Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab Kolář, syn Nabua; Breonica Coll, dcera Miachova; Eliška, dcera Tapiova; Nela, dcera Neith; Pavel Altýr Týrsson + Zrzavá Pila (NPC); Petr Helsson Kroupa; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC)

SMS od Altýra: „Čus, jdu si hledat materiál na čopu a potřebuju nějaký lidi, vyrážíme do Švédska hledat kus roztrhanýho Fenrirova řetězu, sraz ve Forlorn Hope, čas.“

Forlorn Hope aka U Dvou mrzáků – je na první pohled zaplivanej žižkovskej pajzl, kam by normální člověk nevlezl bez paralyzéru a dvou pepřáků, ale když tam vlezete, je to fskutčnosti příjemná domácká hospůdka, rozhodně to nevypadá, že by se tam někdo chystal porvat nebo tam na vás začal pokřikovat. Je to tam velmi klidné. Dostaneme pití a Týrsson praví, že uzavřel deal s Dvalinem, který spočívá v sehnání řetězu jménem Dromi (druhý řetěz, kterým zkoušeli spoutat Fenrira) a rovnou od Dvalina dostal tip na nahrávací studio Amsvartnir, což je kousek od Stockholmu, also Amsvartnir je název jezera, kde by mě být stále spoutaný Fenrir. A že by neočekával titánskou temnotu, protože to ho tam Dvalin neposílal nebo by to aspoň řekl.
Osvěžíme si, co kdo umí a co dělá, s někteří z nás se neviděli dlouho a někteří dokonce nikdy, rozdáme věci z eráru a potom vypadneme směr Švédsko.

Dorazíme do rurálního městečka, kde je mlha a vymeteno. A jdeme na přesnou adresu, což je prakticky mimo město. Domy jsou opuštěné, zahrádky jsou součástí lesa. Mlha nám sahá ke kolenům, drží se u země, je chladno. Stromy v okolí jsou spíš jehličnany, pokud je tam někde nějaký listnatý, tak to už bude mít všechno horrorově holé větve. Je tam pusto prázdno a ačkoli cesta bývala asfaltka, tak když asfalt neudržuješ, tak se s ní stane semi polňačka. Auto by tu asi projelo, pokud by nebylo příliš křehké, ale nikde není a ani stopy po tom, že by se tu někde něco pojmenovalo. Některé domky, které míjíme, mají garáže, ale to je všechno, nikde nevidíme známky obývání. A s tím potom dorazíme do prostoru, který je ještě víc temnější, je tam víc stromů a dům, který má přízemí a patro. Vypadá jako směs starých materiálů a nového designu. Má hladký půdorys a na dveřích je klepadlo a nevypadá to, že by to mělo garáž. Klepadlo je tvarované spíš jako osmička, není nijak zdobené. Altýr zaklepe. Něžně. Chvíli je ticho a potom se pomalu otevřou dveře, na prahu stojí muž, který je nějakým způsobem pokřivený, dívá se na nás trochu odspoda, má špatná záda, ale jinak nevypadá nijak deformovaně, je mu cca 18, má tmavé vlasy, tmavé oči, spíš světlou pleť, má na sobě džíny a košili typu flanelka.

