane ránu ode mě, pancíř se trochu prohne, ale jinak nevypadá, že by ho to nějak obtěžovalo. Jako reakce mě dá do hrudi z jedné strany hruškou a z druhé strany kovovou rukavicí, něco křuplo, ale není čas zjišťovat co. Vezmu rytíře za ruku s měčem a přehodím ho přes rameno, on mě strhne dolů na sebe a meč s rachotem skončí někde pod námi. Dana zkouší praštit do zvonu a ozývá se ten stejný zvuk jako když jsem praštil rytíře. Nora si prohlíží zvon na kterém jsou zobrazené výjevy požáru na hradě, povodně, vlků, kteří se stahují okolo hradu a cizí armády pochodující směrem k hradu. Zkusí udeřit do části s vlky, opět se ozve ten stejný zvuk nakřáplého zvonu, ale jinak nevypadá, že by se něco dělo. Nela se snaží mířit, ale to že ležíme na sobě jí totálně zněmožňuje bezpečně trefit rytíře. Kalen vyhodnotí, že mlátit do nás obou řetězem by taky nebylo úplně fajn a přesouvá se okolo zvonu.

Já si mezitím s rytířem vyměnuju rány, jemu promáčknu pěstí helmu, on mi rukavicí strhne kus tváře. Pak mě chytně za krk a já, když už sedím na něm, plynule přecházím do armbaru. Dana zatím zkoumá kosti a zjišťuje, že se jedná o kosti někoho, kdo byl sťat. Rychle si uvědomí co to znamená v kombinaci s Kaleninou schopností, lebku vezme a běží Kalen naproti. Lebku si hodí a Kalen ji políbí. V tu chvíli přízrak zmizí a lebka se obalí do přízračné helmy. Kalen svými třemi otázkami zjistí, že se jedná o rytíře, který měl hlídat a zvonit, ale místo toho byl se svojí milou a stalo se něco špatného. Za to byl popraven proklet, aby tady na věčnost hlídal. My ho osvobodili, jelikož jsme ho porazili v souboji. Mě v tu chvíli napadlo, že jsem neměl úplně pocit, že bychom ho poráželi, ale rozhodně jsem si nestěžoval. Aelfrida mě zatím hezky vyléčila svojí mastí a stáhla zlomené žebro. Povyměňovali jsme si co se stalo a sešli dolů. Tam ná nás ve tmě čekala spousta svítících těček, oči. Zeptal jsem se jestli jsou to vlci a oni mi odpověděli, že ano. Představil jsem se a nechal se od hlavního vlka očichat. Ten se pak zeptal, kdo jsou ostatní, já řekl, že moje družina a vyrazili jsme dál za vlkem.

Po chvíli jsme dorazili ke smečce, kde ze stínu vyšla žena, s vlčí hlavou, která u úst přecházela v lidskou a okolo pasu měla kožešinu, na které vpředu byla celá vlčí hlava. Představila se nám jako Ulfrika a když jsem jí sdělil co zde hledám říkala, že Váli tu skutečně byl. Přišel zoufalý, nenáviděl sám sebe a nechtěl se nikdy vrátit. Ona se o něj postarala, udělala z něj svého druha a muže a on jí ukousl jazyk, aby získal vlčí jazyk jako svou mateřštinu. Pak jsme se ptali ještě na další věci a Ulfrika nám poskytla další odpovědi, snažila se mě přesvědčit ať zůstanu, že jako Váliho štěne jsem tam vždy vítán. Já odmítl s tím, že mám poslání a rodinu jinde. Pak řekla, že jestli chci mateřský jazyk také tak jí musím políbit a vzít si ho. Políbil jsem jí tedy a po chvíli kdy jsem byl strachy trochu paralyzován jsem jí ukousl jazyk. Chutnal jako med a v ústech se rozplynul. Ostatní na to koukali dost vyděšeně, protože jsme pak oba měli zakrvácená ústa a krk. Ulfrika pak zmizela ve stínu s celou smečkou a zbyl tam jen jeden vlk, který nás doprovázel sem.

Cestou zpět nás vlk vzal po měsíční stezce a cestou jsme běželi. Ten pocit byl úžasný, nikdo nezůstaval pozadu, připadali jsme si volně, Les nám nikdy nebyl v cestě a pocit z toho byl až extatický. Doběhli jsme k rozcestníku a já se rozloučil s vlkem. Nora pak napsala Mistovi a sešli se v Londýně. Já tam Noře dělal bezpečností doprovod a pak jsme se všichni vrátili zpět.

Autor: Orm