Účastníci: Paul Freeman, Yuhiča Hanwi, Teodor, Mara Podkopecká, Mirek Gituku Valenčík, Nela, dcera Neith, Katka Tichá, Petr Vopička

Já, Paul Freeman jsem před jistou dobou vysvětlil, jak jsem se ocitl v Praze a poprosil jsem místní sciony o pomoc. Chtěl jsem přepsat rodinné jmění na sebe, ale musel jsem kvůli tomu do New Yorku. Mimo toho jsem chtěl zjistit více o tajemné smrti mého strýce.

Sešli jsme se u pana Browna, kde jsme probrali plán a pak jsme skočili za Soňou, zdali nemá nějaké tipy. Druhý den jsme vyrazili na letiště. Cesta proběhla bez problémů s výjimkou zdržení Ruského špióna Mirka na letišti, ale to se vyřešilo, stačilo počkat. Z letiště jsme vzali taxíky do Steinway Mansion, mého rodinného sídla. Klíč pasoval a dům vypadal v pořádku, jen mírně zaprášeně.

U strýcova pokoje jsme zjistili, že se někdo snažil dostat se dovnitř, zámek byl poškozený. Dostali jsme se do pokoje, Petr šel první. Hanwi juknul dovnitř, zvedl ruku a pak už leda uhýbal před útokem. Napadla ho pro nás neviditelná entita a čopla ho mačetou po xichtu, naštěstí šlo jen o škrábnutí. Problém byl takový, že ji viděl jen Hanwi. No, jak tak uhýbal tak se vzdálil od pokoje a všichni s ním. Dole nám řekl, že ho napadla černoška s mačetou. Víc nám k tomu neřekl, protože negři jsou prý všichni stejní. S Marou jsme připravili úlitbu a vyrazili nahoru. Duch se nám objevil. Slečna v červenohnědooranžových šatech a s mačetou. Řekla mi že jsem slušný člověk a že mě nerada zabije. To byl trochu šok a Mara se mě zastala a dopátrali jsme se toho, že jsem zdědil velký hřích a mám za to zemřít. Naštěstí Mara přemýšlela rychleji než já a optala se na jinou cestu. Slečna odpověděla, že rozhodnutí náleží El Cimmarónovi. Pak čopla mačetou do vzduchu a zmizela. Sešli jsme dolů kde nás čekali ostatní a pizza.

Následoval braimstorming a pak jsme se zašli podívat do pokoje, dokavaď tam nebyla ta slečna s mačetou. Strýcův stolek byl zamčený, ale našel jsem špatnou etiketu na rumu a našel zprávu na ní. Tu vyluštil Theodor. Strýc měl jakousi věc, která původně patřila Zumbimu dos Palmares, poslednímu veliteli Quilomba dos Palmares v Brazílii. Vyrazili jsme na hřbitov popovídat si se strýcem.

Dorazili jsme na Saint Michaels, kde byla rodinná hrobka. Vešli jsme dovnitř a našli strýcův hrob. Mara ho přivolala, ačkoliv bylo vidět, že to nešlo snadno. Krátce jsme spolu pohovořili a řekl mi, že vše se vyjasní až otevřu šuplík v jeho pokoji - jen já ho mohu otevřít. Také řekl, že lvice je mnohem nebezpečnější než lev. Pak jsme ho nechali jít. Vrátili jsme se zpátky, kde na nás již čekal šuplík. Otevřel jsem ho pomocí fajfky, kouře a svých schopností. Uvnitř leželo rituální chrastítko. Vtom se objevila slečna. Chtěla chrastítko zpět pro Zumbiho dos Palmares. Chvilku jsme konverzovali a dozvěděl jsem se, že se jmenuje Lusati dos Palmares. Po chvilce napětí a hrozby jsem jí ho vydal, čímž jsem nenásledoval strýcovu volbu. Trochu obměkla a rozhodla se dát mi šanci jak vše urovnat. Dostali jsme za úkol pomoci jistému Zumbimu Jangovi, který přebývá ve čtvrti St Albans, v podniku All That Jazz. Pak slečna zmizela. Až později jsme zjistili, že šlo o oríšu a manželku Zumbiho dos Palmares.