Týrsson se představí a ptá se, jestli můžeme dál, týpek zkonstatuje, že si nemyslí, že by nám v tom mohl zabránit a vezme nás dovnitř, kde dostaneme finskou vodku a počet skleniček na přítomné hosty, týpek že nepije alkohol a představí se jako Lars Amsvartnir, my se představíme i s rodiči. Týrsson se ptá po Dromim, Lars praví, že už tu není, ovšem když chceme, aby nás vzal na místo, kde byl, tak souhlasí. A dovede nás ke schodům do sklepa a pokyne dolů. Schody jsou kamenné, ale neskřípou, PING je zelená, jak tam vlezeme všichni, Lars za námi zavře.
Sklepní místnost, kam vstoupíme, je nějaký typ kovárny. Je tam vychladlá výheň, kovadlina, nástroje, je tam ne vědro na kalení, ale velká káď, ve které je voda, která je černá, nebo se tak rozhodně jeví. Kovadlina není příliš vysoká, ale poměrně velká. Nástroje vypadají spíš archaicky a opotřebovaně. Výheň je vystydlá. Stopařky vidí stopy někoho, kdo tam byl před námi, Nela pozoruje, že stopy se překrývají, někdo tam přecházel v různých časových intervalech a zajímavé je, že vedou pouze ke kádi, jenom ne tak, že by se tam někdo otočil, prostě ke kádi a šlus. Pak tam jsou stopy, které vedou od kádě. Ale to otočení pořád nějak chybí. Eliška si zkouší na stopy sáhnout, když se dotkne kamene, má dojem, že se jí někdo dotkl zpátky, nahlásí to a opatrně přeruší kontakt.
Chvíli spekulujeme, jestli to dvergská dílna a jestli Lars nemůže být napůl dverg nebo přírodní spirit toho jezera a pak se zaměříme na káď. Kde je asi nejzajímavější dojem, že když se tam ponoří ruka, tak tam není voda; takže naskáčeme do kádě a vylezeme z kádě někde, kde to není ta místnost, z které jsme přišli, sklepení je až na káď prázdné, ale vedou tam schody nahoru k dřevěným dveřím.

Ocitneme se v hale, která nemá moderní feel, stěny jsou kamenné, krb, kožešiny, dřevěná lavice, v krbu hoří oheň. Stojí tam tři lidské postavy, působí dosti mohutně, jsou oblečení do kůží a kožešin, tmavovlasí, tmavoocí, se světlou kůží. Slečna má v ruce sekeru.
Představíme se, oni tři se jmenují Astrid, Mikael (působí agresivněji a později si bere kladivo) a Anders (ten má sekyru jako Astrid) Amsvartnir, jsou to sourozenci a Týrsson praví, že hledá kusy Dromiho, pokud by šlo získat. Načež je řečeno, že bychom možná mohli udělat něco pro ně, nedaleko odsud je jezero, kde se usadilo něco vražedného. Jezero (není to jezero Amsvartnir, to by prý všechno bylo mnohem horší) je prý hluboké a chladné, nikdy nepředstavovalo nebezpečí, ale bohužel se tam něco usadilo, horší než jenom divoké zvíře v jeskyni, viděli jenom stín a nechtějí čekat, až uvidí i něco dalšího.

Odsouhlasíme, že se té věci podíváme na kobylku (později very pun intented) a vydáme se k jezeru. Vypadá to velmi podobně jako kolem místa, z kterého jsme přišli, jenom tam nejsou v okolí domy; tam, kde byl nejbližší barák je menhir, není ani zdobený, kus velkého šutru. Obloha je šedivá a zatažená, jezero nemá jméno, říká se mu prostým „jezero“ nebo „hlubina.“
Z jezera sálá chlad, není nad ním mlha (asi ani mlha tam nechce být), hladina je černá, ale ne tak, jako voda v kádi. PING je oranžová jenom když stojíme na břehu, yay. Atab si na příhodném místě rovnou udělá kruh. Nela s Eliškou začnou stopovat a zjistí, že v okolí je nula stop po zvířecím osídlení, sem ptáci a laně už nějakou dobu rozhodně pít nechodí. V lese směrem, kde byl viděn stín, najdou stopy kopyt, opravdu hodně velkých kopyt.

