Účastníci: Robin Svoboda; Pavel Altýr Týrson; Jan Kovařík; Mi Nü-Chai, dcera Kuan-tiho, Atab, syn Nabua; Otakar Njordson; Alena dcera Sutechova a Aelfrída, dcera Afroditina

Během výpravy na Mohérské útesy jsme se dozvěděli že v lomu na ostrově Guernsey v souostroví Channel Islands se nachází vliv fomory (titan spawni od keltského titána). Už tehdy jsem usoudil, že ho tam nechci nechat. Po nějaké době, kdy jsem sháněl informace o ostrově a fomorách, jsem usoudil, že lepší už to nebude a svolal jsem domluvenou skupinu do Obskurní. Proběhla informační schůzka, stavili jsme se na návštěvě u Týrsonova runařského mistra a pak ještě posháněli nějakou tu výbavu, která by se mohla hodit. Cestu a ubytko jsem zařizoval předem, hned další den se proto letělo.

Na Guernsey jsme dorazili brzy odpoledne, uložili bagáž, půjčili si kola a vyrazili na cyklo obhlídku všech lomů, ačkoliv jeden jsme už měli vytipovaný. První jsme očíhli okolí toho podezřelého, Atab si pod záminkou došlé vody promluvil s místní holčičkou. Zatímco si vodu čepoval u jejích rodičů doma, holčička mu prozradila, že v lomu straší jakási „černá paní“ a prý už jí jednou viděla i u domu. Jan si lom vyfotil a ukázala se jakási nehezká vznášející se aura nad lomem, kdosi to popsal jako „Krušné hory“.

Druhý lom byl naprosto mundání, byť geologicky zajímavý, třetí byl kompletně zatopený a dalo se v něm potápět. Nebylo síly, která by Otu zadržela, takže si část skupiny půjčila potapěčskou výbavu, zaplatila insturktora a dozor v jedné osobě a jala se plovčit. Během potápění také nabrali několik nádob čisté vody z lomu.

Pak jsme ještě nabrali další nádoby s mořskou vodou a vydali se na večeři do restaurace poblíž podezřelého lomu. Pobavili jsme se s barmanem, dozvěděli se o zmizelé ženě před cca deseti lety, ale hlavní informací večera bylo, že ve zmíněném lomu je nějákých 3 000 tun ropy z havárie tankeru v roce 1967. Shit. Flek pro fomoru jak stvořený.

Vybaveni novými informacemi jsme si obstarali dodatečnou výbavu (hlavně ochranné brýle, roušky a tak) vodu uložili poblíž vstupu do lomu a vyrazili. Když jsme zkoumali lom (není zas tak velký), zahlédli jsme jakousi tmavou postavu nahoře na skále. Jan jí odhadl na divnoducha, ale podle všeho bez taintu. To už se ale začal ozývat podivný zvuk a my se obrátili zpátky k ropě.

Pak se najednou z „jezírka“ zvedlo masivní hejno ptáků, kteří v ropě zahynuli, zformovalo se a vyrazilo na nás. Ota s Pavlem a Atabem se kryli, ostatní se schovali za nimi, já se pokoušel uhýbat a něco hejnu udělat, ale akorát jsem si vysloužil drápanec na ruce. Atab s Mini tou dobou už vytvářeli kruh ze soli, Jan cosi kutil, a zbytek se kryl před druhým náletem. Během něj jsem do hejna opatrně bodnul magickou dýkou půjčenou od Týrsona a ověřil si, že narozdíl od běžných zbraní na hejno funguje. Během boje se ještě několikrát objevil divnoduch aka „černá paní“ ale já jí moc nezaregistroval.

Zhruba v době, kdy si Atab sedal do vytvořeného kruhu, aby pomocí své domény vytvořil ochranou bublinu, Kovařík dokutil magickou síť a s Aleninou a Týrsonovou pomocí do ní chytil značnou část hejna. Já začal hejno v síti umenšovat magickou dýkou a mezitím Mini s Otou doběhli k ropě, a začali z ní tahat jakési tělo. „Černá paní“ totiž byl duch oné zmizelé ženy. Její přítel jí před deseti lety přidusil, zabalil do igelitu a hodil do ropy.

Její tělo nakonec z ropy dostali a Mini ho vyřezala z igelitu, načež si ho duch posedl a zvedl se. Veškeré stále ještě aktivní kousky (teď už většinou drůbky) ptactva se rozletěly proti tělu, které pomalu kráčelo k síti. „Černá paní“ všechny zbytky hejna do svého těla „pohltila“ načež se na zemi vkleče zkroutila a požádala nás, abychom jí spálili, „aby bylo toto místo zase čisté“.

Tělo jsme přemístili dál od ropného jezírka, sundali ze sebe všechny věci zasažené ropou a vše jsme spálili. Odrhli jsme se od zbytků ropy a ukázalo se, že jak moje zranění, tak Otova noha (šlápnul do ropy, když tahal ven tělo) a téměř celá Mini (ta do té ropy vletěla až po ramena) jsou plné taintu. Ze mě a Oty ho vyhnal Kovařík, u Mini jsme nakonec vyzkoušeli očistný rituál s bílým kůzlátkem jako obětí a Aelfrídou jako kněžkou, která kůzle nakonec podřízla.

Rituál se povedl, Mini to zbavilo taintu, akorát kůzle se postavilo na zadní a než ho Alena zkušeně zpískovala, tak nám dalo solidní nakládačku. Kovařík měl co dělat, aby nekrvácel do plic, Já s Otou a Alenou jsme byli na hranici vyčerpání a Týrson zvracel krev kvůli vnitřnímu zranění, navíc nám bylo jasné, že se musí blížit policie a další zábavní pánové. Vypadalo to dost bledě.

Týrson vytáhl jakousi… rubikovou? kostku, začal jí skládat, načež se z jakéhosi portálu vynořila zenobití entita (detaily u Týrsona, netuším co byla zač) a všechny kromě Mini a Aelfrídy, které se schovaly, nás naházela do portálu. Mini a Aelfrída vzaly nohy na ramena a vrátily se do našeho ubytování.

My ostatní jsme nakonec popadali na jednu hromadu uprostřed nádherné noci v Riu de Janeiru. Místní nás dopravili do nemocnice, kde nás (za nemalý obnos) dali doktoři dohromady. Alena zavolala Brownovi, který nám laskavě zařídil potřebné papíry a transport zpátky do Prahy, stejně tak pomohl zorganizovat Mini a Aelfrídě odvoz našich věcí.