ScionWiki

Osoby a obsazení: Tarik, syn Neith; Breonica Coll, dcera Miaha; Tomáš Lin, syn Kui Xinga; Gíslaug Heljardóttir; Vlasta Pokorná, dcera Černého Paa; Kalen Jezerková, dcera Poseidonova; Jan Þorsson Dobrovský; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova, Kérka (NPC)

SMS ode mě: „Ahoj, potřebuju dořešit svoji snad už finální část dohody s Freedem a najít věci o Tině Delgado. Sraz u pana Browna v tolik a tolik. Díky moc.“

Sešli jsme se tedy všichni u pana Browna nad čajem a sušenkami, a já uvedl všem můj předchozí deal s Alanem Freedem, který bylo třeba ještě dořešit. A zadání od Freeda znělo: „Najdi informace o Tině Delgado. Tina Delgado is alive, alive!“ A jediná stopa o oné Tině byl The Real Don Steele, DJ, který v roce 1966 nazpíval jingle právě s názvem „Tina Delgado is alive, alive!“. O Tině jako takové se toho vlastně nic moc nevědělo, jelikož ten jingle byl tak trochu meme rock n' rollové sféry, takže jsme nevěděli, jestli Tina vlastně vůbec někdy žila. A pan Brown nám sdělil, že o Donu Steeleovi a Tině toho neví tolik, ale nasměroval nás ke Ganglerimu, že ten by mohl vědět víc. K Freedovi nám ale řekl, že ten byl hodně známý, protože se mu povedlo ascendovat v době míru, v době kdy se to třeba celá staletí někomu nedařilo. Takže poté, co jsme se posbírali a Gíslaug se rozhodla, že radši nebude provokovat a ke Ganglerimu půjde Petr, jsme se vypravili na Chodov.

Návštěva u Gangleriho byla poměrně informativní. Už při vstupu do domu jsme si všimli, že v jeho knihovně přibyla stará krystalka, ale nijak jsme to dál neřešili. Gangleri nám sdělil, že Freed, Steele a Tina byli poměrně známí a podle něj byli parťáci, a že Don Steele by měl být pohřbený v Los Angeles na polosoukromém hřbitově, ke kterému nám dal adresu. Zároveň taky zmínil, že Don Steele byl určitě nějakým stylem součástí nadpřirozené komunity. K Tině řekl, že skutečně žila, a že ji potkal někdy v šedesátých letech na tržišti, kde na jedné více shady dražbě získala křišťálovou lebku, a pak se zase vypařila, jakoby nikdy nebyla, a že je poměrně nebezpečná. Za všechny informace si řekl jen to, že mu přijdeme dát report, co jsme zjistili, protože by to mohlo být důležité pro to, co se stane v budoucnu („Ohledně Alana, v tuhle chvíli můžete ovlivnit budoucnost. Není to snadné, ale je to možné.“).

Trochu lépe informovaní jsme se tedy vypravili do L.A. na hřbitov, kde jsme pak objevili i hrob Dona Steelea. Ale když na něj Gíslaug zkusila promluvit, nikdo se neozval, bylo to jako mluvit do prázdné místnosti. Mně se při použití schopnosti mého oka hrob nejevil jako hrob, ale spíš jako značka, kterou si někdo zabodl do toho místa, aby o tom věděl. Gíslaug se pak podívala z druhé strany, kde se jí hrob naopak jevil s načechranější půdou než měly ostatní hroby, a zároveň z toho hrobu šlo mírné teplo. Dohodli jsme se tedy, že hrob vykopeme a zjistíme, co se děje. Po patřičných vonných tyčinkách a omluvách, že rušíme, samozřejmě.

