Země věčného mládí

(Stránka byla od základu upravena - pokud s tím má někdo problém, ať se obrátí na Petru. Revize byla provedena ze dvou důvodů - zaprvé: mnohé informace zde uvedené byly nepřesné nebo nekompletní. A zadruhé - už delší dobu existuje dokument, pracovně nazývaný „průvodce po Zargoně“. Toto je on - rozšířený o některé postřehy, převzaté z původní podoby článku.)

Zargona je svobodné město.

Každý, kdo sem přichází z vlastní vůle a bez nepřátelských úmyslů, je svobodný bez ohledu na pohlaví, rasu nebo vyznání.

Tvá svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho druhého. Cokoliv, za co zaplatíš, je tvé a nikdo ti nebude bránit to užívat, dokud tím neohrozíš cizí život, zdraví nebo majetek. Zargona zná trh s otroky stejně tak jako legální obchod s drogami. To vše je zcela povolené a akceptované většinovou společností.

Žijí zde společně stovky různých ras a druhů bytostí, mnohdy takových, které by jinde ve společnosti žít nemohly. Nemrtví, démoni, lidé, elfové i andělé tu žijí pohromadě díky zákonům, které zajišťují, aby svoboda jednotlivců byla narušována jen za pevně stanovených podmínek a pravidel. Ten, kdo se nedopustí porušení zákona, je v ulicích města v bezpečí, přestože se zde setká i s bytostmi, které by nechtěl potkat ani v nočních můrách.

Pro cestovatele z našeho světa mohou být místní poměry v mnohém velmi kruté a tvrdé. Všeobecný přístup nás scionů je tolerovat místní kulturu, jak jen to bude možné. Jsme vnímáni jako kolektiv – provinění jednoho z nás se vztáhne i na ostatní. Pokud budete mít pocit, že s jakoukoliv z místních praktik musíte nutně nesouhlasit, raději zkrátka odejděte. Nevyvolávejte konflikt, kterým bychom utrpěli všichni. Rozhodně nevyvolávejte ozbrojené nepokoje! Nedokážete-li snést pohled na místní tradici, otočte se a jděte co nejrychleji domů. Městu vévodí budova Horologia. To je také místo, které je k průchodu do Zargony užíváno nejčastěji. Je to obrovský orloj, či chrám, jehož kola jsou roztáčena krví otroků, trestanců i dobrovolných obětí. Za žádnou cenu nenarušujte posvátnost tohoto místa!

Vládu města drží Archonti, o nichž je nezasvěceným známo jen velmi málo, a udržováním pořádku a výkonem jejich vůle je pověřen Řád Zargonských rytířů. To jsou také bytosti, se kterými se setkáte nejspíše a budou vašimi průvodci.

Z různých důvodů jsme ve městě vítáni a jsme pod ochranou Archontů, potažmo řádu, přestože nejsme občany města. Naše postavení dokonce sahá tak daleko, že jsou ochotni nám ve většině případů pomoci a poskytnout informace i vybavení, pokud je mají. Myslete však na to, že nic není zadarmo. Pokud budete jejich vstřícnosti využívat, vězte, že bude očekáváno, že na oplátku může být využito našich služeb. A pokud Zargonští potřebují něco, co si nejsou schopni zařídit snadno sami, je téměř jisté, že to nebude snadné. A to nejen fyzicky. Pokud nejste připraveni platit krví, jak svou, tak cizí, omezte využívání jejich všestranné pohostinnosti na minimum.

Ve městě samotném můžete najít zábavu i služby téměř všeho druhu. Zargona však není místem, kam byste měli chodit pro informace, věci nebo snad dokonce za zábavou, pokud nejste přesvědčeni, že to co, potřebujete, nemůžete získat jinde za cenu, kterou znáte, můžete a chcete zaplatit.

V okolním světě je Zargona povětšinou vcelku neoblíbená. Její radikální praktiky jsou dobře známé, stejně jako to, že je otevřena všem monstrům i prapodivným magickým uměním, které jsou jinde z dobrého důvodu zakázány.

Město žije v noci a spí přes den. Obrácení cyklu je jasně znát na způsobu, jakým se zde žije.

