Toto je starší verze dokumentu!
Granát sváru
Účastníci:
1. skupina: Veronika, dcera Hádova, Kérka, služebník Hádův, Lenka, dcera Selenina, Radim, syn Cortéze, Marek, syn Mandodarí, Mara, dcera Epony 2. skupina: Tomáš, syn Kui Xinga, Jan, syn Thorův, Lucie, dcera Asklépia, Tarik, syn Neith
Všem se zdál stejný sen, kde jsme dostali úkol od Eris - doručit na Olymp granát sváru, protože si Olymp prý stěžuje, že se dost nezapojuje do války s Titány. Dostali jsme tedy dvě poloviny zlatého granátového jablka, které je potřeba doručit nejdřív do Héfaistovy kovárny na Vesuvu a potom na Olymp. Přitom je bylo potřeba držet odděleně, protože půlka jablka je ještě podkritické množství sváru. Ke spojení celého granátu mělo dojít až těsně před použitím. Cílem Dodekatheonu bylo tímto uspořádat souboj Titánů a dát si popcorn.
Jednu půlku jablka dostala Lucie, druhou já. Vyrazili jsme do Neapole, pro jistotu v autech, aby se minimalizoval kontakt sváru s náhodnými smrtelníky. Těsně pod vesuvem jsme se rozdělili a pokračovali nahoru po svých. Skupina 1: Noc nás zastihla ještě pod svahem. Lézt tam potmě se nám nechtělo, navíc když jsme mohli narazit na místní nadpřirozenou faunu, a tak jsme se utábořili a rozdělili si hlídky. Nad ránem se ukázalo několik stymfalských ptáků. Naštěstí jsou v plížení velmi špatní, a tak než k nám došli, byli jsme všichni vzhůru a připraveni. Chvíli byla mela, lítalo kovové peří dolů a já nahoru. Pak si Lenka všimla ducha antického pasáčka, který jí poradil zahnat ptáky křikem. To fungovalo, zvlášť když jsem přidala ještě pohled divočáka.
Další cesta proběhla bez problémů a brzy jsme se sešli s druhou skupinou u vchodu do Héfaistovy kovárny. Skupina 2:
Společně: Héfaistova zbrojovka jede na plný výkon, takže se s námi nezdržovali, jeden kyklop zavolal šéfa, ten vzal jablko, vylepšil ho, vrátil a poslal nás na pobřeží, kde na nás měly čekat lodě.
Lodě tam opravdu čekaly - dva krásné drakkary, jejichž kapitány jsme vyrušili v přátelské konverzaci o tom, kdo má větší… kapitánské zkušenosti, samozřejmě. Drakkary nám připadaly velké přesně stejně. byli nejlepší přátelé, a tak na sebe brali jenom pádla a ne sekery. Naši cestu okamžitě vzali jako příležitost rozhodnout svůj spor jednou pro vždy a vyhlásili závod. Skupina 1: Poklidné veslování závodním tempem narušila velká krakatice, která se vynořila z hlubiny. Viking jménem Hartwil se na ni vrhl sám s nožem, trochu ji posekal a pak slavně umřel. Pak se vrhli na krakatici všichni ostatní společně. My jsme zůstali kolem stěžně a Lenky, které jsem předala své podkritické množství sváru. Společnost nám dělala dvě chapadla, z nichž jedno skončilo jako mražené sushi na palubě a potom se kraken stáhl, když zjistil, že k svačině nebudeme my, ale on. Vikingové vypadali otráveně, jak dlouho teď budou muset jíst kalamáry, nicméně Kazimír vytáhl nějaké koření a hned byli veselejší. Za skládání hrdisnkých veršů a nadávání, že ta krakatice zbaběle utekla, i když měla ještě sedm chapadel, jsme pokračovali v plavbě.
Mnohem znepokojivější než kraken kapitánovi mrak na obzoru, ze kterého se velmi brzy vyklubala bouře, která potápí lodě. Doplnbili jsme prázdná místa u vesel a vyrazili jako o život hledat útočiště. Lenka jako křehká akademička místo veslování recitovala hrdinskou poezii. Podařilo se nám doplout k ostrůvku a mužstvo začalo opravovat loď. Kapitán poslal tři z nich, aby donesli dřevo a další zásoby. Okamžitě jsme si vzpomněli na všechny nepříjemnosti, do kterých se takto neopatrní námořníci už dostali, a vnutili se k nim. Ostatně, proměněným na prasata by se jim špatně veslovalo a pak bychom ten závod prohráli. Dobře, že jsme to udělali. Brzy jsme narazili na stádečko prasat a o chvíli později na domeček. Podařilo se nám vikingy udržet na uzdě a místo rabování slušně zaklepat. Tam nás ve velmi přátelském duchu přivítal Dalekozrozený, syn Nikoho, pohostil nás a k velkému překvapení vikingů nám věnoval vše, co jsme potřebovali. Navíc nám jako poděkování za Kazimírovo koření daroval píšťalku, která nám měla umožnit bezpečně projet tou nejkratší trasou.
Jako nejkratší trasa se ukázala přes Symplégady, dvě skály, které s eneustále rozestupují a znovu do sebe narážejí. Píšťalka nám přivolala holubici a poté, co ta bezpečně prolétla, vyrazili jsme my na plný vítr, vesla a hrdinskou poezii. Nakonec jsme s vypětím všech sil projeli a na rozdíl od Argonautů nám to ani neurazilo kus zádi.
2. skupina
Společně: Pak už jsme bez dalších zdržení dopluli na pobřeží pod Olympem. Oba drakkary dorazily přesně zároveň a když se kapitáni začali hádat o vítězství, raději jsme je opustili i s oběma polovinami granátu sváru. Na úpatí Olympu na nás čekalo stádečko pegasů, kteří nám naznačili, ať nasedneme. Nechali jsme se tedy donést na Olymp, předali obě poloviny sváru Athéně a pak byli velmi rychle vypoklonkováni pryč. Pegasové nás dokonce donesli až zpátky do Neapole. Teď už zbývá jen doufat, že svár mezi titány nezpůsobí příliš velkou přírodní katastrofu.