Fext a mystika války, díl třetí
Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Atab Kolář, syn Nabua; Jan Þorsson Dobrovský; Kalen Jezerková, dcera Poseidonova; Lucas, syn Succelův; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina
SMS: „Fextovní výlet do Irska, kulinářské zážitky zaručeny, krysy a žebírka. Sraz u Browna.“
Navazuje na první a druhou tour de fext.
Sejdeme se u Browna, necháme si od Ataba povyprávět první setkání s fextem, který má krysy v hrudníku – řešili kdysi v Irsku problém s týpkem Walking Gallows, který mlátil strašidla a snad i lidi a dostali v hospodě tip na někoho jménem Jack Blacker, kdo je sice v zásadě pacifista, ale byl by ochoten pomoci a pak byli přítomni tomu, jak si Jack rozepnul kabát, roztáhl hrudní koš a vyběhly z něj krysy (ke kterým se dostal tak, že ho krysy vyžraly zaživa, ale jelikož byl fext, tak ho to nezabilo), které si po akci zase schoval do hrudníku.
Zamyslíme se, s kým v Dublinu se v +/- nejbližší době někdo potkal a vyrazíme na tour de irská hospoda, tedy konkrétně Brazen Head, kde by se mohl nacházet duch Robert Emmet a také se tam nachází. Slušně se mu vnutíme ke stolu (vypadá, že extra rád vidí Lucase) a poptáme se na Jacka; zajímá nás zadní vchod do krypty v Christ Church. A taky se zeptáme, jestli by něco nepotřeboval on, Robert se zamyslí, že je tady taková maličkost, na horním hřbitově straší duch, kterému je smutno a ocenil by návštěvu. Prý je to „good fellow“ a nepotřebuje víc než chvíli trochu společnosti, která ho uvidí. Ještě mu předáme vizitku detektivní kanceláře Tajemství.
A vydáme se nejdřív pro forma okouknout Christ Church a pak zamíříme na horní hřbitov. Po chvíli obcházení přes plot proběhne duch obrovského novofoundlandského psa a začneme se s ním, vesměs převážně obíháním, družit. Atab zkusí podrbat psíka, protože jeho relic má i doménu Death a jelikož se mu to podaří, má ji nyní odemčenou. Þorsson se zeptá psa, kde se tady vzal a pes ho dovede k hrobu, na kterém je jméno John McNeil Boyd. Lehce vypulírujeme hrob i jeho okolí, rozloučíme se se psem, který se usadí jako stráž k hrobu.
Zamíříme k Christ Church, do krypty. Je tam výklenek, lampa, svíčky, taky velký sud a hrobové ticho. Atab zavolá „Mister Jack, are you here“ a představíme se. Ozve se šramot a máme dojem, že se někdo vysoukal z šuplíku na mrtvoly a dorazí chlapík v dlouhém vojenském kabátě (ze kterého se sem-tam ozve zašramocení a písknutí, ale dost potichu) a ležérně nám zasalutuje. A cože nás přivádí, předestřu, že bych rád pokec o nezjevných aspektech války.
Jack souhlasí a co by za to chtěl – chtěl jít na pohřeb svého nadřízeného Samuela Auchmuty, což poněkud nestihl. Se Samuelem byli celkem zadobře, byl to fér týpek, bojoval v Indii, Americe i Anglii. A měl rád příběhy a jedna z legend, kterou měl rád, bylo vyprávění o válečné zástavě jménem Aurea Flamma nebo taky Oriflamme, měla by to být ohnivě rudá zástava na zlatém kopí, rád by ji položil na Samuelův hrob (který je v Christ Church, takže to Jack nemá daleko). Oriflamme by doporučoval hledat v opatství Saint Denis v Paříži, odkud ta věc údajně pocházela a těžko říct, jestli ten hadr byl vážně magický, nebo to byl prostě červený hadr. Samozřejmě, pokud by přemístění zástavy mělo způsobit někomu problémy, tak se na to máme vykašlat.
S tím se rozloučíme, vypadneme a rozjedeme kolečko telefonátů, nejdřív naší oblíbené archeoložce Michelle, která soudí, že by skutečně nejlepší bylo zkusit to hledat v Saint Denis, nejsou žádné hodnověrné zdroje k tomu, že by byl prapor zničen nebo někým získán jako válečná kořist. Možná to nikdo ani moc nechtěl; věřilo se, že člověk musí mít nějaké zvláštní vlastnosti nebo pověření na to s tím zacházet a ta věc byla považována za něco, co zvládne indukovat bojové šílenství, což může být nepraktické, neb to jaksi nezaručuje vítězství.
Dalším telefonátem oblažíme Jindru, který praví, že si nemyslí, že by v Saint Denis byli Atonovci, možná spíš Luciferiáni.
Což nás inspiruje k zavolání de la Révemu, který prohlásí, že se u nich traduje, že svatý Denis nebyl ani tak atonovec, ale spíš Scion (vzhledem k tomu, že Denis je jenom jiný tvar jména Dionýsos, tak se nám pomalu formuje hypotéza, z čeho by mohlo pocházet to šílenství…).