Centrem (v mnoha smyslech toho slova) Zargony je Horologium – místo skrze nějž my sem přicházíme. Jedná se o obrovský stroj, chrám a mučírnu v jednom. Krvavými oběťmi probíhajícími v Horologiu pomáhá Zargona udržovat tamní svět v běhu – v něčem snad trochu podobně, jako to pro nebeská tělesa našeho světa činí Aztékové. Jednotlivé rituály jsou často symbolickým opakováním myticko/historických událostí a jedině skrze jejich vykonávání může být čas v Zemi věčného mládí udržován celistvý.

Mnoho z obětí prováděných v Horologiu je dobrovolných ze strany těch, kdo je přinášejí – mějte ale na paměti, že mnohé okolnosti mohou přimět člověka vzdát se i vlastního života dobrovolně, přestože by rád žil dál.

Jednou za určité časové období se ve městě konají velké slavnosti, jejichž součástí jsou hry, krvavé zábavy a konečná lidská oběť, jež opakuje událost z důležitého mýtu. Hry mají velkou popularitu u většiny místních obyvatel.

S náboženskými záležitostmi si v Zargoně není radno zahrávat. Nevyvolávejte kvůli nim konflikt – a to za žádnou cenu.

Pokud jste v jakémkoliv ohledu citlivější – ať už na jakýkoliv ze smyslů, nebo snad skrze nějaké mimosmyslové vnímání – velmi silně nedoporučuji vyvolávat tyto schopnosti v Horologiu. V lepším případě vás zcela strhne atmosféra místa, v horším si můžete velmi ošklivě ublížit.

Zargona je město pevně se řídící zákony – není třeba se s nimi nijak hlouběji seznamovat, jsou zcela logické. Krádež či ublížení na zdraví se trestají stejně jako vražda. Tresty jsou ale mnohem tvrdší, než v našich krajích. Dobře si proto dávejte pozor na to, co děláte. Pokud budete na pochybách, obraťte se na někoho z našich známých (viz kapitola Who is Who), nejlépe na Jezarígana.

Pravidlo, které by vás snad přece jen mohlo překvapit, je, že po ulicích je zákaz pohybovat se pod vlivem jakýchkoliv omamných látek. Opijete-li se, zajistěte si v daném podniku, nebo u daného známého nocleh. Rovněž neodhazujte nepořádek v ulicích. Sami při procházce městem snadno shledáte, že ulice jsou čisté – nikde žádné odpadky nebo žebráci. Tresty i za nejmenší provinění jsou vysoké, každý si to tedy dobře rozmyslí.

Po předchozí zkušenosti si vás také dovolím upozornit, abyste pečlivě dbali zákona pohostinství - a to nejenom na půdě Zargony, ale kdekoliv po Zemi věčného mládí.

Není nic, co by vám zargonské právo nemohlo uložit jako úkol za porušení nařízení, není nic, co by vám nemohlo být odebráno. Vaše svoboda, váš majetek, váš život.

V Zargoně lze potkat velmi často místní rytíře oblečené do zvláštních zbrojí, kterými nic neprojde. Jejich brnění jsou dokonalá – jako kdyby odstiňovala osobu uvnitř kompletně od okolního světa.

Jste-li jakkoliv psychicky nadaní, nezkoušejte se s osobou uvnitř propojit, dokud si nesundá helmu. Pouze byste si ublížili. Stejně tak nezkoušejte zjistit, co je ta jejich zbroj zač.

Rytíři plní mimo jiné post místních vymahatelů zákona, pobývají většinou v Citadele.

Mezi známé rytíře patří: Rosa Mystica, Jezarígan, Thagirian, Azra, Parsifal, paní Indarhan,

Nazývaní také vládcové nebo zylati.

Jedná se o v podstatě božské patrony Zargony. Pět nejznámějších má svá mysteria, kulty, stoupence. Existuje jich i více, ale nejsou nám zatím známi.

