Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab, syn Nabuův; Nela, dcera Neith; Petr, syn Zhurongův; Teodor, syn Jahi; Veronika, dcera Uš-Migiru (NPC)

SMS od Teodora: „Cestovní kancelář Teodor nabízí úžasný výlet all-inclusive k rybníku plnému krve. Nevím, jestli šestnáctém nebo osmnáctém pekle, oni to pořád furt mění, mám pocit, že v Journey to the West je to šestnáctý. Plavky, nafukovací křidýlka a koupací kruhy s sebou. Sraz v Generické.“

Zde nám Teodor poví, že se už nějakou dobu snaží pomoci Dahakeeny, kterou považuje za svou božskou nevlastní sestru, která sedí zavřená v jeskyni pod horou Damavand a Teodor už chvíli hledá možnosti, jak jí ten pobyt zpříjemnit, nebo spíše odnepříjemnit, neb má na ramenou dva hady, kteří jí pijí krev (velmi nemetaforicky). A tak na jedno čínské peklo (zdroj mj. Blood Bowl Sutra, long story short, je to peklo speciálně pro ženy, kde se za trest topí v krvi), které má té krve celý rybník a tedy by se možná dalo nějak vyřešit, aby hadi měli krmení i z jiného zdroje. Pak dá prostor na dotazy.
Padne otázka, jak se tam dostat, ne že bychom něco směrem čínská pekla neznali, ale je to vesměs všechno více či méně nepohodlné z různých důvodů, nicméně Petr si vzpomene, že před pár lety potkal zajímavou dámu jménem Ohnivý květ, která se ukázala být vysoce postavenou mučitelkou v jednom z čínských pekel a zvala ho, aby ji navštívil. A má květ z jejích vlasů, co má hodit do ohně a zavolat její jméno. Skvěle. Vyhrabeme nějaké pěkné dárečky, pro Ohnivý květ jehlici do vlasů zdobenou červenými kvítky a ohnivý korálek zn. hořící buddhistický mnich, pro zbytek osazenstva chlast typu kvalita i kvantita, tradičně nakupujeme v Deadly Mambo. Petr ještě přibere dobré francouzské víno pro Ohnivý květ.

Přesun na zahradu Mini-baráku, dáme si čaj, Petr se píchne prstu a urobí ohníček, přiloží k tomu kvítek a zavolá, velmi zdvořile, Ohnivý květ. Kvítek na Petrově ruce shoří, chvíli se nic neděje a potom ve vzduchu, aniž by cokoli spálil, vyšlehne podlouhlý plamen, z něhož vystoupí Ohnivý květ. Má složitý účes, ve vlasech červené květy, šaty v oranžových odstínech, rozhodně vypadá na někoho, kdo má velmi slušné postavení. Petr provede společensky odpovídající úklonu, praví, že ji velmi rád zase vidí, představí zbytek osazenstva a dodá, že míříme do Pekla krvavých jezírek. Ohnivý květ zkonstatuje, že to není daleko od jejího domovského pekla a ráda se k nám přidá.
Rozhlédne se, ťukne špičkou boty do země a vzápětí se celá skupina propadne do hlubin pekelných. Doslova. Je to doprovázeno výrazným zarachocením a v mžiku stojíme v podzemní, dosti horké chodbě, rozhodně je odsud blízko do nějakého ohnivého pekla. Ohnivý květ ukazuje cestu a přitom vede s Petrem, společenskou konverzaci. Mezi řečí zmíní, že občas mají nějací titánští zplozenci debilní nápady útočit na některá z pekel, což samozřejmě ruší od práce a plnění plánu a nejhorší jsou samozřejmě vyslanci chaosu. Taky zmíní, že ona je z Pekla ohnivých jam, Petra to pochopitelně zaujme a až vyřeší Teodor svůj byznys, rád by zašel na návštěvu.
Když to nevypadá, že by zbytek výpravy rušil probíhající debatu, začneme se vyptávat, jestli se nějak zvedá počet titánských útoků; Květ prohlásí, že to je horší přibližně od momentu, kdy se Titáni vylámali z Tartaru a chaos je žel problematický v tom, že se nedá spoutat, jenom vykázat za nějakou mez. Což nás inspiruje k tomu, abychom zavedli otázku na Hunduna a nedávný útok na Peklo pro ty, kdo vzdorují autoritám, kde se Týrssonovi dostalo od titánského agenta Všudybyla Všudybuda nějakých nabídek, které se odmítají. Květ řekne, že o útoku slyšela, byl prý dost nepříjemný a že její předpoklad je, že cílem bylo nejen narušit peklo, ale taky tam někoho zkorumpovat, ať už ho unést nebo mu dát nabídku, ale nejspíš útočník změnil plán za běhu, neb zdatný mocný polobůh je zajímavější sousto než náhodný kolemjdoucí pekelný úředník a Cáry kůže není moc osoba, která by se dala zkorumpovat.

