Účastníci: Paul Freeman, Tomáš Lin, Marek Kazimír, syn Mandodarí, Daniel Atlas, syn Tenjinův, Katarína, dcera Lasirenn, Izumi, dcera Benzaitenin

Svolává Izumi, dcera Benzaitenina (hudba, umění, voda and stuff)

SMS vypadala zhruba takto: Chystám se na výlet do Japonska a budu ráda za společnost, sraz v Generické.

Marek dorazí holohlavý, vlasy prý použil na tětivu. Jinak to vypadá dost na studijní výlet, s tím co se slezlo. Velký zlý vezír je náš profesor, my jsme jeho roztodivná směska žáků… Třída se chystá doprovodit milou Izumi na výlet kde se chystáme pátrat po kořenech její rodiny, totiž otce. Prý kdesi na Hokkaidu by měla být jistá osoba jménem Tomita, bratr dědečka Izumi. Marek pátrá a nalezl farmu Tomito na Hokkaidu. Cestu plánujeme přes Stonehenge. Bereme extra výbavu do chladného počasí.

Cesta bez problémů, nováčci mají skvělý zážitek z henge. Autobus sobotní co jezdí pouze v dubnu nám záhadně přijede načas. Pak se přesouváme do vlaku a jedeme na místo. Ubytujeme se v domečku a řešíme co dál. Tom a Daniel zkouší řešit rodinu Izumi přes místní informační centrum, přejí si vidět matriky, avšak slečna z nich není nadšená, používá letákový útok a pánové takticky ustupují. Zkouší to znovu, tentokrát na úřadě. Tam je místní úředník odkazuje na formuláře a až žet, ve třech kopiích s originálem a hodinky s vodotryskem k tomu. Tedy nic.

Zatím děvčata řeší co si dáme k večeři, neboť se v okolí nachází spousta výborných restaurací. Po dlouhé debatě, během které s Markem strašlivě trpíme, se vracejí pánové a vyrážíme do Italsko-Japonské restaurace oceněné michelinskou hvězdou. Nacpeme se jako málokdy, zkoušená jídla zahrnují lasagne, spaghetti Bolognese, chobotničkové kuličky, kuřecí a rybu. Zhodnotíme jídlo jako dobře utracené INVESTOVANÉ peníze a tiše děkujeme Freiwaldici. Pak se odkutálíme spát.

Druhého dne vyrážíme na farmu. Tam nás provádí slečna Akane. Slečna Akane je z rodiny Tomita. Sjednotitelem farmy je Akanina prababička, matka současného majitele. Projíždíme po okolí na prastarém traktůrku a Akane nám vykládá o farmě. Pak nás dopraví do giftshopu, kde na nás čeká její mladší bratr Akio. Nicméně ten si odchytává svou sestru a navzdory jejím vražedným pohledům jí cosi sděluje. Pak ji vystřídá a přijímá naše objednávky v giftshopu.

Zatímco děvčata rejdí po obchodě, já s Markem rezignovaně srkáme levandulovou limonádu, zatímco Daniel trpí narozdíl od nás nerezignovaně. Tomáš se zajímá o kaligrafii, ale místního kaligrafistu nemá šanci potkat, protože ten je prý uzavřený typ. Izumi zatím přiskakuje k Akiovi a chvilku spolu konverzují. Akio se přizná k tomu, že má průšvih, neboť nějak špatně provedl jakousi úlitbu či modlitbu. Slovo dalo slovo a Izumi má večer rande, neboť Akio projevuje zájem a chudák neví, že pozval na rande vlastní sestřenici přes koleno.

Po odchodu z giftshopu sháníme další informace a stařeček natírající plot si s Izumi rád popovídá. Odtud získáváme informace, že místní paní měla dvě děti, manžela sežral medvěd. Když děti odrostly, každé dostalo polovinu pozemků. Starší svůj podíl prodal státu a odjel do Tokya, což z něj udělalo místní personu non grata. Takto jsme zjistili, kam Izumi zapadá do místní situace, ale tuto informaci jsme si nechali pro sebe. Večer má Izumi rande.

My zatím řešíme slepce. Daniel ho pozve ať si k nám přisedne a on si skutečně přisedá. Představí se jako Ayumu Tomita. Jak si rychle domyslíme, jde o dalšího člena místního klanu a staršího bratra milého Akia. Chvilku si vyměňujeme zdvořilosti, ale pak přejdeme na věc. Jelikož Ayumu se jeví jako velice inteligentní mladý muž, velmi rychle začneme řešit hlavní problém. A tak se dozvídáme něco o místní kami, Horeeukamuy. Toto kami bylo uctíváno Ainu,kteří zde údajně žili. Prováděli jakési rituály k uctění boha medvěda. Údajně obětovali trochu odrostlé medvídě, jeho lebku vyplnili květinami a právě tímto obětováním se po smrti fyzické schránky bůh vrací do božského paláce, kde se raduje s ostatními bohy a fyzický pozůstatek, tělo, pak slouží jako obětina, na znamení výměnného obchodu.

Když se dostáváme k zajímavým částem místní mytologie, míří k nám Akio a Izumi. Akia přítomnost jeho bratra mírně zarazí, nicméně si přisedne a my máme šanci dostat se k jádru problému. Akio měl na starosti obětiny pro místní víly, maličké a velice tajnůstkářské fae, kteří Tomiům výměnou za specifické obětiny poskytovali překrásné nádobí. Akio byl velice zvědavý (a velice hloupý) a ve své snaze zjistit, co se opravdu děje vskutku uviděl tyto maličké tvořečky. Samozřejmě se jim to nelíbilo a následně si odmítli vzít obětiny výměnou za své nádobky.

WORK IN PROGRESS