Jsou bytostmi nedozírné moci, ač se nejedná doslovně o božstva, sluší se s nimi tak zacházet. Každý z nich ztělesňuje nějaký přístup, vyhraněný princip, postoj, archetyp. Pokud bychom je měli pojmenovat jedním slovem, byli by to (od nejstaršího po nejmladšího) Stařec, Žena, Mrtvola, Zvíře a Válečník. Ke každému z nich bude zde uvedeno pár strohých vět, ale vězte, že pochopit jejich podstatu je vždy součástí právě jednotlivých mysterií. A hovořit o posvátném profánním jazykem, jak se snažím tady, v tomhle průvodci, není vůbec jednoduché. Pokud vás bude něco z daného zajímat hlouběji, optejte se osobně.

Stařec - Luria – nejstarší ze všech vládců, znázorňován jako muž v bílém, jeho symbolem jsou bílá zakrvácená křídla. On byl vždy tím, kdo ostatní vládce pozdvihl do současného stavu.

Emocemi a kvalitami spojovanými s jeho osobou jsou: moudrost, soucit, porozumění, rozvaha, smutek, věčnost, trvání, klid.

Jeho stoupenci jsou mystici, říká se, že mnozí zasvěcení do jeho mysterií nepřežijí. Má nejméně stoupenců ze všech vládců, jelikož si je sám pečlivě vybírá – nelze se nechat zasvětit bez toho, aby byl člověk vyvolen.

Drží ochrannou ruku nad všemi nejdůležitějšími rituálními událostmi města. Jeho přední zástupce Luriarígan byl zatím vždy spatřen pouze v Horologiu.

Více informací může podat Petra Freiwaldová, dcera Hermova.

Žena – Golachab – znázorňována jako hořící žena / hořící krkavec prolétající mezi světy / stařena, která jí lidské maso navinuté na vřeteno. Jejím symbolem jsou hořící křídla/hořící černí ptáci/plameny. Jedná se o bytost velmi dynamickou, smyslnou, vášnivou, hladovou. Touží milovat a být milována, být milovanému co nejblíže – tak blízko až to bude moci pozřít (doslova).

Slova a kvality spojované s Golachab: Hlad, vášeň, zběsilost, láska, touha po naplnění, blízkost, dynamika, spalující žár, požírání lidského masa.

O své uctívače se nedělí, má jich zhruba stejný počet jako následující dvě entity. Její stoupenci jsou bojoví mágové, mohou se u nich manifestovat křídla. Chodí oblečeni v roztrhaných hávech, na obličeji mívají ptačí masku.

Pokud se rozhodnete strkat nos do jejích mystérií, počítejte s tím, že zaplatíte vlastním masem. Na možnost ztráty života nebo příčetnosti nehledě, to je všude. A navíc je to jen možnost. Tím masem si buďte dost jisti.

Její chrám se nachází v jedné ze Zargonských věží .

Občas se zjevuje i v našem světě –ne nadarmo má zmiňované přízvisko „krkavec prolétající mezi světy“. Také tu lze občas potkat jejího zasvěcence – Bartleta Greena – pravého nefalšovaného středověkého čarodějníka.

Mrtvola – Thagirion – mrtvý muž s nesmírně ohyzdným obličejem – jako by mu z něj byla stržena všechna kůže.

Pán nad mrtvými, hnilobou a rozkladem.

Mívá epiteton „krásný“ – kdysi dávno skutečně byl, než mu bylo serváno maso z obličeje. Ale to bylo ještě předtím, než se stal jedním z vládců.

Jeho stoupenci jsou nekromanté – chodí odívaní v černé, zabývají se komunikací s mrtvými, umí vytvářet nemrtvé a mnoho dalšího. Nejsou příliš společenští, málokdy jich potkáte naráz více než dva - mistra a jeho žáka. Ale nejčastěji se vyskytují v jednotném čísle. Na další informace se nejlépe zeptejte Mary Podkopecké, dcery Eponiny.

POZOR: neplést si Thagiriona a ThagiriAna. Thagirian je stoupenec Thagirionův, známý nekromant

Zvíře – Gamchicoth – androgynní postava s obrovskou tlamou v oblasti břicha/hrudníku. Budu se o něm vyjadřovat v mužském rodě, ale ženský by byl stejně tak vhodný.

Jeho jméno znamená „tříštící“.