Dojdeme k branám, kde stojí dva strážní démoni, Květ je pozdraví s tím, že vede návštěvu. Jdeme se zapsat na vrátnici (datum, jméno, účel návštěvy) a je nám řečeno, že máme pokračovat na dál ke břehu jezera, kde je předák, se kterým se dá pořešit co a jak. Jezero je skutečně krvavé jezero, hodně velké, je to tam mocně cítit krví a v jezeře je spousta ženských duší, démoni tam jezdí na lodičkách, mají kopí a bambusové tyče a sešťouchávají duše, aby se permanentně topily. Ony se pochopitelně nikdy neutopí, jenom klesnou na dno a pak je to zase vynese nahoru, wash-rinse-repeat. Předák je snadno identifikovatelný, je vyšší než ostatní a je vidět, že to tam organizuje. Otočí se k nám, Květ se zdvořile ukloní a představí svůj doprovod. Předák se představí jako Železné kosti.
A začneme se vyptávat, jestli by bylo možné tu odkoupit blíže neurčené množství krve, Teodor to uvede jako příbuzenskou záležitost ve prospěch jeho sestry, na což Železné kosti pokyvuje, že bratr se má starat o svou sestru, tak je to správně, tak to má být. A optá se, jestli by záležitosti pomohlo, kdyby obchod probíhal jménem Mazandaranu, Železné kosti míní, že rozhodně ano… a pak hovor přeruší zoufalé výkřiky. Je vidět, že asi dva démoni veslují v lodičce přes jezero, jako by jim za patami hořelo, když připlují blíž, vypadá to, že v loďce mají dva další bezvládně ležící a křičí: „Pomozte, posily, vyrvala se, utekla, dělejte něco!“ Železné kosti zavolá, že mají plout sem a hned. Ležící démoni vypadají, že jsou na tom hodně špatně, možná jsou už dokonce ex-démoni. Železné kosti ukáže na ostrůvek, potom na loďku a vece, že tam je jedna vysoce problematická duše, které se podařilo urvat, nemáme ji nechat utéct a máme si pospíšit. V podstatě jediné, co nesmíme, je ji zničit. Květ zůstane na místě a tváří se, že to přece zvládneme.

Na nic nečekáme, naskáčeme do loďky, cestou se můžeme pokochat olfaktorickým dojmy, neb krev u břehu trochu hnije, v centru je naopak cítit čerstvě. Doplujeme k ostrůvku, je kamenitý, je to takový kruh, uprostřed kterého je zase krvavé jezero. PING hlásí rudou a prakticky hned po připlutí vidíme zdroj problému. Vysoká žena v dlouhém prošívaném rouchu s mandarínským límečkem, pěstěné ruce s dlouhými nehty, složitý účes, hodně bledá, trochu zapadlé oči, v jejím pohybu je rozhodně znát, že se věnuje (nebo spíš věnovala) nějakým martial arts… shit, tohle je Corpse Cultivator aka taková ta odrůda wuliňáků, co se snaží dosíci nesmrtelnosti tím, že se sami pohřbí. Téhle to očividně nevyšlo a pohřbil ji někdo jiný, ale to nám v tento moment dělá pramalou radost, neb je jasné, že bude 100% sosat čchi a kdo ví, co všechno dalšího má skladě.

