Účastníci: Veronika, dcera Hádova, Kérka (NPC), Mara Podkopecká, dcera Epony, Riikka Studená, dcera Tuonetar, Tomáš Lin, syn Kui Xinga, Marek Kazimír, syn Mandodarí

Mara nás svolala na neutrální půdu – ani do naší čajovny, ani do vinárny, ale do kavárny. Ten, kdo dorazil kromě nás, byl totiž Isidoro de Spada s informacemi. Ve vesnici Molinos ve Španělsku došlo k vraždě a oběť měla vytrhnutý jazyk. Zároveň se jeho známý, který tam bydlí, schází se slečnou, která je nejspíš nadpřirozeného původu, takže by ta vražda dost dobře šla přišít jí. Isidoro pravil, že bude lepší, když se na to podíváme spíš my než ostatní Svatojakubští, kteří by mohli rovnou skočit k závěru a milou dámu jít zlikvidovat.

Ještě jsme se krátce poradili, zkusil brainstorming na téma, jaký typ bytostí může vytrhávat jazyk a proč, Kérka našel nejbližší let do Barcelony a rovnou z kavárny jsme vyrazili. V Barceloně jsme si půjčili auto, Marek sedl za volant, Mara navigovala a jelo se.

Malá vesnice ležela blízko pobřeží, na kterém stála strážní věžička proti pirátům. Jako první jsme si šli zařídit ubytování. Místní hotel, Villa Rosalia, představoval dům jedné staré paní, které se odstěhovaly děti, a tak pronajímala jeho horní patro turistům. Uměla jen španělsky, ale Mara jí rozuměla i tak a nám ostatním překládal Kérka.

Ubytovali jsme se a byli bez možnosti odmítnout pozváni na lahvinku vína. Ve skutečnosti byly ty lahvinky tři. Když jsme s nimi skončili, byl akorát čas na siestu. Když jsi v Římě, chovej se jako Říman, a přece nebudeme budit místní, zatímco si dávají šlofíka. Schrupli jsme si taky, zároveň tím vystřízlivěli a pak jsme vyrazili projít místa, která nám byla doporučena jako zajímavá.

První na řadě byl Juan Fermín de las Torres, ten Isidorův známý, kvůli kterému jsme tady byli, majitel vinařství a podle naší hostitelky jeden z těch mladých, študovaných (druhý měl být Tomás Aguilar, místní doktor). Mohl mu být tak 25 – 30 a měl účes typu vrabčí hnízdo, žijící vlastním životem. Na jeho zpacifikování by bylo potřeba asi tak celé balení pomád a i tak by to drželo jenom chvilku. Pozval nás dovnitř a ochotně odpověděl na všechno, na co jsme se ptali.

Starou Antonii našli mrtvou dnes ráno, bez jazyka a v její vlastní stodole. Byla to strašlivá drbna, těžko říct jestli z nudy nebo ze zlé vůle, ale každopádně jí bylo úplně jedno, komu tím ublíží, a ublížila už spoustě lidí. Motiv k její vraždě měl skoro každý, včetně samotného Fermina, o kterém tvrdila, že když se ve svém věku pořád neoženil, tak je určitě gay.

Převyprávěl nám místní legendu o Fidelii, dívce, která se přes 200 lety zamilovala do bandity a chtěla s ním utéci, ale její chůva plán prozradila. Dívka se pak vrhla do cesty kulce určené jejímu milému a jeho pověsili. Fidelia se údajně zjevuje a trestá ty, kdo nedrží zobák, vytržením jazyka. Vedle hřbitova má pamětní kámen, kde by tak mělo být nejsnazší ji potkat. Fermíno sám byl přesvědčený, že ona za tou vraždou určitě není, i když způsob zabití vypadá jako její.

Další snadná oběť, na kterou vraždu hodit, podle něho mohl být El Bobo, místní blázen, který by neměl jak se proti obvinění bránit a neumí rozlišit, jestli se ostatní smějí s ním nebo jemu. Pak jsme se rozhodli navštívit Fidelii. Fermín nám pro ni dal láhev vína, ozdobenou růžovou stuhou.

Zašli jsme ještě za doktorem Aguilarem, dali si s ním sangríu, pokusili se zjistit něco víc o tom, co přesně je El Bobovi a vyslechli si, co se povídá o přízraku mrtvé dívky a o pirátské lodi, která se prý zjevuje na obzoru. Doktor vypadal k nadpřirozeným záležitostem velmi skeptický. Stěžoval si také, že ho tady lidi mají ve zvyku budit ve čtyři v noci kvůli odřenému kolenu. Dohodli jsme se, že my ho budeme budit ve čtyři v noci jenom v případě, že s sebou přitáhneme piráta z té lodi, a pokračovali ke hřbitovu a ke kameni.