Je ztělesněním obnovy – tím, kdo zabíjí staré a nemocné, aby nové mělo místo k životu. Je silně spjatý s přírodou, přirozeností, zvířecí divokostí.

Slova s ním spojovaná: obnova, regenerace, instinktivnost, dravost, intuice, zvířata, léčení, nespoutanost Jeho stoupenci se zabývají očistou a velmi specifickým způsobem léčení.

Válečník – Kosomakh – hrdý muž v plné zbroji.

Kosomakh je vojevůdce, velitel, bojovník. Jeho mysteria jsou zřejmě nejpřímočařejší, snad i proto má nejvíce stoupenců – ke Kosomakhově kultu má přístup skoro každý, mnoho zargonských rytířů prošlo alespoň částí jeho rituálů.

Slova s ním spojovaná: bílé město, síla, odvaha, vytrvalost, nenávist, opovržení, vztek, naděje, fyzické atributy, taktika a strategie, velitelství.

Ještě jednou si dovolím zmínit, že toto nejsou jediní zargonští archonti, avšak jsou to ti nejznámější, nejzjevnější.

Celá historie je velmi těsně spjata s náboženstvím.

Ctnostné město

Podle legendy zde kdysi dávno stálo Ctnostné město. Jeho obyvatelé měli velice přesnou představu o dobru a zlu, morálka zde byla založená na střídmosti a soucitu. Vedlo rozsáhlé boje proti silám temnot - démonům, upírům, mágům, jenomže poté se zvrhlo. Některé verze uvádí, že to bylo po výhře s největším nepřítelem, Vezantskou říší. Ctnostné město si ji sice podrobilo vojensky, ale ona si ho podrobila kulturně. Podle jiných zdrojů to bylo naopak, Ctnostné město prohrálo, ale tak či tak, došlo ke splynutí.

V té době na nebe vstoupil nejmladší z archontů, Kosomakh (viz. ARCHONTI).

Xalgon

Město, které vzniklo splynutím ctnostného města a Vezantské říše. Jeho existenci nemáme historicky doloženou. Bylo otevřeno všemu a všem, jeho srdcem bylo stejně jako dnes horologium. Mělo velký význam především v době, kdy se kolem putovala Hrdinka (byla nazývána také jako Nejmilejší - byla oblíbenou kněžkou slunečního boha, přestože z řádu byla vyloučena a stala se odpadlou, heretikem a zlodějkou artefaktu), Rytíř, Učenec a Věc.

Hrdinka se setkala se svým bohem a zabila ho - proklála mu bok kopím a tím skončil věk i celý dosavadní svět. Nejspíš věděla, co tím způsobí, její činy jí byly předem odpuštěny. Na připomenutí této události se konají slavnosti s dobrovolnou obětí zosobňující slunce (viz. HOROLOGIUM A OBŘADY).

Luria zánik světa přežil, neví se, jestli byl jediným a ostatní archonty znovu stvořil, nebo jestli je vzal s sebou.

Zargona

Je reinkarnací tehdejšího Xalgonu. V průběhu času se v ní vystřídalo více horologií, předpokládá se, že to nynější je třetí. Město vedlo války s bohem/bohyní Pallas - řádem palladinů, ke kterému je protiváhou zdejší rytířský řád (viz. ŘÁD ZARGONSKÝCH RYTÍŘŮ). Boj s palladiny stále trvá, konflikty se ale vedou v menším měřítku, pouze na neutrálních územích, hranicích a významných místech bez pevně daného majitele, jako jsou například zřídla.

