Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab, syn Nabua; Breonika, dcera Miachova; Paul Freeman, syn Legbův; Marek Kazimír, syn Mandodarí; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Ota Njordsson; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina; Robin Svoboda, syn Andraste; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC)

SMS od Ataba a Mini: Potřebujeme vylepšit nadpřirozené cash flow, plánujeme výpravu „work and suffer“ do čínského podsvětí, dobrovolníci vítáni. Sraz v Generické.

Sejdeme se v hojném počtu a s Atabem vysvětlíme, co potřebujeme (nadpřirozenou měnu), kam si ji chceme jít vydělat (čínské peklo, konkrétně Bronzové pilíře, tj. peklo pro žháře) a proč (jeho generálem je Měděná cikáda, s nímž máme s Atabem osudové pouto, ergo by mohlo být snazší ho najít) a začneme řešit, s čím tam obchodovat. Jednak bývají mezi démony oblíbené různé kořalky s vyšší voltáží a zajímavou chutí, jednak by nebylo špatné opatřit nějaké zajímavé obrázky pod polštář (asijský vkusný výraz pro pornografii) v podobě dřevorytů a knih, které zvládnou projít, tzn. nic moc současného. A taky je otázka, kudy tam - Ota vzpomene na vchod do pekla jménam Hora ostrých nožů, který je někde ve Wudangu a zvládne ho najít na mapě i v praxi a přidá doporučení, potkáme-li žebráka, dát mu almužnu a upozornění, že kameny u cesty mohou být kamenní pavouci a když uslyšíme cvakání, chce to poklonu a rychlý odchod. A vchod tedy hlídá démonka, která ráda nasává, asi spíš po hektoliktrech než po litrech. Co se týče alkoholu, ještě se zaběhneme poradit a popít k Soně do Deadly Mambo, která nás ráda vidí, ráda nám naleje a ráda prodá (levně, tzn. jenom za hromadu zcela běžných peněz) nějakou lahvinku.

Sejdeme se druhý den a vzhledem k množství nakoupeného alkoholu jdeme tentokrát raději přes divadlo, neb s tímhle by nás do Číny zřejmě nepustili. Vylezeme tradičně v Zakázaném městě, přes zeď do veřejně přístupné části a na nádraží a do Wudangu. Autobus nás samojediné vyklopí na zastávce, kde se zřejmě znovu zastaví v dubnu a vydáme Otou naznačeným směrem. Žebráky potkáme hned dva, řeší spolu zřejmě něco na způsob zenového koánu (tedy, čínsky gong´an, pochopitelně si to Japonci nevymysleli sami…) Kolega žebrák tvrdí, že dnes ráno slyšel zvuk zvonu z nedalekého chrámu. A já mu říkám, že nic takového slyšet nemohl a já mu říkám, že svět je iluze a mámení, žádný zvon slyšet nemohl. A on říká, že zvon přece pozná, že to slyšel. Komu z nás dáte za pravdu? Na což mu Atab po kratším zamyšlení suverénně odpoví: Já si myslím, že pravdu máte zajisté vy, protože svět je iluze a mámení a pravdu máte zajisté i vy, protože chcete-li být součástí iluze, slyšíte zvon. Žebráky to pobaví a vypadají spokojeně, podarujeme je almužnou (nadpřirozenou, běžné peníze tady fungovat nebudou), vyptávají se, kam jdeme a když slyší, že do jednoho velmi konkrétního pekla, darují nám vrbový proutek, kterým když budeme v pekle, stačí poklepat na stěnu a zavolat Měděnou cikádu a možná nám někdo na druhé straně otevře. Poděkujeme a vydáme se dál, cestou skutečně potkáme pár šutrů, z nichž se vysouvají za divého cvakání chelicery, ukloníme se a mažeme pryč. V jeskyni je nalezen jeden ks velmi rozmrzelé démonky, která zrovna vypila poslední chlast, ovšem po předání pětilitrového demižónu vypadá vlídněji a po dopití se zajímá, co bychom jako chtěli. Představíme se a vyjevíme, že bychom rádi na zdvořilostní návštěvu a předáme další pětilitrák. Démonka nás pustí, uvnitř provedeme akt klepání a zavolání, stěna se rozestoupí a proutek seschne a chcípne. Inu, nikdo nečekal, že to bude na víc použití.