Pokračovali jsme do podniku, kde Nela našla Zumbiho. Ten nám oznámil, že jeho zpěvačka Kitten trpí jakousi supernaturální nemocí, která se projevuje rádoby astmatickými záchvaty a kolapsemi. Tato zpěvačka právě zpívala a byla fakt dobrá. Hanwi si na ní všiml, že jí od pusy jde pára, jako kdyby dýchala v zimě. Šli jsme prozkoumat její šatnu a po nějakém tom pídění se jsme se zaměřili na zrcadlo. Podle Hanwiho bylo temnější než by mělo být. Katka zjistila, že není příjemné se před ním líčit. Chtěli jsme ho opatrně prozkoumat, ale Hanwi se rohodl pro přímější postup a na zrcadlo zaklepal. Vyvalila se vlna chladu, která složila Nelu a paralyzovala Katčinu ruku. Po chvilce sežvýkávání Hanwiho jsme se uklidili a probírali situaci se Zumbim, který se dopředstavil jako Houngan of Jasna. Shodli jsme se na tom, že zrcadlo působí jen na ženy. Pak jsme probrali Kitteniny zvyky, což byl problém, protože děvče bylo introvertní a nebavilo se s lidma, očividně si prošlo nějakým traumatem. Theodor s Katkou si s ní dohodli schůzi na další den a zbytek diskutoval o co by mohlo jít. Shodli jsme se na tom, že něco v tom zrcadle bude. Nejprve jsme zkusili naši autoritu a po vzoru Petra jsme se pokusili dostat tu věc ze zrcadla. Až Katka dokázala nějaký první kontakt a to tak, že zazpívala písničku, kterou Kitten nedávno zařadila do repertoáru a od kteréžto doby začala trpět onou nemocí. Já s Mirkem jsme zkusili naše Mojo a povedlo se nám částečně vstoupit do zrcadla. Tam na nás čekala malá Rose, sestra Kitten, která očividně nevěřila lidem, hlavně mužům. Prý sem chodí poslouchat svou sestru, jak zpívá. Bohužel jsme ji nedokázali přesvědčit, aby s náma šla ven. Takže jsme přerušili naše pokusy a vyčerpaní jsme šli za Zumnim. Diskutovali jsme a Hanwi trochu nakrknul Zumbiho a byl donucen opustit bar. Pak jsme se rozhodli pro pořádný spánek a návrat druhý den.

Druhý den se Theodor a Katka sešli s Kitten a zjistili podrobnosti o ní a její situaci. Dali jsme dohromady příběh: Kittenina rodina zemřela a ona zpívala píseň pro svou sestru, protože měla pocit, že její sestra tu stále je. Pak Theodor představil Kitten i zbytku a chvilku jsme se spolu bavili, než zase šla na stáž. Mezitím jsme připravili plán a dohodli se na postupu. Když Kitten o pár hodin později skončila, pochválili jsme její vystoupení a já nadhodil jak mi to připomíná mého mrtvého strýce. Zumbi pak nadhodil duchařskou storku o tom, jak mrtví mají tendence zůstávat s námi, ale jak to pro ně není dobré. Já mu přizvukoval a tímhle nepřímým způsobem jsme přesvědčili Kitten, že mrtví patří do zásvětí, kde to pro ně bude lepší. Kitten se omluvila a šla do šatny. Poslouchali jsme za dveřmi a očividně se bavila se zrcadlem a přála mu a nevědomky tak i sestře, aby se dostala tam, kam patří. Pak se rozloučila a já vyyužil momentu, abych vpadl dovnitř a oznámil jí, že sháním správce do baráku a že jí věřím a že jí Zumbi doporučil. Tím jsme jí zvedli už tak spravenou náladu a ona se spokojeně vydala domů. Následoval rituál u zrcadla. Vopička to rozjel na bubnech jak král a já s Mirkem jsme obětovali obětiny svým rodičům a poprosili o pomoc. Pak jsme otevřeli cestu mezi zrcadlem a naším světem. Katka nám pomohla tím, že jí Rose důvěřovala a nechala se vyvést ven. Všichni jsme si zatrsali za zvuku bubnů, zatímco děvenka Rose vypadala šťastnější a smířenější a nechala se přesvědčit k cestě dál, do zásvětí. S tím jsme utli rituál a totálně vyflusaní šli domů. Nebudu už to prodlužovat a tak jen povím, že jsme duši poslali tam kam patří a já si našel nájemnici a správkyni rodinného sídla, které jsme spravili náladu a uzdravili jí, čímž jsme pomohli i Zumbimu. Následující den jsme dohodli zbylé podrobnosti a já vyřešil i poslední závěrečné dotyky ohledně mého dědictví. Díky úspěchu výpravy máme potenciální základnu v New Yorku ve čtvrti Queens, plus jsem dal Pražským scionům k dispozici i zděděný byt v Mexiku, takže až tam někdo pojedete, budete mít kde přespat. Taky jsem přispěl velmi slušnou částkou ze zděděného jmění do scioních fondů a obecně mohu prohlásit, že výprava stála za to. Pokud jsem něco vynechal nebo někoho něco zajímá, ptejte se mě, nebo mých společníků. Rádi doplníme veškeré informace.