Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Atab Kolář, syn Nabua; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Nora Lindkvist Hadarðóttir; Orm Saarinen Válisson; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina; Tarik, syn Neith; Aidan Mist (NPC)

SMS: „Tour de fext pokračuje, tentokráte v Londýně. Sraz u Browna.“

Navazuje na první díl tour de fext.

Sejdeme se u pana Browna, další fext v pořadí je Clive of India, kterého potkala nějaká výprava deset let zpátky v Londýně. Clive byl/je zajímavá persona, pan Brown zmíní, že byl vysoce nekompatibilní s britským vzdělávacím systémem, překládali ho z jedné školy na druhou. Je zajímavé, že pak z účetního East India Company multiclassoval do vojáka a měl v této linii mnoho úspěchů (často i chytrým stylem, že zvládl protivníka zastrašit, aniž by museli reálně bojovat), ale asi i armáda lepší než britské školství. Clive byl nějaký čas guvernérem Bengálska a je mu, zejména indickou propagandou, připisován velký bengálský hladomor v roce 1770, ale vzhledem k tomu, že Clive z Bengálska odjel v roce 1767, tak to poněkud nesedí.

Vypadneme do Londýna, kde nabereme Aidana a vyrazíme Berkeley Square k popisnému číslu 50. V přízemí domů je nějaký antikvariát/starožitnosti a naproti je starý gentlemen’s club. Nečekáme příliš dlouho a zaregistrujeme Cliva v tmavě červeném kabátci, představíme se a předestřu, co chci (pokec na téma neglorifikovaná část války a práci). Clive navrhne přesun do kavárny.

A v kavárně nám sdělí, že je skutečně jedna záležitost, která mu způsobuje „slight distress.“ Tato záležitost se nachází v Bengálsku; Clive v džungli zaregistroval něco, co nebylo obyčejné zvíře, nikdy to neviděl, jenom slyšel a registroval pohyb (v noci). Když se o tom zmínil svému příteli Mir Jafarovi, tento mu odpověděl: „It’s Hunger. It’s here. It will grow.“ Clive to potom zkusil lovit, ale neměl úspěch, psi utíkali nebo se rozeběhli za jinou zvěří a pocit z té neviděné věci popsal jako pocit gazely v přítomnosti tygra. Když se se svými pokusy svěřil Mir Jafarovi, dostalo se mu odpovědi: „Only the gods will can hunt this.“ Což mu utkvělo, protože Mir Jafar byl muslim. A my se mu zdáme jako next best thing. Máme zkusit hledat v Muršidabádu, což bylo jedno z měst, které hladomor postihl extrémně a Mir Jafar tam má hrob. A v Muršidabádu dále stojí dům dalšího Cliveova přítele, Mehtaba Chanda, bankéře, z domu je v současnosti muzeum (House of Jagath Seth, Jagath Seth znamená „bankéř světa“). Další point of interest by mohl být džinistický chrám zasvěcený tírthankarovi (světec, co dosáhl osvícení) Adinathovi, tam by mohla být nějaká supernaturální aktivita, mohli bychom si tam říct o pomoc. A někdo by mohl být v hrobce Azimunissa Begum (pohřbená 1734), což by měla být dcera zakladatele města, Clive tam viděl nějaká namodralá světélka. Chvíli se ještě vykecáváme o kontextu, Clive je očividně (tak očividně, jak britský gentleman ve společnosti může být, samozřejmě) nešťastný z nepříliš šťastného osudu Mir Jafara, se kterým si zjevně byli velmi blízcí, ale moc to nepushujeme; Clive říká, že Mir Jafar zemřel, on to přežil a ničím si ti nezasloužil, s námi by mohl být ochoten mluvit, Clive s ním mluvit nechce. Pokud usoudíme, že nám u Mir Jafara jméno Clive of India pomůže, máme ho použít, pokud ne, máme si něco vymyslet, zkrátka postupovat tak, abychom si získali jeho pomoc.