Uvítá nás měděný altán a výhled na les měděných stromů, což jsou rozžhavené měděné sloupy, k nimž jsou připoutáni lidé. Je to docela daleko, tak ten závan škvířícího se masa a řev je výrazně slabší, než by být mohl. V altánku sedí Měděná cikáda - vysoký muž se žhnoucícma démonickýma očima, vlasy tradičně spletené v copu a tradičně ve vlasech přelévají tváře. Má meč a zbroj. Spolu s ním je tam ještě jeden ?asi? člověk. Lehce se opírá o nějaký typ čínské halapartny. Má taky zbroj, vypadá o něco víc lidsky, vlasy má výrazně kratší, oči má takřka černé. Přes zbroj má hozený plášť, pelerínu, na které je zobrazený drak, ne tedy císařská a oblaka, všechno v narudlém odstínu, vypadá to, že tam je naznačený i nějaký déšť, ale vypadá ze všeho nejvíc krvavě. Má strohou, lehce asketicky působící tvář. Je představen jako Cikádův přítel Ťiao Tai, řečený Oběť dešťového draka, velitel soudní stráže Černého Paa. Provedeme nějaké představovací kolečko, výměnu zdvořilostí, přičemž vyjde najevo, že Crematorii (napůl démonka a napůl ohnivá elementálka, kterou jsme sem před časem vedli najít útočiště) se zde daří velmi dobře a počneme se věnovat byznysu. Cikáda zkonstatuje, že jeho podřízení chlastají hodně a rádi, takže by od nás alkohol and stuff odkoupil a pak to přiděloval, což je odsouhlaseno jako zcela logické řešení, nicméně, nemají ty věci zas takovou cenu, aby to obsáhlo částku, kterou bychom potřebovali… načež se do hovoru vloží Ťiao Tai a že by věděl o nějaké prácičce, která by mohla dorovnat. Netýká se to Číny, ale Japonska; na jednom místě tam uniklo z pekla několik pokřivených duší, tamní exekutivní složky mají podstav a bylo by pro ně složité, ba takřka nemožné je chytit. Čína se do toho oficiálně vložit nemůže, to by bylo vměšování, na druhou stranu, pokud půjdeme náhodou kolem jako banda dobrodruhů… Cikáda svého společníka zamyšleně pozoruje, prohlásí, že pokud jsme s tím srozuměni, tak náš kontakt na místě se jmenuje Zkrvavená záda a Cikáda nám poskytne dopravu tam i zpět. Lokalita v Japonsku se jmenuje Beppu a tamní peklo je příliš blízko světu živých, což znamená, že pokřivené duše mají celkem zajímavou možnost napáchat ještě zajímavější škody. Po troše otázek ještě vyjde najevo, že by se oněm pokřiveným duším mohlo klidně říkat spektry (yay, všichni mají hroznou radost) a na chytání podá Ťiao Tai Otovi velmi zajímavé laso, které ducha prostě udrží a kdyby ho to náhodou neudrželo, tak máme problémy z ranku žádný, ale zato velký.

Odložíme si věci s výjimkou výzbroje a Cikáda přivolá náš dopravní prostředek, což je něco na způsob šupinaté, drápaté a zubaté stonožky. Stonožkobus nás skrz zem a moře (zcela bez úhony na našich účesech, v litosférické desce i na mořském dně vše stále drží) doveze na místo určení - v jednu chvíli vyrazíme ze skály v proudech páry a stvůra se stočí do spirály, abychom mohli postupně slézt. Všude kolem nás je teplá pára, ze skal tryskají proudy vody. Zurčí to tam a syčí, jsou tam bílá oblaka a mezi nim stojí vysoká žena, která má dlouhé vlasy zapletené do silných copů, na konci každého má zaváží s ostny. Má lidskou tvář, ale něco v tom výrazu sděluje, že jako člověk asi nebude. Lehounce se pousměje a povylezou špičáky. Dotyčná mluví japonsky, ale všichni jí rozumíme. Počká, až sestoupíme z našeho cool dopravního prostředku a uvede nás kus dál, vypadá to tady skoro jako lázně, kdyby nebylo lehce narudlého sinister přísvitu a té slečny, která nás doprovází. Představí se jako Zkrvavená záda, my se představíme jí a že jsme slyšeli o té nepěkné situaci, která zde nastala a jako správní hrdinové bychom ji rádi řešili, když už tak náhodou jedeme kolem.