Fidelie se zjevila, Mara zabila láhev a předala dárek od vinaře. Duch se ukázala jako velice dobrá společnost, takže kromě případu jsme s ní stihli probrat i naše trable s rodiči, jejich nesplněná očekávání a jak to může dopadnout, když se provdáte bez vědomí svého otce.

Pokud jde o případ, dozvěděli jsme se od Fidelie, že Antonie byla mrcha celý život, šířila drby bez jakýchkoli ohledů na důsledky a nepřátel měla až dost. A také, že tu noc, kdy zemřela, šel k jejímu domu El Bobo. Ale pohyboval se nějak divně, jinak než obvykle. Okamžitě nás napadlo posednutí. Poděkovali jsme jí za informace a společnost a vyrazili k domu vesnického blázna.

Dveře do jeho domu byly pootevřené. Na zaklepání ani zavolání nikdo nereagoval. Vešli jsme dovnitř. El Bobo seděl schoulený na zemi, vypadal zanedbaně a vyčerpaně a na nic nereagoval. Mara se na něj pokoušela mluvit a nabídnout mu něco k jídlu, ale bez reakce. Pak mu sáhla na rameno, odstrčil ji, zašeptal nějaké slovo (jako „cuidado„) a začal se kácet na zem. Z úst se mu vyhrnul černý dým.

Okamžitě jsme přešli do bojové pohotovosti, přesněji já, Kérka a Marek jsme začali tahat zbraně, Mara táhla bezvědomého blázna ven ze dveří a Riikka s Tomášem zkoušeli přijít na to, co to vlastně je. Po Markově útoku se černý mrak stáhl ke stropu, ale moc si nepomohl, protože s dvojzubci jsme na něj stejně dosáhli. Marek zatím kryl Maru před útokem černého chapadla, které se zase sneslo níž. Riikka se pokusila s tím mluvit, ale odpověď byla něco jako „zmlkni, špíno, nebo ti vytrhnu jazyk“ a úder jejím směrem. Uhnout stihla tak napůl, zasáhlo ji to do ramene, rukáv se vypařil a zůstala jí velká spálenina.

Vyhodnotila jsem to tak, že bychom neměli boj zbytečně protahovat a že by to chtělo plošnější útok, což mi v minulosti šlo líp na přímý kontakt. Pokryla jsem si ruce námrazou a vrazila je do černého mraku. Marek do toho sekl z druhé strany hořící čepelí. Kouř se ještě pokusil vrhnout na mě, Kérka mě strhl zpátky a mrak se rozplynul. Pak jsem se složila. Popálilo mi to obě ruce až k loktům, ale ne tak moc, aby si kůže řekla, že tady nebude.

Následovalo ošetřování a resuscitace El Boba (přežil to, jen byl vyčerpaný z toho, jak se snažil několik nocí nespat, aby vraždící duch neovládl jeho tělo a nešel zabít někoho dalšího). Nechali jsme mu tam něco dobrého na svačinu a uložili ho spát. Pak jsme zamířili k Ferminovi, abychom mu řekli ještě zatepla, jak to celé bylo a že je problém vyřešen.

Následovala party na pláži s ním a s Fidelií, s ohněm a koupáním. Fidelie uměla číst a zaujalo ji, když se Mara zmínila o detektivkách. Každý jsme jí pořídili nějakou pěknou knihu, Mara je všechny rituálně zabila a naše nová kamarádka dostala pěkný balíček duchovitých knih.

Zbývala ještě jedna věc. Provést náš zloplán, jak napravit Ferminovi pověst ohledně jeho sexuální orientace. Chvíli jsme řešily, která z nás se chce ráno nenápadně plížit z jeho domu, pak jsme se rozhodly netroškařit a nasáčkovat se k němu všechny, včetně Fidelie. Přespaly jsme na gauči a ráno se nechaly vidět při odchodu. Následně k němu naběhli Marek a Kérka, roztřískali pár předem připravených věcí, Marek ještě proskočil skrz plot před jeho domem, naskákali jsme do auta a odjeli.

Kus za vesnicí jsme na chvíli zastavili auto a umřeli smíchy.