Ráchel pak ještě pošle email s full a SMS Florencovi a domluví s ním sraz v jedné pařížské kavárně, kde se s ním poté i sejdeme. Florence potvrdí, že svatý Denis byl Dionýsův Scion a ta zástava je namočená v jeho krvi, takže indukuje šílenství a nedoporučuje na to sahat holýma rukama. A chceme k Denisovu hrobu do krypty, protože ten prapor bude nejspíš tam. Co dalšího tam potkáme, těžko říct, Paříž je nadpřirozeně celkem aktivní, bude to chtít průzkum bojem. Ještě nám nabídne, že pokud budeme moc zrakvení, možná by nám mohl pomoci, toho si ceníme a s díky vypadneme.
Pěkně se nám setmělo a v Saint Denis mají elektronické zámky, které nezámkují, stavba je to krásná, ale moc se nezdržujeme kocháním (ostatně, PING hlásí oranžovou) a míříme rovnou ke kryptě. Před ní nás přivítá ambientní záhrobní chlad, chrámová loď a masivní lavice a taky leopard, který skočí po Atabovi.
Vzápětí zjistíme, že tam mají hnízdo a lezou z něj minimálně další dva. Kalen si do toho plácne a hlásí, že to je nadpřirozený, avšak plně hmotný typ manifestace, není to žádná halucinace a že jsou leopardi celkem agresivní.
Þorsson zařve: „Hej, ty splašený spodní prádlo, já nesnáším, když se mi splašej trenky!“ a vrhá se na leoparda štítem napřed. Lucas si poleje meč zápalným lektvarem, Minimu taky hoří meč, doufáme, že nebude za chvíli hořet i katedrála a vzápětí zjistíme, že ty věci mají epickou rychlost a rozjede se rubačka s přibývajícími leopardy, v níž vyjde posléze najevo, že leopardi jsou takové akoby vinné měchy a cáká z nich vinný bordel, který se snaží Lucie odpařovat psychickou lampičkou.
Když jsou leopardi zlikvidování, bordel odpařen a zranění vyléčeni započneme přesun ke kryptě, jejíž vchod zdobí vinná réva, která se stahuje, když se k ní někdo přiblíží a když si cvakneme chlastu, vidíme to všichni (nejdřív to zaregistrovali pouze leopardy ocáknutí Ráchel, Þorsson a Kalen). Lucie si opět zapálí psycholampičku, réva zalézá a po okrajích je osekávána příhodně umístěnými fightery. Máme dojem, že z větvoví kouká i taková dost mrtvá ruka.
Dole je rozhlehlá místnost, kde je nějaký náhrobek, sarkofág zobrazující ležícího týpka. I s hlavou. Představíme se i s rodiči, chvíli je ticho a pak se sarkofág se zaskřípěním otevře. V něm leží mladý muž, hlavu má umístěnou u krku, ale je tam zřetelná mezera, nevypadá, jako kdyby se na něm podepsal rozklad, na sobě má vyšívané zdobené roucho, ruce má složené na hrudi.
Zeptáme se, jestli mu bude vadit, když si s ním zkusíme pokecat pomocí polibku useknuté hlavě, je ticho, tak to vezmeme, že to asi vadit nebude a po polibku na čelíčko hlava otevře oči a jmeme se konverzovat.
Vyložíme, o co nám jde, Denis praví, že mu celkem nezáleží, co se s Oriflammem stane a že ho má na sobě (vínový nátělník), jenom by se to nemělo potulovat nikde venku a že na to nemáme sahat holýma rukama. A že pokud si praporec odneseme, tak se spustí nějaké zde nahromaděné síly, takže máme odnášet rychle, ale síly potom vyprchají. Po otázce, jestli nemůže udělat něco pro něj odvětí, že mu stačí, když neumřeme, on že nic nepotřebuje. Ještě mu sdělíme, že Marsyás byl vyléčen ze svého šílenství, pak Atab rukavicí sebere Oriflamme a uklidíme praporec zabalený do plátna do batohu.
A začneme zdrhat. Za námi vypukne peklo, slyšíme podivné mlaskavé zvuky a hlas svatého Denise „Počkejte, počkejte ještě.“ Schody se nám zdají delší; je slyšet vrčení, řev, šelest toho rychle rostoucího vína, pak se ozve takový podivný zvuk za námi, vylétneme do baziliky a chrtíme ke dveřím, máme pocit, že za námi něco rozlévá a rozlézá a hladina toho stoupá a pak proletíme dveřmi. Jsme střízliví, příčetní, máme, co jsme chtěli. Pošleme SMS všem, komu jsme se slíbili poslat s tím, že detaily v mailu a jdeme chytit letadlo do Dublinu.
V Christ Church Jackovi předáme Oriflamme, který Jack nahoře v katedrále, kde je sarkofág, Jack ho poodsune a stále zabalený praporec tam umístí (a zase sarkofág zavře).
Pak vyrazíme do hospody, kde si Jack objedná pivo a hadr a popovídáme si.