Zkrvavená záda si zaujatě prohlédne stonožku a sdělí nám, že je správkyní této části osmi pekel Beppu a vskutku unikly čtyři opravdu pokřivené duše, jejich trest je ještě nestihl očistit, byly na místě svého výkonu trestu jenom krátce. A jsou to duše členů Óm šinrikjó, což nám celkem plasticky vymaluje před očima rozsah katastrofy. Zkrvavená záda nemůže své místo opustit, zato nám může půjčit klec (rozkládací, dá složit přibližně do velikosti kostky) kam nazdárky můžeme nacpat a když jsou chycení, tak jsou chycení. Ještě se nám dostane útěšlivého sdělení, že tihle čtyři naštěstí nebudou tak chytří, aby zalehli a nedali se najít, takže nevystopovatelní určitě nebudou, otázkou ovšem je, co už stihli napáchat a s tím nás vyvede ven, vyjdeme v chrámku, skrze který se k ní zase můžeme vrátit. Paul se ještě zeptá, jestli zde může nechat dočasně minci, povolení je uděleno.

Otevře se nám pohled na Beppu. V prvním momentě si nejsme jistí, jestli město nehoří, protože je to lázeňské město, a všude je pára z horkých pramenů. Ještě, jak v noci osvětlené a světlo proniká oblaky, tak je to creepy as hell. Ujdeme kousek ulicí a narazíme na policejní pásku a blikající světla. Nápis „peklo krvavého jezera“ nás taky moc potěší. Začne se probírat bojová taktika - kdo má laso a kdo klec a mezi kým si to případně přehazovat, já všechny potěším sdělením, že pokud nám spektry nezačnou vyloženě velmi aktivně žrát nohy, tak si na ně doménu War fakt zapínat nebudu, neb by to byl ze strany Číny diplomatický malér a ostatně, na nehmotné věci fungují i magické zbraně a věci jak kdy… a pak usoudím, že budu raději sledovat perimetr. A uvidím jednak detektiva, který vypadá jako archetypální věčně naštvaný detektiv, jemuž jeho podřízený sděluje, že to vypadá fakt divně, neb kosti, co našli jsou jednak uvařené a jednak polámané strašlivou silou. Detektiv soudí, že si s tím patolog poradí, nesou se přikrytá nosítka… a za nimi vlaje nešťastně a zmateně vypadající duch. Mávnu na něj, doplachtí a po chvíli hovoru se mi z celkem rychle mizejícího dušíka podaří vytáhnout, že byl zvědavý, prolezl pod plůtkem (tzn. v místě už neměl nikdo být, bylo zavřeno a byl tam nejspíš jediný) a viděl čtyři postavy, pak rána a pak už nic. A že se ti čtyři bavili o pekle monster… což jsou další lázně. A mají tam krokodýly. Průvodce po zdejších krásách se dá zakoupit v každém kiosku, který je nonstop. Ducha poněkud překvapím sdělením, že je mrtvý, ale dle jeho mizení bude mít za chvíli po starostech a bude tam, kde má být a vytáhnu z něj jméno, ať mu můžu zapálit tyčinku (Aki Tamoro) a než mu to všechno stihne dojít na plnej knedlík, odvlšá do kola karmy.

