Účastníci: Riikka, Darja Doubravová, Klára Horáková, Breonika, Gwen, Eliška dcera Tapiova, Alexis, Aelfrída

Gwen nás svolala na oběd k sobě domů a shrnula nám příběh o Marsyovi. Plán výpravy je zaletět do Finska, dostat se k Sámům a zjistit, jestli by nám Beaivi, bohyně slunce a příčetnosti, mohla pomoci. Podařilo se mi dovolat Tuomasovi a díky tomu na nás v Helsinkách čekalo auto s ním, Järven a Mastym, jejich černým psem. Vzali nás k sobě do vesnice a vyslechli si náš problém. Järven nebyla proti nám pomoct. Prodala nám bílou sobici (oblíbený obětní dar pro Beaivi), my přidali vlastní kousek a ona nám pak pomohla s rituálem na přivolání.

Beaivi skutečně přišla. Vyslechla si nás a slíbila pomoc, jen nás požádala získat pro ni relik z mohyly jednoho jejího sciona, aby ho mohla předat dál. Bylo velmi sympatické, že se na nás všechny hleděla chápavě, mile a nerozlišovala podle původu ani vzhledu. Brala nás všechny stejně a všechny pozitivně.

K pahorku/mohyle byla celkem náročná cesta, ale zvládli jsme to. Krajina byla vlnitá, blízko stál březový hájek. Z nadpřirozené aktivity jsme nic nedetekovali, z přirozené byly v okolí jen nějaké ptačí, zaječí a jedny medvědí stopy. Už se šeřilo, tak se šlo spát s tím, že potřebujeme načerpat nějaké síly.

Naštěstí jsme měli hlídky… V noci se totiž nedaleko našeho tábora objevila břízka. Hlídka vzbudila další, takže Darja, Klára a Bren opatrně zkoumaly, o co jde. Břízka vypadala normálně, ale stála na místě, kde předtím nebyla a měla divné kořeny. Po chvíli Darja vyrazila blíž (byla tma a z dálky bylo špatně vidět) a místo břízky tam byl najednou hiisi a držel Darju ve vzduchu. Děvčata vzbudila nás ostatní a nastalo dlouhé vyjednávání. Hiisi, který se po chvíli představil jako Rankomieli, nechtěl svou kořist pustit, protože měl hlad, ale nebránil se konverzaci. Bylo by to skoro zábavné, kdyby nešlo o život.

Naštěstí se nám podařilo vymyslet funkční plán. Hiisi se vlastně nebránil výměně za něco jiného, jen trval na mase s tím, že sobího má už dost, králičí je na nic a jinak zná jen lidské. Slovní spojení „zajímavé maso z dovozu“ fungovalo jako kouzlo, jen to muselo být rychle. Po chvilce brainstormingu jsme přišli na způsob, jak pomocí kombinace našich schopností dopravit na místo maso a dokonce i kde se dá v noci sehnat (Altýrovi tu ledničku doplníme, slibuju!). Rankomieli byl nadšen, hlavně z kančí kýty. Pustil Darju a dokonce nám přinesl i ten relik z mohyly, takže jsme ji nemuseli rozkopávat, a odpíďalkoval se pryč.

Ráno stačilo odevzdat relik domluveným způsobem a pak se vrátit k Järven. U ní na nás už čekal proutek s požehnáním od bohyně a dokonce dáreček pro každého z nás (malá krabička s mastí). Detaily jsem moc nerozepisovala, ale klidně se ptejte přímo mě a nebo Gwen.