V Muršidabádu jdeme jako první navštívit House of Jagath Seth, velký bílý barák s kašnou obsahující krásně zelenou brčálovou vodu. Postarší Ind nás skásne o vstupné a pak nám tou nejvybranější indickou angličtinou popovídá o zlých Britech a zlém bankéři, který byl v holportu se zlými Brity. Taky je tam sklep, kde se scházeli spiklenci, v současnosti tam není nic. Nora si udělá selfíčko a pošle ho Lee s komentářem: „Very secret. Very illegal.“
Nahoře Ind předvede nábytek a zbytek muzea, kde se nachází nějaké osobní věci – oblečení a šperky, spíš místní než třeba mughalské. A ceremoniální zbraň, vyřezávané kopí s kostěnou špicí.

Začíná se stmívat, razíme na hřbitov.
Hrob Mir Jafara je poplivaný betelem, tak ho nejdřív umyjeme, vzápětí se ochladí a my se představíme. A zjeví se snědý týpek s tmavýma pronikavýma očima, na sobě turban a kaftan, všechno v místním stylu, poměrně bohaté a představí se jako Mir Jafar, bengálský nawab. A zajímá se, co nás přivádí, sdělíme mu, že hlad a že nás na něj odkázal Clive of India. Mir Jafar se zajímá, jak se Clivovi daří, inu, je stále mezi námi jako fext (s vysvětlením pojmu fext) a že si vyčítá, že to na rozdíl od Mir Jafara přežil a že ho trápí, že tady v posledního letech Mir Jafarova života nebyl. Mir Jafar praví, že je to hloupost a že je ve skutečnosti rád, že tady Clive nebyl, protože by to ničemu nepomohlo a kdyby ještě nebyl ve stavu neumírajících, nejspíš by tu zemřel, což by Mir Jafarovi neudělalo radost.

Pak se přesune k hladu, je to prý stará věc a domnívá se, že to je kapka z primordiálního oceánu, vyznačující se tím, že pohlcuje věci. Potřebuje nějaké podmínky, okolnosti, co směřují k nouzi a potom je schopna pohlcovat úrodu, na určité úrovni to jsou všechny bengálské hladomory. A samozřejmě, zabitím té věcí nezabráníme žádnému dalšímu hladomoru, ale celkem to snižuje šanci, že na nějaký vysoce likvidační dojde. Smutná věc je, že hladomor roste s tím, co sežere, takže pokud někoho z nás zabije, nemáme dovolit, aby byl i sežrán.

Hlad máme hledat v okolí nové zastávky u přívozu přes řeku Hoogly, je tam taková džungelní část, nejbližší okolí je kus opuštěného slumu. Nemělo by pro nás být těžké hlad najít, protože on bude hledat nás, neb se mu zobrazujeme jako príma večeře. A v House of Jagath Seth je kopí, které dal do opatrování svému příteli, máme mu říct „Je to nejlepší z možných řešení“ aby věděl, že jdeme od něj. Kopí bylo vytvořeno speciálně pro tento lov, špice je vybroušená z lidské kosti, lopatky, kterou dobrovolně věnoval jeden z místních tkalců. Bodat ideálně, aby rána šla skrz a hladomor zakotvila, aby nemohl utéct a proměnit se v něco jiného, kopí je specificky určené na hladomor a nemělo by clashovat s žádnou z našich schopností.

Rozloučíme se a jdeme prozkoumat ještě hrobku Azimunnisy Begum (o níž jsme se dočetli na internetu historky, že ji tam nechal pohřbít vlastní otec). Tam jsou takové namodralé záhrobní světlušky, představíme se a jestli by paní nevěděla něco hladu. Azimunnisa Begum odvětí, že jí je hladomor egal, na městě jí taky nesejde, nechal ho postavit otec, který ji nechal pohřbít zaživa. Otázka, jestli můžeme udělat něco my pro ni ji překvapí, s tím se nesetkává často a začne se vyptávat, proč řešíme hladomor, nejsme místní, není to náš problém, inu, my si z cizích problémů rádi děláme vlastní. Azimunnisa Begum zkonstatuje, že něco takového ještě neviděla a že si jeden z nás může vzít jedno z jejích světélek, bude studené, ale to zvládneme a máme ho ve vhodný okamžik mrsknout na tu věc.
Přesun do muzea ke kopí, není problém se tam dostat i bez průvodce, proč že to tam ještě nikdo nevykradl se nám ozřejmí po představení a vzkazu od Mir Jafara. Zjeví se přízrak, co vypadá jako někdo totálně zmasakrovaný, všude holé maso a končetiny v divných úhlech. Slíbíme, že pokud kopí přežije, vrátíme ho. Kopí dostane Tarik.

