V rámci několika na sebe navazujících “nesplnitelných” úkolů v Zemi věčného mládí, které Yvonnině svatbě předcházely, jsme mimo jiné museli najít trn z pampelišky. Když jsme zvažovali, kam se něco takového vydat hledat, Šimon s Yvonne si vzpomněli na Rmutný pás (magicky znečištěné místo se spoustou zmutovaných lidí, zvířat i věcí), kterým jednou projížděli s Kaoltem. Nic lepšího jsme neměli a tak jsme se opravdu vydali tam. Štěstí nám ale přálo a tak jsme se poprvé ocitli v Lese trnitých pampelišek. Neustále tam pršelo, že skoro nebylo vidět na krok, to, že dotyčné rostliny jsou pampelišky, jsme spíše odhadovali podle toho, že nás cesta dovedla opravdu sem - jinak to ale byly jen gigantické stonky s trny, bez listí a s “korunami” tak vysoko nad námi, že na ně nebylo vidět. K našemu překvapení jsme ale poměrně záhy zjistili, že tam nejsme sami. Potkali jsme dívku s nepřítomným výrazem ve tváři, nejdřív vypadala, jako že ani nevěří, že tam doopravdy jsme. Měla kdysi honosné šaty, které vypadaly velice sešle, ale na rozdíl od úplně všeho v okolí nebyly mokré. Déšť jako kdyby se zastavoval kousíček nad její kůží a stékal dolů po neviditelném štítu. Nepamatovala si, jak dlouho tam je (jen že to je opravdu dlouho, desítky let, možná staletí), jak se tam dostala, ani jak se jmenuje. Věděla jen to, že odtamtud nemůže odejít a nemůže zemřít, což nám v další chvíli názorně předvedla tím, že se nabodla na jeden z trnů. Když se odtáhla, krvácela, očividně ji to bolelo, ale jinak vypadala pořád stejně živě jako předtím, přestože takovouhle věc by normální člověk přežít opravdu neměl. Působila z toho dost nešťastně, očividně nebyla psychicky úplně v pořádku, to se ale koneckonců dá čekat, když je člověk několik staletí sám v takových podmínkách.

Když jsme pak odlomili jeden z trnů, rána po něm najednou začala krvácet. Než stihl kdokoli zareagovat jinak, Šimon se k zraněné pampelišce vrhl a rozhodl se ji vyléčit. Když začal, najednou zjistil, že nemůže přestat a pampeliška si brala veškerou jeho sílu, víc, než sám měl. Bylo zatracené štěstí, že jsme tam měli Yvonne, která do něj zvládla nalít nějakou energii, protože jinak by mezi námi Šimon už nebyl. A když pampeliška měla dost… najednou nejen, že už nekrvácela, ale vlastně to už vůbec nebyla pampeliška. Před námi stál muž a vypadal zmateně. Představil se jako Kuba Ovčák z Kosodřevinové lhoty a to, že byl předtím kytka, si vůbec neuvědomoval. To, že už žádná Kosodřevinová lhota nejspíš nestojí, ho příliš nenadchlo, ale prohlásil, že práci najde všude a vydal se do nejbližší stále stojící vesnice. My jsme vyrazili na cestu také, využili jsme toho, že Šimon byl naprosto vyčerpaný a nemohl se bránit tomu, že ho odtáhneme, stejně jako se nemohl pokoušet spáchat sebevraždu tím, že by léčil další pampelišky. Ale slíbili jsme si, že celou tuhle situaci nemůžeme nechat jen tak a že s tím něco uděláme.

Když byla Yvonne úspěšně oddána, zastavili jsme se cestou domů ještě za Jezaríganem a profesorem Quasalgirem ze Zargonské university. Dozvěděli jsme se jednak to, že magické znečištění po čase samo zmizí, což ovšem může trvat staletí i tisíciletí a místní magie tam nefunguje, jen některé typy elfí magie, protože je přizpůsobivá, a naše schopnosti, protože se klasifikují spíše jako božský zázrak. Jednak to, že celý Pás vznikl tak, že se dva poměrně mocní mágové zamilovali do naší “pampeliškové” dívky, jmenovala se Šóšana ha Amaqim. Jejich konflikt eskaloval, až došlo k několikadenní magické bitvě, která zničila - a zamořila - široké daleké okolí. Je pravděpodobné, že oba mágové zahynuli - rozhodně je pak už nikdy nikdo nespatřil. Na dívku údajně hned zpočátku oba seslali mocná ochranná kouzla, aby jí řádící magie neublížila. S ostatním obyvatelstvem v dosahu si už takovou práci nedali. Stalo se to před zhruba dvě stě lety. Taky nám bylo řečeno, že jestli ji odtamtud budeme chtít dostat, bude potřeba ji nějakým způsobem transformovat, aby z ní kouzla spadla. Přeměnit ji na nějaké zvíře nebo věc, anebo ji nechat zemřít a poté zase přivést zpátky. S těmihle informacemi jsme se vrátili domů a nastalo dlouhé přemýšlení a plánování.