• Lesní město - dostalo se do pře se sesterským městem, které na rozdíl od něj neuznávalo symbol stromu a plamene. Toto spojení bylo nedestruktivní, sesterské město ho ovšem považovalo za heretické, mezi městy se proto kvůli tomu odehrál vojenský konflikt. Navíc bylo nařčeno ze svazků se Zargonou, ale přesto zargonskou nabídku válečné pomoci odmítlo. Zargona tak nemohla nic dělat, nedovolený zásah by vše akorát zhoršil. Lesní město bylo zničeno, Zargona pomáhala s vyprošťováním přeživších, kteří si poté vybudovali nová obydlí. Na straně sesterského města bojovali i palladini, pro které tento konflikt znamenal velké ztráty, čehož Zargona využila v tzv. Soumračné válce.
• Železná válka - napadení kovovými plavidly, která uměla létat, plavat, chodit po souši a přežila i průchod lávou. Zargona samotná je dokázala odrazit, ale byly zničeni významní spojenci - Železné ostrovy. Zargona už je nemohla zachránit, tak alespoň přijala uprchlíky. Dnes jsou na jejich místě jen velmi nebezpečné ruiny.
• Soumračná válka - výrazný úpadek palladinů a expanze Zargony.
• Dešťová válka - Zargona byla napadena dešťovým lidem a nedovedla držet boj na dvou frontách (konec expanze). Následkem obrany města je většina mraků nad Zargonou otrávená. Těžko se skrz ně prochází, prší z nich jedovatý déšť na bázi magie - nejde s ním manipulovat přes doménu voda. Zargonští jej ovšem ovládat umí, zatímco ve městě je zajištěný čistý déšť, ten otrávený může v případě napadení pršet jen na pláně kolem. Byla to doba hrdinských skutků a velkého smutku, v parku u univerzity stojí pomník obětem této války, jedovým mágům, kteří za obranu města zaplatili životem. Skončila, když se podařilo konečně odrazit nepřítele, nekonal se žádný protiútok.

(zdroj - zargonská univerzita, přednáška zargonské historie)

• Známí residenti

V Zargoně můžete nalézt jedince všech ras, dokonce i takové, kteří nejdou zařadit pod žádnou zjevnou škatulku. Všichni jsou si rovnoprávní. Kdo s tím má problém a měl by tendence například na upíry útočit jen od pohledu, ať se ihned otočí na patě. Podstata mnohých stvoření zde může být trochu jiná, než v našem světě. Což lze nejlépe ukázat právě na příkladu upírů

Upíři

Ano, sají krev. Tu si v Zargoně mohou normálně objednat v obchodech k tomu určených.

Jsou považováni za městskou aristokracii, jednu ze zakládajících ras – jsou jedním z důvodů, proč má Zargona obrácený denní režim. Nesnesou sluneční světlo, ale na druhou stranu bývají nadáni mnoha nadlidskými možnostmi.

Jejich kousnutí může být velmi příjemné.

Nedá se o nich mluvit jako o jediné kategorii – vznikají různým způsobem. Za určitých okolností stvoření se z nich stávají sentinentní, rozumní jedinci. Ne zvířata, jaká známe z našeho světa, hnaná jen touhou po krvi. Takové divoké, nekontrolovatelné, nelidské jedince tu ale naleznete také.

Pokud byste potřebovali informace z první ruky, u Královských potěšení pracují upíří dvojčata Amaen a Amadin.

Démoni

Pocházejí ze zvláštní reality, kterou nelze označit jinak než Peklo. Nemá smysl pokoušet se popsat víc, představte si to nejhorší, co vás napadne, pak to obraťte naruby a vezměte tomu veškerý smysl, pravidla, přírodní i pravděpodobnostní zákony.

Ve své primární podobě nevypadají lidsky, avšak zde se přizpůsobují humanoidnímu standardu – občas s drobnými odchylkami naznačujícími jejich původ – např. nezvyklá barva očí. Lidské podoby si velmi váží, je jedním z předělů, který odděluje šílené „předtím“ v pekle a úchvatné „teď“ tady.

Pokud se dostanou do problémů, nejspíše si jsou schopni vyvolat jednotlivé části svého původního těla – například křídla. Poté se jich ovšem musí opět velmi drasticky zbavovat.

Máte-li další otázky a nikoho z nás po ruce, zajděte za Ikarielem.

Konstrukty

I bytosti stvořené mohou mít v Zargoně vlastní práva – samozřejmě odvisí od toho, jak dokonalé konstrukce to jsou, k čemu byly stvořeny a podobně. Mnohdy mají předurčen osud. Mnohdy je na nich jejich podstata vidět.

Potřebujete-li informace z první ruky, u Královských potěšení pracuje Ibur.

Elfové

Stejná pakáž jako u nás – jako jedna z mála ras mohou procházet mezi světy, i když to není nic jednoduchého. Přechod je možný v okamžiku smrti, nebo ho musí provázet radikální změny na jejich podstatě.