A v příští minutě se vynoří z jezera koňská zrůda a chňapne po Nele, Astrid ho tne sekerou, kůň se jí zakousne do ramene, udělá salto a zajede s ní do vody.
Mini si hodí do úst vyzí šupinu a skáče za koněm, Aelfrida si dá taky šupinu a skočí pod heslem „svítím i pod vodou“ do jezera, vzápětí je následují i Altýr s Pilou, Altýr ještě zavolá, že kdo nejde pod vodu, ať vyrobí na břehu maják, takže ti, co neskáčou do vody, začnou sekat dříví, vyrábět oheň a hlídat okolí. Helsson se převlékne do svých part-time šatů a začne improvizovaně tančit a chantovat. Voda je ultra hnusná, jak skok do yinové studny, navíc se tu člověk nezapálí, což je nemilé krát dva, ale Mini zvládne Astrid předat jednorázovou šupinu (nevypadá, že by si moc dělala z toho kousnutí, ale taky nevypadá, že by uměla dýchat pod vodou) a pak nastane kooperace s Altýrem a Pilou, kteří páčí hovadu Astrid z tlamy, což se nakonec podaří, bohužel ne bez toho, že by hovado našeho tanka příšerně pokousalo a posekalo svou pochcanou hřívou, která je jak hromada ostrých drátů.

Naštěstí po chvíli vyrazí koňohovado po ohni, takže vyskočí z jezera, velmi agilně a naštěstí narazí do Atabovy bariéry. Scioni podvodní se za pomoci scionů pozemských hrabou z vody, brutálně krvácející Altýr je bryskně ošetřován Bren, Pila dostane zahřívací šupinu od Ataba a Eliška pomůže Aelfridě z vody k ohni, Mini se zapálí a dá si rozcvičku a potom pokračuje ke koni, který se otočil kolem Helssona, bohužel po jebnutí ohnivým mečem zrůda namísto toho, aby vyrazila po hořícím zdroji nepříjemností udělá kolečko kolem Helssona ještě těsnější, což je takříkajíc píčou ke zdi.

Nicméně Elišce se podaří seknutím po hřívě přimět hovado, aby se rozmotalo, vypadne z něj živě a celistvě vypadající Helsson, který je rychle odtažen směr kruh a potom Mini, střílející Nela, Mikael s Andersem a Eliška s nožem konečně tu nestvůru rozsekají. Potvora se kompletně rozteče do vody a bláta a vsákne do okolí. Jdeme vytvořit utěšení polní lazaret. Astrid ocení náš postup a vrací šupinu, je jí řečeno, že pohoda, byla na jedno použití, Astrid koukne na bratry a začnou se ptát Týrssona, co ho sem přivedlo. Ten odpoví, že skutečně hledá kus Dromiho, potřebuje půlku na zbraň pro sebe, půlku slíbil princi Dvalinovi, Astrid nás vyzve k přesunu dovnitř.

Tam se vytáhnou lahve s medovinou a vodkou a potom Astrid přinese něco, co vypadá jako pohřební urna, Anders s Mikaelem rozprostřou kus bílého plátna a vysypou do toho kromě popela a mimo jiné zubů taky dva spojené kusy černého řetězu. Astrid praví, že tohle je Týrssonovo a dávají mu to ze své vlastní vůle a že věří, že jejich předek by si to tak přál, jenom požádá, aby informace o tom, kde byl řetěz získán, nebyla směňována s cizími. Pak se bavíme o Larsovi, prý je bohužel z té linie, co byla poškozená, pokroucená Fenrirovou silou, ergo je to v jeho podstatě a nedá se s tím nic udělat. Lars žije v dobrovolné izolaci a prý nachází útěchu v hudbě, v takové hodně kovové, na to zastříhá uši Mini, jestli Larsovi funguje technika, to prý ano, tak že by minimálně mohl dostat zásilku zajímavé hudby.

Rozloučíme se s Astrid, Mikaelem a Andersem, prolezeme studnou. Bren nechá Larsovi zásobu ze své brašny, Týrsson nechá vizitku na sebe a detektivní kancelář Tajemství, Mini si s ním pokecá o hudbě, vymění kontakt a Larsovi potom z Prahy odeslána kompletní diskografie Master’s Hammer.