ScionWiki

Osoby a obsazení: Nora Lindkvist Hadarðóttir; Orm Saarinen Válisson; Klára Skadisdóttir Horáková; Jan Þorsson Dobrovský; Sagira Abbas, dcera Sachmet; Lea, dcera Besova; Darja Doubravová, dcera Luachtaineho; Wanning, dcera Dianmu; Veronika, neprobuzená dcera Uš-Migiru (NPC)

Přijde nám SMS od Orma: „Už jsme byli jednou v lese na podobné misi a tam jsme dostali info, že tam půjdeme ještě dvakrát. Takže se tam vydávám a ocenil bych pomoc. Sejdeme se v Čajovně.“

Ještě než začneme řešit misi, vyzvídá Orm na Thorssonovi kde se nechal vyžehlit, načež Honza nadšeně vypráví, jak vedl britské vojáky do boje a následně se nechal zbavit jizev na Lyfjabergu. Pak už se domlouváme na detailech dnešní výpravy - stručně shrneme poslední výlet do Lesa, zařídíme si netechnický, neohnivý zdroj světla, vymyslíme dar paní Morganě, kterou budeme opět potřebovat navštívit, a na Klářin návrh s sebou vezmeme Veroniku, aby mohla nabírat nové zkušenosti.

Sedáme na letadlo/vlak/autobus a brzy se objevujeme v nám známém francouzském městečku, kde snad každý podnik má nenápadité, stereotypně artušovské jméno jako Round Table nebo Holy Grail. U rozcestníku máme několik možností - Údolí bez návratu, Merlinovu hrobku nebo Chateau de Trécesson. Orm statečně przní francouzštinu („Je to nějaká chata, ale jiná než posledně!“) což Leu náležitě deprimuje, ale nakonec se zvládneme vydat úzkou lesní stezkou do Údolí bez návratu.

Tam, kde stezka přechází v prudký sráz, zavolá Orm paní Morganu a vítr odnese jeho slova někam do hlubin Lesa. Paní Morgana se objeví za námi, krásná a tajemná jako posledně, a s pohárem v rukou, do kterého jí vysypeme přinesené sušené ovoce. Darja jí ještě předá krásný vyřezávaný hřebínek do vlasů s květinami. Potěšena našimi dary nás Morgana vyslechne, s díky odmítne rekapitulaci posledního výletu s tím, že už podle způsobu Ormovy řeči ví, co si z ní odnesl, a pošle nás opět za kouzelnou kůstkou kamsi do Lesa.

Následujeme Orma a živě se bavíme, ale brzy se k nám donese vůně kouře a ženský výkřik. Přidáme do kroku a mezi rozbořenými pozůstatky kamenné tvrzi zaslechneme i hrubé mužské hlasy. Šest zarostlých vagabundů se na malém plácku shlukuje kolem svázané dívky v nepochybně drahých, honosných šatech a jejich úmysly jsou zjevně všechno, jen ne čisté. Když se dívka pokusí bránit, udeří ji jeden z lapků do obličeje, ale v tu chvíli už se do situace vrháme my.

Thorsson se ani nezastavuje a s kladivem v ruce se rozbíhá proti nejbližšímu cíli. Veronika přesným zásahem vrhací dýkou z Armidiny kovárny jedinou ranou vyřadí jednoho z nepřátel, další schytává šíp od Kláry, zbytek si rozebereme jak nám zrovna přijdou pod ruku. Lea se přes snění pokusí spojit se svázanou dívkou a snaží se zjistit, zda je stále naživu.

Dobrá zpráva je, že ano. Ta špatná je, že k nám běží posily a jeden z loupežníků za hlasitého „Já jsem vám říkal, že se to kvůli tý kurvě posere!“ skopne dívku do jámy plné vody. Leu v ten moment zaplavuje panika a okamžitý pocit, že se topí.

Na plácku je zatím slušný chaos. Wanning má proti sobě solidního šermíře a ještě lepšího kecálistu, od kterého by se člověk skoro i nechal pobodat, kdyby to znamenalo, že konečně zmlkne. Protivník navíc zjevně ovládá i epické krejčovství, protože Wanning během několika okamžiků dokáže symetricky rozseknout oblečení na nejnovější střih aniž by ji u toho výrazněji ranil. Sagiry styl boje je mnohem méně uhlazený a situaci pravděpodobně nepomáhá ani to, že se do jejího bojového chumlu přidává i Klára. Vzduchem sviští pěsti, drápy, zuby a změť končetin a nezbývá nám než doufat, že zúčastnění tuší, koho vlastně bijí.

Bandité, zaskočeni Thorssonovou drtivou silou, se raději přemisťují směr Orm, kde tuší snadnější cíl (nebo alespoň méně kladiva) a navzdory Ormově síle a zkušenostem mu dávají pěkně zabrat. Útěk by pro ně nejspíš byl lepší volbou, protože v následující vteřině jeden z nepřátel doslova prosviští vzduchem směr vodní jáma. Thorsson stojí uprostřed bitvy a vítězoslavně křičí. Letící týpek křičí taky, ale hrůzou.