Často do našeho světa vstupují navázáni na nějakou osobu – jako „něčí něco“ – něčí manželé, sourozenci aj. Pokud toto pouto selže, zemřou ne zcela hezkým způsobem. V precedentním případu, který jsme zažili, banshee připoutaná v našem světě na svého milého, který ji opustil, velmi pomalu a bolestivě ztrácela sílu i příčetnost, v podstatě se vytrácela.

Druhý nejčastější výskyt v našem světě pak je jako pánové/paní konkrétních míst, se kterými jsou potom spjati. Nejčastěji kopce/mohyly. Další formy existence: jako součást elfího dvora, jako něčí služebníci.

V Zargoně je známo několik rodin které jsou natolik vážené, že si vydobyly přední politické a šlechtické postavení. Toto jsou jen některé na ukázku, je jich samozřejmě větší množství a poznámky budou doplňovány.

Dům těch, kdo sami sebe dokázali vzkřísit z mrtvých

Rodina nemá potomky, ale adoptuje nové členy. Tím se může stát kdokoliv, kdo vlastním přičiněním dokáže překonat svou smrt – ať už jakkoliv.

Démonický dům

Dům démonů které si jejich rodina postupně přivolala z jiné dimenze. Patří sem Ikariel, Celestiel a Telesthos, který si v současnosti má brát dívku-přízrak z předchozího zmíněného domu. Politické sňatky jsou u velkých rodin běžné a velmi důležité.

Dům hlubin

Mnohé věci jsou v Zargoně vnímány jako „v pořádku“ a nikdo by se nad nimi nepozastavil. Lidské oběti? Přijatelné. Otrokářství? Bez problému. Přesto jistá hranice existuje. Dům hlubin ji překročil.

Je vnímán jako něco děsivého, nečistého, je trpěn v podstatě jen kvůli tradici.

Jeho členové se věnují jisté vlastní magii, která je sice velmi mocná, ale má na ty, kdo ji praktikují, vedlejší efekty. Mezi jejich nejčastější projevy patří tzv. alienismus – stav, kdy postiženému začnou po těle postupně ale nekontrolovatelně vyrůstat další ústa, jazyky, někdy i končetiny.

Nejprve to vypadá jen jako tmavé skvrny pod kůží – modřiny, zhmožděniny – postupně lze pod pokožkou nahmátnout zárodky zubů a podobných útvarů.

Jakmile jsou ústa nebo končetiny finálně utvořeny, začnou se samy o sobě pohybovat – pokud má jejich majitel silnou vůli, může se je naučit kontrolovat, ale je to tím složitější, čím více výrostků se objevuje. Nakonec (pokud to přežijí) se jednotlivci pod vlivem změn finálně přestanou podobat lidským bytostem a přesunou se do ústraní – žijí jen ve sklepeních domů a jsou váženými předky, kteří řídí akce rodiny. Říká se, že tito starší požírají potomky, kteří se zprotiví rodině. Nejspíš to nebude jen strašidelná historka pro děti.

Potomci rodiny mezi sebou běžně uzavírají sňatky z nichž se rodí děti. Všechny děti této rodiny se narodí čisté – bez poskvrny alienismu nebo jakékoliv jiné. Ale jen málokomu je dovoleno se čistým udržet - většinou jen jedincům určeným na sňatkovou politiku.

Horologium – viz výše

Citadela - Hlavní sídlo zargonských rytířů. Je to budova velmi temná, velmi studená, velmi štíhlá, velmi vysoká, velmi spletitá a vůbec velmi velmi.

Plná obrovských sálů i klaustrofobicky úzkých chodeb. Hodí se k dělání dojmu, zejména toho špatného, ale rozhodně se nehodí k bydlení.

Obsahuje všechno, co má správná temná pevnost mít – od podzemních kobek až po vysoké věže. Spoustu nepříjemných prostor.

Dají se zde nalézt také některé „pohodlné“ místnosti, ve kterých většinou býváme ubytováni, ale tísně toho místa se ani v nich člověk nezbaví.