Mini, Petr, Nela a Veronika vyskáčou na břeh, Atab s Teodor zůstávají zatím v loďce a pozorují. Petr na kultivátorku zařve, že překračuje řád, ta kontruje, že utekla mockrát a uteče zase. Vzápětí vyjde najevo, že mrcha má epickou dexu, naše radost by se dala krájet, mrcha se pokouší pro změnu drápy krájet Petra, ten po ní chlístne svou hořící krev, svině uskočí saltem dozadu. Mini ji jde otravovat, ať se jí neskáče tak snadno, Nela čeká na příhodný moment střelby. Veronika si vytáhne hvězdný kámen, klekne si a zavře oči.
Petr čeká, až mrcha vyskočí, aby mohl zareagovat, meč si drží u těla. Mini se zapálí od hlavy až k patě a seká, v jeden moment nastane nepříjemný sousek, kultivátorka dostane mečem a Miniho sekne drápy, samozřejmě nasála tak středně něco čchi a navíc je vidět, že se ještě ke všemu teď léčí. A zatímco se soustředí na heal, tak ji Nela trefí do ramene. Zavřeštění, kultivátorka vyrve šíp a otočí se na Nelu.
V loďce mezitím Atab pozoruje bitku a Teodor hledá, jestli se na ostrůvku neválí něco, čím přespříliš rozevlátou lady omezit v pohybu a uvidí řetězy. Sdělí to Atabovi, ten zavolá „řetězy na půl páté“ neb se nacházíme v prostředí supernaturální unilinguy a netoužíme po tom, aby nám rozuměla.

Mrcha provede dlouhý, prudký a velmi rychlý skok, čímž se vyhne Petrovu hořícímu meči a zároveň se tak dostane k Nele, projede jí záda a pokračuje dál. Nelu to nepoložilo, rány samy o sobě jsou povrchové, ale vysávání energie zkrátka saje. Mini vyráží směrem k řetězům a přitom provede výpad na kultivátorku, aby neměla moc času přemýšlet, kam všude se Scioni přesouvají.
V životě každého lovce přijde čas na úprk a Nela běží dál do kultivátorky směrem k Minimu, Petr se naopak blíží k mrše a během toho zavolá na Nelu, ať počká na jeho povel a zkouší command auru, aby bylo co nejrychleji a co nejsnáze pochopitelné.
Atab mezitím vesluje k Veronice, která nikomu nic neřekla a klečí na břehu se zavřenýma očima, otevře oči a prohlásí, že se pokoušela channelovat doménu, ale nic to neudělalo. Čímž se minimálně část výpravy dozvídá, že Veronika je už probuzená, nicméně zatím bez jasné domény.

Kultivátorka běží po Petrovi, ten jí zapálí zemi pod nohama, ona vyskočí, Petr zavolá na Nelu: „Teď!“ – žel ho přitom mrcha cákne drápy, ale radost jí netrvá dlouho, chytí krásný šíp od Nely a trochu ji to zahodí bokem. Mini mezitím objeví řetěz se sympatickým a otevřeným okovem. Naneštěstí je řetěz těžký, ne tak, že by ho nešlo unést, ale manévruje se s ním špatně, nedá se s ním běžet ani skákat, bude nutné ho přiblížit pomalu. Nebo spíš mrchu k němu.
Mezitím kultivátorka vyrazí směrem Petr a Nela, po Petrovi hodí šíp hrotem napřed, Petr švihne ohněm, šíp mu skončí zabodnutý u levé klíční kosti. Což je dobré, meč ovládá pravou rukou, suboptimální je, že mu levá dost bezvládně visí podél těla. Mezitím k Petrovi a Nele doběhne Mini a potichu se domluví, že mrchu zkusí synchronizovaně navést k okovu, u kterého bude číhat Nela.
Teodor mezitím uvažuje nad stunovacím tanečkem, loďku zavrhne jako nanic prostor, kam navíc není moc vidět, takže Atab přirazí ke břehu, vystoupí spolu s Teodorem, naopak nastoupí Veronika, aby bylo možné případně provádět nějaké lodní manévry.

