Účastníci: Veronika, dcera Hádova, Gwen, dcera Apollónova, Tomáš, syn Kui Xinga, Aurora, dcera Thovtova, Robin, syn Andraste, Darja, dcera Luahova, Kristián, syn Héfaistův, Aelfrida, dcera Afrodity (npc)

Sešli jsme se v Generické a Aelfrida nás seznámila s tím, co se děje. Detektivní kancelář, kde pracuje s Kovaříkem, dostala zakázku. Probíhá rekonstrukce hotelu Berengaria na Kypru, ale dělníci tvrdí, že tam straší, nechtějí pracovat a už vůbec tam nechtějí být po setmění. Takže práce pro nás. Aurora nás ještě seznámila s historií hotelu a s tím, že je pojmenovaný po královně Berengarii, a vyrazili jsme.

Jako první jsme si šli promluvit s manažerem, který rekonstrukci řídil. Aelfrida se snažila být co nejnenápadnější, ale i tak ji zahlédl a jako pouhý smrtelník na chvíli zamrzl. Když se probral, sdělil nám, co věděl – že dělníci tvrdí, že v hotelu straší, odmítají tam být po setmění a dochází k poruchám techniky. Byl toho názoru, že taková pověrčivost nepatří do 21. století, že možná ty stroje sabotují sami a že jejich předák, Spiros, je úplně nejhorší. Takových chlap prý patří spíš do 18. století. Nás považoval za detektivy, kteří mají za úkol dělníkům domluvit a dokázat, že tam nestraší. Nijak jsme to nevyvraceli a drželi se role, dokud byl v dohledu.

Potom jsme si šli promluvit s předákem dělníků. Byl to muž ve středních letech a bylo na něm vidět, že se živí hlavně fyzickou prací. Před ním jsme se naopak netajili s tím, že jdeme řešit duchy, a zeptali se ho, co ví. Prý se byl v hotelu po setmění podívat, a byl si jistý, že tam dva duchy viděl – ženu a utíkajícího muže v obleku. Poděkovali jsme mu za informace, a protože se blížil večer, rozhodli jsme se neztrácet čas a jít se podívat přímo do hotelu.

Hotel leží na vrcholu hory nad vesnicí Prodomos, má dvě patra, dvě křídla a vzadu za ním leží bazén. Robin se chtěl podívat oknem dovnitř, vyšplhal po budově do patra, ale zpátky dole byl ještě rychleji než nahoře. Sdělil nám, že tam viděl ženu v jednoduchých bílých šatech, nejspíš ducha. Našli jsme vchod a vnikli dovnitř.

Postupně jsme potkali několik duchů. V jednom z pokojů seděla žena, Angličanka. Zavraždil ji žárlivý manžel - uškrtil ji a hodil do bazénu, kde se pak našlo její tělo, aby to vypadalo jako sebevražda. Něco nám o tom řekl strom u bazénu, se kterým mluvila Darja. Žena sama byla hodně slabá, a tak jí Gwen dala napít trochu své krve. Pak už s námi dokázala komunikovat. Byla hodně v šoku a byl to právě ten strach z celé situace, co ji nepustil na onen svět. Při snaze ji uklidnit se Gwen lehce rozsvítila. To byl okamžik, kdy se jí probudila doména Health - nadpřirozená psychologie. Fungovalo to a dušice konečně dokázala přejít na druhou stranu.

Další byli duchové původního majitele hotelu a jeho tří synů, kteří ho noc co noc pronásledovali po hotelu. Celá honička pokaždé skončila tím, že ho chytili a pověsili na stromě za domem. Postupně jsme přišli na jejich příběh. Původní majitel hotelu kolaboroval za války s nacisty, protože se příliš bál o svou rodinu. Jeho synové na to ale přišli a neměli pro to pochopení. Zabili ho a on se jim posmrtně pomstil – všichni tři zemřeli během jednoho roku za podivných okolností. Možná se stal na krátkou dobu spektrou, pokud je vůbec něco takového možné…? Nikdo z nich ale nepočítal s tím, že se po smrti opět sejdou doma.

Pokusili jsme se přesvědčit tři mladší duchy, aby toho už nechali a odešli do říše mrtvých, ale jim se do Hádu moc nechtělo – obávali se, co je čeká, když mají na rukou krev svého otce. Padl návrh, že bych je mohla od té viny očistit, a tak jsem to zkusila a duchové zmizeli. Opravdu doufám, že to fungovalo a že neskončili v Tartaru.

Pak jsme si šli promluvit s jejich otcem. Ten muž byl z celé situace upřímně nešťastný. Své syny měl rád, ale zkrátka neměl odvahu se postavit systému a nést následky. Gwen ho ujistila, že ne každý může být hrdina a že udělal to nejlepší, co zvládl. A to bylo právě tím, co si potřeboval poslechnout, aby konečně došel klidu.

Poslední duch, ta žena, kterou viděl Robin v okně, nebyla tak docela duch ve smyslu duch mrtvého člověka, ale genius loci – duch místa. Chovala se dost jako královna, jako kdyby byla nějaký odraz historické Berengarie, přesto ovšem zcela očividně nebyla přímo jí samotnou, ale oním hotelem.

A tohle je příběh o tom, jak jsme si poradili s hned několika duchy bez jediného nekromanta.

Druhý den jsme oznámili dělníkům, že už tam nestraší, a manažerovi, že problém je vyřešen a už by nemělo docházet k sabotážím. Kristián a Darja nabídli pomoc s opravováním kovové i dřevěné výzdoby hotelu a zůstali tam pár týdnů jako brigádníci. Jak práce pokračovaly, zahlédli ještě několikrát ducha místa a viděli, jak jsou její šaty postupně bohatší a objevují se na ní ozdoby. My ostatní jsme se vrátili do Prahy. Já jsem ještě zašla za Kérkou a vyprávěla mu, co jsme řešili. Vypadal, jako že ho to docela zajímá.

Poznámka: Je možné, že jsem něco důležitého vynechala, z téhle výpravy nemám až tak detailní poznámky. V tom případě prosím někoho z ostatních o doplnění.