Zargonské podzemí – Zargonské podzemí má několik úrovní. První z nich je využívaná jednoduše jako sklepení, domy a v podstatě jako druhé ulice pro ty, kdo nechtějí chodit po povrchu. Toto patro je veřejně přístupné, ač je dobré mít se při vstupu tam na pozoru.

Hlubší patra jsou zabezpečená a není jednoduché se tam dostat. Mohou sloužit jako kobky, mučírny nebo skladiště. Přesné množství pater není známo, ale čím níže tím nebezpečněji. Úplně vespod se nachází Zargonský labyrint- místo všeho chaosu a neuspořádanosti. Tomu, aby cokoliv z labyrintu vylezlo ven, brání strážci, kteří střeží jeho hranici. Stát se strážcem labyrintu člověk může buď dobrovolně, nebo v rámci výkonu trestu. Pokud byste potřebovali více informací o této tématice, zeptejte se Martina Vojáka, syna Areova.

Univerzita– Z celé země věčného mládí se sjíždějí lidé všeho věku, rasy a národnosti jen aby mohli studovat na Zargonské univerzitě. Je to místo všeho vědění – cokoliv byste si přáli studovat, zde vám to bude umožněno. Včetně umění, která dříve či později pozřou vaši duši, včetně disciplín, k jejichž praktikování jsou třeba lidské oběti. Pokud vám budou říkat, že na studijním sedí stará harpyje, berte to doslovně.

Královská potěšení – Nejvyhlášenější dům s červenou lucernou. Více viz. Kolonka Královská potěšení v kategorii Who is Who.

Hořící treska – Bar známý svým širokým sortimentem flambovaných nebo přímo hořících pokrmů. Ve stejném stylu je zařízen i interiér. Dobré místo pro noční život – v patře mají taneční parket a místní návštěvníci se občas rádi baví bodyshoty na baru.

Krvavý obláček – Vyhlášený podnik co se steaků a masa vůbec týče. Cokoliv chcete v tomhle ohledu ochutnat, tady to mají. Na jídelním lístku najdete zvířata známá i tvory, o nichž jste v životě neslyšeli.

Aréna – Místo gladiátorských soubojů, kterých se účastní jak otroci, tak svobodní lidé pro zábavu. Bojovat v aréně může kdokoliv, hned na začátku je vždy stanoveno, zda je souboj do první krve, vážnějšího zranění nebo na smrt. Návštěvníci arény rádi vsází na své oblíbence a skrze sázky lze vyhrát velmi slušné peníze. V aréně lze najít čest a slávu, ale stejně tak i nesmírně potupnou smrt.

V Zargoně můžete potkat mnoho zajímavých uměleckých děl. Nejčastěji budou znázorňovat mystické výjevy, nebo příběhy z minulých věků. Spoustu z nich lze nalézt v citadele, ale ve městě funguje i několik galerií, bohatí jedinci mají vlastní sbírky a nadaní umělci své ateliéry.

Tato kategorie je teprve v plenkách, ale bude dále rozvíjena, jak se bude rozšiřovat naše poznání města.

Socha šíleného vizionáře v Citadele – znázorňuje ty, kdo měli postavit jedno z předchozích Horologií. Pokud se na sochu budete dívat delší dobu, začne vám přehrávat zvláštní scénu, která se bude jako živá odehrávat okolo vás. Stvořena nesmírně nadaným umělcem, jehož dar byl ale zároveň jeho prokletím – měl schopnost vidět výjevy z dob dávno minulých, ale čím dál tím méně je dokázal oddělit od skutečnosti. Takoví jedinci se občas vyskytnou, obvykle bývají považováni za blázny a dlouho nepřežijí. V Zargoně si jich nesmírně váží a do určité míry se o ně dokážou postarat.

Ikarielova galerie - Na požádání vás jistě rád provede. Obsahuje především výtvarná znázornění pekla (jste-li jakkoliv citlivější, raději si je příliš neprohlížejte, umí působit velmi emotivně a není to vůbec hezké), obrazy Zargony v netypických situacích a potom náboženské výjevy. Není nijak zvlášť známým umělcem, přesto může být nazýván nadaným. V jeho galerii visí i jeden Luciin obraz.