Účastníci: Robin Svoboda, Petra Freiwaldová, Adam syn Peithó, Iris dcera Nephtina, Petr syn Zhuronga, Leo syn Inleho, Ráchel dcera Athénina + Aelfrida

Petra dostala zprávu od jistého číňana, že má informace o možném problému, který by se měl řešit. Petra rozeslala SMS a sešli jsme se v malém bytečku staršího číňana, která se představil jako pan Havran. Po chvíli dorazili ještě dva, které jsme neznali (Iris a Petr), a rychle vyšlo najevo, že oběma se zdál SEN. Chvíli trvalo, než jsme je přesvědčili, že když pojedou s námi, sny se jim zdát přestanou, došlo i na Petřino chození po vzduchu.

Nakonec jsme se ale dostali k hlavnímu bodu večera. Dozvěděli jsme se, že přes Havranovy kontakty se k němu doneslo, že v holandském Haarlemu se začala vyskytovat podivná mlha, které jaksi nebere ohled na počasí. Dostali jsme tři místa, na kterých už byla mlha zaznamenána, ale nic víc. Nakonec jsme tedy vyrazili letadlem do Amstru a hromadnou dopravou do Haarlemu (v podstatě předměstí Amsterodamu). Přez den jsme procamrali historické centrum Haarlemu, aniž bychom narazili na něco neobvyklého. Tak jsme nakonec zasedli do kavárny a čekali na noc.

Před půlnocí jsme si šli sednout na historické náměstí, kopli jsme do sebe poslední kávy a za chvíli se ukázalo, že jsme si místo vybrali dobře. Mlha se objevila a v ní pochodující zástup lidí. Vypadali jako duchové a ignorovali nás. Nakonec na nás zareagovala žena, která šla jako poslední. Chvíli jsme se s ní bavili, podařilo se nám jí přesvědčit, že tam u nás je rok 2016, nicméně ona byla přesvědčená, že u ní je pořád rok 1570 [můj odhad, co přesně nám řekla si nepamatuji, vím jen, že to bylo pár let před obležením Haarlemu španěly].

Petr (ještě neprobuzený nováček) jí nabídl pomoc, nicméně nakonec jsme mu jí museli rozmluvit, jeho pomoc by totiž spočívala ve vypálení kostelů. Místo toho jsme ženě řekli, že tady u nás už jsou všechny kostely protestantské (v její době byly katolické a ona sama byla protestant), což jí naštěstí stačilo. Prohlásila, že už musí jít, ale že jestli jí chceme máme jít na konec ulice Jansweg. Pak odkráčela za davem.

K ulici jsme dorazili, tam jsme našli tuto sochu. Žena se objevila o chvilku později a když jsme se zeptali, potvrdila, že se jmenuje Kenau (jméno ženy na soše). Tam u ní už tou dobou probíhalo obléhání, bylo vidět, že na tom není úplně dobře. Nabídli jsem, že jí dodáme trochu energie, což nakonec provedl Leo, energii ovšem dávala Petra, kterou to solidně vycuclo. Pak nás Kenau poprosila, jestli bychom jí nemohli pomoct ještě s něčím, že prý v hradbách je průlom, který je potřeba zaplnit. To jsem odkývali a vyrazili jsme za ní.

Tou dobou už byla Iris na Kenau dost silně napojená, přebírala její názory, emoce i vzorce chování. Postupně, jak jsme šli za Kenau, mlha okolo ní začínala houstnout a když jsme došli k hradbám, zjistili jsme, že se zformovala do předmětů, budov, v podstatě jsme se dostali do jakési „mlžné“ reality. Iris dostala mušketu (v tu chvíli již pro nás plně hmotnou) a spolu s Kenau a dvěma dalšímy děvčaty šla nahoru na hradbu krýt ty, co budou nosit věci do průlomu. Já (Robin) jsem tedy začal věci tahat, nebylo to zrovna dvakrát příjemné, jelikož i kulky španělů byly dost hmotné. Naštěstí nepočítali s mojí rychlostí.

Adam občas pomohl se svým štítem a Petr dostal od Petry půjčenou zbroj, připravil si hořlavé lahve a začal je házet na pozice španělů. Zbroj mu dost pravděpodobně zachránila život. Nakonec rozpoutal docela dobrý ohnivý zmatek, během kterého Kenau, Iris a poslední žijící děvče sejmuly pár španělů a já s Adamem jsme dotahali zbytek věcí do průlomu. Díky Ráchelinu talentu jsme tam kameny a další věci nenaházeli ladem skladem, ale dost natěsno srovnali.

Kenau poděkovala, rozloučila se, načež se mlžná realita rozpadla a byli jsme zpátky v našem Haarlemu. Následovalo uklidňování Iris a návštěva dvou rodičů. Nepthis byla v pohodě, přišla, objala dceru, dala jí relic a odešla. Zhurong už byl horší, především proto, že Petr odmítl pobít čelem o zem, dokonce ani nepoklekl. Na kolena byl sražen Zhurongovým mečem, nicméně nakonec jeho otec usoudil, že by z jeho syna ještě něco mohlo být a dal mu relic.