Po příchodu ke zbytku sdělím zjištění, na oplátku se dozvím, že klec má Dana, pokud přestane stíhat, tak Robin a lasuje primárně Ota a případně Marek, kdyby Otovi něco uhryzlo ruce a jdeme si koupit mapu. Beppu má vskutku trasu lázní pojmenovaných po různých peklech, peklo monster je hned další v pořadí a vydáme se tam. Cestou Dana ucedí myšlenku, že by bylo dobré spektrami neprocházet, neb nevíme, jestli to nezpůsobuje instantní uvaření. Krása střídá nádheru. Vlezeme do pekla monster, kde přes páru není málem vidět na nos, najdeme místo, kde udělat kruh ochranný kruh.. a pak se ozve cvakání a objeví se záhrobní chlad. A vzápětí čtyři postavy, poněkud ovařeně vypadající, s dlouhými drápy. A nastane vpravdě spektrakulární Rio. Já s Atabem nejprve vyrábíme kruh, kam zalezou Breonika s Aelfridou jako healeři, Ráchel stojí kousek před kruhem jako strategické vedení, Ota drží laso, Dana klec, Robin na sebe natáhne dvě spektry, Marek s Paulem po jedné a rozjede se Rio. Ráchel nás ještě stihne varovat, že voda je opravdu horká a nechceme tam vlézt. Ota chytí s Daninou pomocí (zaplacenou drápanci do jejích ramen) nejprve Paulovu spektru, která Paulovi cestou ještě nepěkně pocuchá záda, takže Paul se plazí k healerům, pak Ráchel zahlásí a Dana vidí, že krokodýli se blíží, tak Dana nechá klec klecí a udělá mudru, kterou krokodýly z jedné strany zastaví. Z druhé strany se postavím já a zapálím si nohy, takže krokodýlům se ke mně moc nechce. Taky jednoho trochu proseknu, jednu dekrokodýlizaci provede svou čepelí též Ráchel. Marek odtáhne svou spektru k Otovi, což se mu podaří za cenu zmasakrovaného ramene, takže taky zamíří k healerům. O Robinovi víme jenom ze skřeků z mlhy, protože je za sebou tahá někde, aby se nepletly. Atab mezitím usoudí, že bude rozumnější vztyčit ochranu proti krokodýlům a z mlhy vyrazí Robin, s lehce nakousnutým kotníkem a dvě dožrané spektry navede přímo do klece a jelikož se mu podařilo něco zařvat a Ráchel mi to zvládla přeložit, tak ho zvládnu od dvířek klece nasměrovat přímo do kruhu, kde Breonika s Aelfridou zuřivě ošetřují zraněné.

A pak se ozve japonsky: „Co si sakra myslíte, že tady děláte?“ a na šutru stojí detektiv, čehož jsme se tak trochu obávali. S klidem někoho, komu hoří nohy a nic si z toho nedělá mu sdělím, že pokud zvládne vyřešit ty krokodýly, my mu k tomu zvládneme podat sice velmi neobvyklé, ale logické vysvětlení, detektiv na to kouká a pak začne shánět personál, ať si ty kousavé potvory odloví. Mezitím složíme klec a s Otou a Danou se koordinovaně přesuneme do kruhu. Personál odloví nenaložené plazy a detektiv si přijde odlovit nás. Představíme se a podáme vysvětlení z ranku nemá cenu bullshitovat, tzn. utekli zlí duchové, měli jsme je řešit, navedl nás sem duch toho zavražděného, mimochodem jmenoval se Aki Tamoro, kterého jsme potkali kousek od prvního místa činu a duchové jsou už vyřešení a nebudou dělat bordel. Detektiv se suše optá, jestli ti mrtví krokodýlové spadli ze schodů, pak chvíli přemýšlí a prohlásí, zjevně znechucen představou, že by kromě jedné vraždy člověka a pár mrtvých krokodýlů měl řešit ještě bandu dobrodruhů na výletě, že on se jmenuje Ooka… a ať rychle zmizíme. Zmizíme opravdu velmi rychle. A šťastně.

Zkrvaveným zádům předáme klec, povyprávíme stručně, co se dělo a ta nám za odměnu každému věnuje jeden oblázek - je na 10 použití a ohřívá menší množství (tzn. kotlík nebo káď ano, jezero ne) vody. A dá nám jedno ostnaté zavážíčko ze svých vlasů, které máme předat tam, odkud jsme sem přišli. Odstonožkujeme se zpátky do Bronzových pilířů, kde stále sedí Měděná cikáda a Ťiao Tai v altánku, podáme hlášení a předáme závažíčko (přebere si ho Ťiao Tai). A Cikáda nám kromě slíbené částky ještě každému vyplatí navíc příplatek za samostatnost ve výši jednoho měďáku.