A s tím vyrazíme na označené místo k džungli, Orm si cestou pořídí a naostří bambusovou tyč. Tarik stopuje, velmi rychle zachytí něco, co ho vede hlouběji do džungle.
Zašramocení, Atab si připraví štít a na štítu se mu rozplácne něco, co připomíná při troše fantazie tygra, je z toho dojem ne že tě to jenom sežere, ale že to způsobí, že sežereš svého souseda. Atab drží štít, Kauthar svítí, Ráchel se kouká a není ráda, co vidí, Nora se chystá metat světlušku (a Aidan si počká, až Nora hodí, dřív tam neskáče), Mini, Orm a Dana to jdou okrajovat nablízko, cáká z toho nějaký bordel, tiše doufáme, že to nebude taintovat. Věc omotala Orma, Orm má dojem, že se ho to pokouší trávit (věc nemá žaludek, věc JE žaludek) a když ze sebe serve, serve mu to i kus masa. Světluška vyrobila celkem úhlednou díru a věc je zuřivě okrajována. Tarik s myšlenkou „já mám v sobě měsíc, pičo“ drží relik a nabíjí si ránu. Orm zahodí bambus a jde zahánět hlad bubenickým sólem. Ráchel s Norou se rozhodnou spojit svoje mojo a vyčkávají, věc se pokouší skočit mezi stratégy, čemuž brání Atab prastarým gestem „jestli tady pudeš, tak dostaneš flákanec.“ Je zaveleno ke zhasnutí, ať se může Nora lépe soustředit a pak s Ráchel odnavigují Tarika, což se hodí velice velmi, neb osekávaná a ubíjená věc se začala velmi divně přesouvat, natáhne se k Ráchel a Noře a v ten moment to Tarik prošpikuje a měsíční světlo se rozlije dovnitř věci, ozve se divné zavřeštění a věc je pryč. Vypadalo to, jako kdyby se kopí vyzářilo v měsíčním světle. Zmizely i louže.

Dana jako první věc zjišťuje, jestli to je taint (ne), všichni ocáknutí jsou jenom natrávení. Nora Aidanovi říká, ať si z jizev nic nedělá, že ona stejně časem oslepne.
Vyplazíme se směr džinistický chrám, představíme se s tím, že jsme umlátili bengálský hladomor. Chvíle bití čelem o zem a pak si nás rozdělí na ženskou a mužskou část, oblečení je dobré na podpal, hodí nás do nějakých očišťovacích bazénků a dostaneme nějaké bylinky a večeři. A ještě nás tam nechají přespat. Ráno jsme fit, jizvy po popáleninách vypadají jako mapy, když se vypaří slaná voda, jenom Ormovi stále chybí kus vykousnutého masa, ale tak holt nebude teď chvíli dělat ramena.

Večer na krchově se sejdeme s Mir Jafarem, je rád, že akce byla úspěšná a všichni přežili. Nora mu nabídne, že pokud by chtěl napsat Clivovi dopis, tak mu půjčí tělo. Mir Jafar se nejprve otáže, jestli to pro Noru není nějaké riziko (ne) a pak s její pomocí napíše dopis. V bengálštině. Nora si pod tíhou zážitku utře pár slz.
Zeptáme se na strážce z muzea, Mir Jafar soudí, že je tam spokojený, protože může hlídat a strašit zloděje a že kopí zmizelo, to mu maximálně poskytne hromadu dobré zábavy, když tam někdo zkusí vlézt krást. V muzeu se zastavíme oznámit, že kopí už nepřijde, přízrak působí spokojeně, jak jen někdo v tomto stavu může působit.
V Londýně Clivovi předáme dopis a povyprávíme o bití hladomoru, na oplátku nám on sdělí své na téma válka.