Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- tenebrie_-_9._12._2023 [2023/12/10 21:27] – lindkvist
+++ tenebrie_-_9._12._2023 [2023/12/15 00:18] (aktuální) – lindkvist
@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 ----
-//Zápis je stále WIP//
 SMS: //“Přijďte do květinářství Bujné Květy. Máme výprodej podzimních azalek. P.S.: Žeryk vyrazil na procházku.”//
@@ Řádek 26: / Řádek 24: @@
 Cílem naší cesty tedy měla být meteorologická stanice - ta měla být umístěna na rameni trčícím z ostrova, ale kvůli větru a bouřím měla být prakticky nedostupná. Požádali jsme o zdroj světla, který by vítr vydržel, a Letifer nám podal skleněnou kouli plnou světlušek. Zároveň nás varoval před Lucifery, hrdiny, kteří se snažili najít si místo pod sluncem na už tak dost temné Tenebrii. Také jsme se dozvěděli, že Infaustus je jedním z těch, kdo se tady nenarodili - spadl sem, když jeho vzducholoď přepadli piráti a nedávno se dozvěděl, že jeho životní láska je na jeho ostrově stále naživu a stále na něj čeká. Pravděpodobně proto se rozhodl zatáhnout za všechny nitky, které na tomto ostrově ovládal, a rozjet svůj velký plán.
-Za doprovodu jednoho z trhanstva se propleteme spletí chodeb a vyjdeme na povrch. Pod námi leží město mnoha střech, věží, korouhviček, měřáků, bleskosvodů a stále kouřících komínů. Některé části města jsou kryta sítěmi, pod sebou vidíme i koleje a tunely a blikotající světla pochodní, luceren a plynových lamp. Naše pozice je zatím docela v závětří, ale je zřejmé, že jiné části města jsou zmítány silnými poryvy větru.
+Za doprovodu jednoho z trhanstva se propleteme spletí chodeb a vyjdeme na povrch. Pod námi leží město mnoha střech, věží, korouhviček, měřáků, bleskosvodů a stále kouřících komínů. Některé části města jsou kryty sítěmi, pod sebou vidíme i koleje a tunely a blikotající světla pochodní, luceren a plynových lamp. Naše pozice je zatím docela v závětří, ale je zřejmé, že jiné části města jsou zmítány silnými poryvy větru.
-Vydáme se směrem, kterým by měla ležet meteorologická stanice, a světlo luceren se začne brzy zbarvovat do červena - tady je Carnalisovo. Míjíme bary, tančírny a a restaurace, u divadla si nás vyvolávač dokonce odchytne a začne nás lákat na milostnou tragédii s hvězdným obsazením a my jen smutně zanecháváme zábavu a krasavectvo za sebou. Nejdřív práce, potom flamenco.
+Vydáme se směrem, kterým by měla ležet meteorologická stanice, a světlo luceren se začne brzy zbarvovat do červena - tady je Carnalisovo. Míjíme bary, tančírny a restaurace, u divadla si nás vyvolávač dokonce odchytne a začne nás lákat na milostnou tragédii s hvězdným obsazením a my jen smutně zanecháváme zábavu a krasavectvo za sebou. Nejdřív práce, potom flamenco.
 Další části města už tak veselé nejsou a vstupujeme do postapokalypticky vyhlížejícího pobodákova místních doků. Proplétáme se mezi vraky a rozestavěnými trupy vzducholodí až k děsivě vyhlížejícímu přístupu k majáku meteorologické stanice. Polorozpadlé zábradlí, vrzání svařených traverz a létající trosky v nás nebudí zrovna pocit bezpečí a tak se snažíme vymyslet nejlepší postup, když se za námi náhle objeví mohutný, vysoký muž s divokým vousem a pruhovaným námořnickým tričkem. Představí se jako Mariner a po chvíli špičkování se se zhruba polovičně velkou Omari nás pozve na panáka a páku do svého domova.
@@ Řádek 57: / Řádek 55: @@
 Muž se představí jako Carnalis a moc nám nežere, že jsme si sem přišli jenom pokecat, ale když mu vysvětlíme, co tady opravdu chceme, dostaneme jeho svolení si odnést počítací stroj - pokud mu ovšem z majáku doneseme knihu meteorologických záznamů. S tím rádi souhlasíme a pak už se s dobře vymyšleným plánem a Marinerovou pomocí vydáváme na kovový most.