V hrobě byla rakev, ve které byl Don Steele, vzhledově tak na 60 let, ve smutečním obleku a nijak nerozložený, ačkoliv zemřel 1997. A pak na nás Don otevřel oči a vypadal poměrně otráveně, že už bylo na čase a že jestli nás poslal šéf. Po chviličce ujasňování jsme se dozvěděli, že nemluvíme s Donem, ale se Zrcadlem, bytostí, která si nechává platit za to, že stárne za jiné lidi, respektive nestárnoucí bytosti, aby veřejnost nechytla podezření, a že měl smlouvu s Donem, že za něj zestárne, zemře, pak bude deset let v hrobě a pak ho Don přijde vytáhnout, což se ale nestalo. Na jeho požádání Vlasta s Tomášem sepsali ukončení jeho smlouvy, aby mohl jít dál pracovat, načež se Zrcadlo změnil na starého indiána. Když jsme se dál vyptávali na Dona a Tinu, řekl nám, že Tina byla dívka mexického původu, která tu žila kvůli práci, a že ji v roce 1961 někdo unesl, když šla zkratkou přes poměrně shady lesopark. K Donovi nám řekl to, že si myslí, že to asi je scion nějakého smrťáka, protože z něj měl ten pocit. S Donem se scházel ve srubu, kde si předávali informace, aby měl Zrcadlo jasno, jak se má navenek chovat jako Don Steele. Důležitou poznámkou bylo, že když se Zrcadlo zeptal na Tinu a onen jingle, odpovědí mu bylo: „Tina Delgado is alive, alive - and that's everything I am ever going to say about it.“ Zrcadlo nám pak na závěr řekl, že pokud bychom mu chtěli něco vzkázat, tak mu máme nechat zprávu u Donova hrobu.

Tady jsme se rozdělili na dvě skupiny, kdy Vlasta, Gíslaug, Kalen a Tomáš zamířili do srubu, najít stopy k Donovi a Tině, a já, Honza, Lucie, Bren a Kérka jsme šli projít onen lesopark, kde Tina zmizela.

Skupina lesopark

Při příchodu do zarostlé části, kde byla zkratka mezi bohatší a chudší částí města, jsme narazili na tři feťáky, kteří na zemi kopali do mexičana. Feťáky jsme vyřešili, Lucie mexičanovi pomohla a nenápadně mu zahojila vnitřní krvácení, aby si toho nevšiml. Mexičan, který se nám pak představil jako José Pequeño, vypadal velmi šťastně, když jsme mu řekli, že hledáme informace o Tině. Řekl nám, že Tina byla milá, hodná, nikomu by nikdy neublížila. Pocházela z Tijuany, kde žila s matkou (otce neznala). Matka prý trpěla leprou, což bylo něco, s čím se Tina svěřila jen Josému, a Tina vydělávala peníze na její léčbu, dělala uklízečku v bohaté části města. Tvrdě pracovala a neměla příliš čas na chlapce ani tak, i tak ji ale lidé měli rádi a José se o ni chtěl ucházet, ale nestihl to. V roce 1961 se Tina totiž jednou nevrátila z práce, a ačkoliv ji hledali dlouho a pečlivě, tak ji nenašli, a policie celý případ odmávla.

Zavedl nás do mexické části, k domu, kde Tina dřív bydlela. Od poměrně strach nahánějící ženy (mezi námi popisovaná jako mexická mamina) jsme dostali dvě červené mašle, které nejspíš patřily Tině, a José nám později dal medailonek, který si po Tině nechal. V medailonku byla aztécká kresba, kterou jsme identifikovali jako boha Xipe Toteca (v překladu „Náš pán stažený z kůže“), specificky jeho podobu překreslenou v kodexu Borgia.

Když jsme se vrátili do lesoparku, Bren se v kapse medailonek začal cukat, a když jsme ho následovali, dovedl nás na malý palouček mezi stromy a keři, kde nic moc kromě trávy nerostlo, a když jsem se na to podíval okem, zdálo se mi to jako hrob. Jali jsme se tedy znovu kopání a velmi rychle jsme narazili na mužskou kostru, na které nebylo nic víc, žádné oblečení, boty ani tak. Rozhodli jsme se kosti (velmi rychle překřtěné na Señor Esqualátor) vzít zpátky na sraz s druhou skupinkou a dát dohromady, co vlastně víme.

Together time

Když se Gíslaug pokusila spojit s duší Señora, nedostala vlastně vůbec žádnou odpověď, jakoby koukala do prázdnoty vesmíru. Dospěli jsme tak nějak k tomu, že duše nejspíš byla obětována aztékem, a tudíž se vrátila jako energie do oběhu a nemáme šanci ji najít. Druhá skupina mimo jiné našla mapu, na které bylo vyznačeno několik míst, nazvaných Crossings and Congregations. Některé z míst byla například cedule Hollywood, jiná pak třeba stará zoo v L.A.