Mini s Petrem šťouchají kultivátorku směrem k řetězu, v jeden moment se otočí k Minimu zády. Mini do ní sekne, s myšlenkou, ať je mrcha oslabenější, načež mu rychle dojde, jaká to byla hovadina, když se svině otočí a bez ohledu na to, že Mini hoří, do plamenů sekne drápy a tentokrát si cucla víc, v plamenech jsou vidět černé čáry. Inu, jak nás učí Nietzsche, paměť je trauma. Petr se přidruží k Nele a řetěz s okovem nenápadně přibližují oba. Teodor si mezitím sundá šálu a pokouší se napozicovat ten tanec tak, aby byl v kultivátorčině zorném úhlu, vzdaluje se přitom od Ataba, aby měl dost prostoru. Tanec je úspěšný, mrcha ho se zaujetím sleduje, což dá Petrovi s Nelou šanci zacvaknout jí okov kolem zápěstí. Svině vřískne, ožene se po Nele a podrápe jí obličej, vystříkne spousta krve – ale tentokrát už nic nedrainuje. Načež se kultivátorka smotá kolem řetězu a apaticky leží.
Část skupiny ošetří Nelu, další část najde druhý řetěz s okovem, naváže ho na provaz, ať do v té krvi nemusíme plovat a přenese loďku na jezírko uprostřed ostrůvku. V loďce skončí i naše stále apatická kořist, doplujeme doprostřed, zacvakneme i druhý okov a konečně můžeme dropnout neúspěšnou kultivátorku. Řetězy jsou vskutku tak akorát, aby ji držely přesně uprostřed s roztaženýma rukama.

Naskáčeme do loďky a veslujeme zpátky, na břehu očumuje skupina démonů, které vzápětí rozežene řev Železných kostí: „Co tady čumíte? Máte snad volno? Tohle není pekingská opera!“ Na jeho otázku, zdali se nám to podařilo, odvětíme, že samozřejmě ano. Démoni propuknou v jásot. Železné kosti děkuje, pak přelétne pohledem dosekanou skupinku a praví, že tu bohužel nemají léčitele zaměřené náš typ konstituce, ozve se Ohnivý květ, že s tím určitě zvládne něco udělat.
Pak Železné kosti sestoupí po schodech do jezera, když se z něj vynoří, nese dvě krvavě červené lebky, trochu menší než lidské. Jsou z krvavého nefritu, který vzniká ze sedimentu dole v jezeře, dva hady by to jistě alespoň částečně mohlo krmit a předá je Teodorovi. Lebky vypadají šplouchavě, ale nevydávají žádný šplouchavý zvuk. Předákovi ještě darujeme nějaký chlast.

Poté se nás agilně ujme Ohnivý květ, vezme nás do Pekla ohnivých jam, kde je skutečně série děr, něco vypadá jako sink holes, jsou tam kamenné sloupy. Na dně jedné jámy je palác, který vypadá dost jako centrála, je tam teplo, na některých místech je to dost cítit spáleným masem a vlasy. Uvnitř se nám dostane ošetření, jangové tablety, elixíry, rány jsou zaceleny, máme čas na odpočinek.
Petr jí předá dárky a pozve ji na francouzské víno, Ohnivý květ se tváří, že by si na víno dokázala zvyknout a dárky ji potěší.
Až jsme v pořádku a celí, tak se s námi rozloučí, předá Petrovi zase jeden květ, řekne mu: „Uvidíme se“ a pak nás vyzvedne zpět na povrch, ne přímo na zahradu, ale před dům.