-Tarik s Omari se plazí první a upevňují cestou provaz ke zbytkům zábradlí. Pod nimi se téměř vaří mračna blížící se bouře, most drnčí, namáhaný kov téměř zpívá a mráz se nám zakusuje do těla. Přesto se brzy dostaneme na druhou stranu a do relativního bezpečí majáku. I tady kvílí meluzína a dostává se sem šílený chlad, navíc nás tu ale potkávají i odrazkovité oči pavouků zhruba o velikosti kočky. Zatímco Tarik s Omari balí knihu a počítací stroj, Riikka s Norou přemítají, co tady mohou pavouci jíst, ale vzhledem k tomu, že množství očí nad námi se násobí, se radši rychle sebereme a vydáme se zpět.
+Tarik s Omari se plazí první a upevňují cestou provaz ke zbytkům zábradlí. Pod nimi se téměř vaří mračna blížící se bouře, most drnčí, namáhaný kov téměř zpívá a mráz se nám zakusuje do těla. Přesto se brzy dostaneme na druhou stranu a do relativního bezpečí majáku. I tady kvílí meluzína a dostává se sem šílený chlad, navíc nás tu ale potkávají i odrazkovité oči pavouků zhruba o velikosti kočky. Zatímco Tarik s Omari balí knihu a počítací stroj, Riikka s Norou přemítají, co tady mohou pavouci jíst (pozn.: tady nic, ty potvory lezou po spodku mostu na "pevninu", kde loví), ale vzhledem k tomu, že množství očí nad námi se násobí, se radši rychle sebereme a vydáme se zpět.
+Tarika hřeje lotosový květ, Riikku s Norou skandinávská krev, ale Omari začíná ztrácet cit v prstech a navíc ji tíží stroj na zádech a v jeden moment ji silný poryv větru strhne přes okraj mostu. Držíme ji jak nám to lano a vítr dovolí a naštěstí se nám ji brzy podaří dostat zpátky. Těsně po tom, co se poslední z nás vyplazí na půdu ostrova, zasáhne kovovou konstrukci blesk, ale to už nás máma kvočna Mariner vede do bezpečí, do tepla a na grog. Když se trochu zahřejeme, předáme Carnalisovi knihu, poděkujeme Marinerovi a cestou zpět si s lítostí slibujeme, že se sem někdy vrátíme na plánovaný pub crawl.
+**Zpět v jeskyních**
+Vracíme se do útrob ostrova, do něčeho, co vypadá jako alespoň částečně přírodní jeskyně s jezerem a mnoha světly. V místnosti je kromě nás i celá skupina zdejších mocných, Letifer, Carnalis a další (viz níže), spolu s prestižněji vypadajícími služebníky, ale ústřední postavou je Infaustus Tenebris. Je to upravený starý muž s delšími vlasy a kotletami, na očích má brýle se zdobením kozlích rohů, v ruce má hůl, která určitě ukrývá čepel a různé další mechanismy a vypadá cestovně oblečen. Stojí před něčím, co vypadá jako komplikovaný mechanický rám (asi dveří?) vedoucí nikam. Do rámu zakomponuje součástky, které jsme mu donesli, zarazí hůl do země v místě, kam perfektně sedne, a mechanismus se rozjede. Rám se zaplní neprůhlednou šedí a Infaustus projde skrz.
+Když se tak stane, obraz se náhle rozjasní - na druhé straně je prosluněná louka na které stojí stará žena, Infaustus k ní vztáhne ruce, usměje se a rozeběhne se jejím směrem. Stará dáma ho jednoznačně poznává, usmívá se a gesto opětuje. V tu chvíli už rám jiskří a skřípe - zcela zjevně byl na jedno použití - a obraz se nám ztratí. My se pak rozloučíme se všemi přítomnými a po Žerykově kmeni sešplháme zpátky do našeho světa.
-Tarika hřeje lotosový květ, Riikku s Norou skandinávská krev, ale Omari začíná ztrácet cit v prstech a navíc ji tíží stroj na zádech a v jeden moment ji silný poryv větru strhne přes okraj mostu. Držíme ji jak nám to lano a vítr dovolí a naštěstí se nám ji brzy podaří dostat zpátky. Těsně po tom, co se poslední z nás vyplazí na půdu ostrova, zasáhne kovovou konstrukci blesk, ale to už nás máma kvočna Mariner vede do bezpečí, do tepla a na grog. Když se trochu zahřejeme, předáme Carnalisovi knihu, poděkujeme Marinerovi a cestou zpět si s lítostí slibujeme, že se sem někdy vrátíme na plánovaný pub crawl.
+{{:img_20231211_104202.jpg?200 |}} {{:img_20231211_104240.jpg?200 |}}