Mezitím ze sebe Lea konečně dokáže dostat nešťastné „Topím se!!!“ ale v zápětí jí se slovy „Netopíš, jdeme!“ přistane mezi lopatky Nořina ruka. Lee z nosu i úst vytryskne voda, ale skutečně už nemá dojem, že by se topila a následuje seveřanku k okraji jámy. Mezi žabincem a všemožným napadaným listím se plácá stále svázaná dívka v šatech a přiletivší loupežník, u kterého si poprvé všimneme, že je to žena. Lea s Norou dlouho neváhají a s dýkami v rukou se přidávají k pool party dole. Zachraňovat dva tonoucí na malém prostoru je náročná akce a všichni skončí špinaví, beze zbraní a napůl utopení na mělčině u stěny jámy.

I přes početní převahu začínáme mít navrch, čehož si bandité nemohou nevšimnout. Ukecánek zaklesnutý meči s Wanning se usměje, scionku krátce políbí a prchá do hlubin lesa. Trochu horší zážitek si z boje odnáší zraněný bojovník čelící Darje, která ve vhodný okamžik využije svou Negative Appearance a zavrčí na něj: “Já si tě podám! Sbal si tu svojí hnátu a vypadni, než si toho tví kámoši všimnou!” To zafunguje přesně tak, jak by si Darja představovala a vyděšený útočník mizí mezi stromy. Bitku dramaticky zakončuje Thorsson a jeho kladivo, když posledního z loupežníků doslova roztluče po lesním podrostu.

Konečně je čas obhlédnout škody. Kláru s dírou v břiše ošetřuje Veronika, zatímco Sagira nepřítomně zírá před sebe. Má roztrženou jednu stranu úst skoro až k uchu, ale mnohem větší problém jí zjevně dělá všechna ta krev kolem. Thorsson si ochranářsky stoupne mezi ní a Kláru a hlídá, aby nedošlo k nějakým dalším rozbrojům a když jsme si jistí, že budou všichni v pořádku, přijde na řadu lovení plavců z jámy.

Lea se zachráněnou dívkou jdou první, ale když Orm s Honzou dvojici vytáhnou, stojí před nimi místo sličné dívky mladík v šatech a… Leo. Dole v jámě je situace stejná - loupežnice určitě byla loupežníkem než ji tam Thorsson odpálil a Nora (nebo spíš Norman) si svou anatomii pamatuje také trochu jinak. Jámová dvojka na chvíli zapomene na nepřátelství a zkusí se znovu vykoupat v naději, že se tím účinek zvrátí, ale bez úspěchu. Ani pití té mokřadní vody s příchutí lesní směsi nemá kýžený efekt a tak se oba nešťastníci nechají zkroušeně vytáhnout nahoru.

Bandit(k)a se představí jako Bert(a) a navzdory společnosti, se kterou se donedávna tahala, je to docela fajn osoba, co dobře vaří a kleje jako dlaždič. Na dráhu zločinu se vydala hlavně kvůli bídným podmínkám ve vlastní vesnici a přestože je místní moudrá bába varovala před Lesem a vodou v něm (ha ha, díky za upozornění!), pořád to bylo lepší než okopávat kamenitá pole. Mladík v šatech se jmenuje Gwyneth a má se svou současnou proměnou trochu větší problém - neovládá totiž žádné typicky mužské práce a nemá nejmenší tušení, co bude dělat.

Darja navrhne, že si může jít popovídat se stromy a optat se na možné řešení naší nešťastné situace. Leo ji pro všechny případy doprovodí a zpátky se vrátí s několika poznatky - zaprvé, v okolí je mnoho vodních jam s různými efekty, ale stromy netuší, jak je zvrátit, dále že směrem na východ sídlí něco skutečně nebezpečného a neměli bychom se k tomu přibližovat a nakonec že lapka, který se bil s Wanning, se jmenuje Henrik a rád by Wanning ještě viděl. Tu poslední informaci nám nesdělily stromy, ale Henrik sám, než se zase schoval do tmy v Lese.

Usoudíme, že to nejlepší, co momentálně můžeme udělat, je nabrat si vzorky vody, sebrat pár kamenů z tvrze, abychom se k ní kdyžtak zvládli vrátit a pořádně se vyspat. Povečeříme zaječí guláš, rozdáme si hlídky a noc proběhne bez větších nepokojů, přestože Norman s Ormem o půlnoci pozorují stíny, které vypadají, jakoby sám les chodil a přesouval se temnotou.

Ráno posnídáme lišejníkový čaj a snídani, kterou nám připraví Berta s Leem, a vydáme se i s novými spolucestujícími za kouzelnou kostí. Pochopitelně nás vede na východ. Když se dostatečně vzdálíme od trosek tvrze, začne se některým z nás motat hlava - specificky všem, kdo se napili bahenní vody - a naše těla se k nemalé radosti všech vrací zase do normálu. Gwyneth usoudí, že takhle se vlastně může vrátit domů a nakonec i dá na náš návrh, aby vzala (teď už zase) Berta s sebou. Za doprovod a ochranu na cestě mu slíbí sehnat práci na hradě svých příbuzných a Bert nabídku rád přijme. Thorsson mu na cestu dá nůž, aby se mohl bránit, kdyby se Henrik rozhodl ho následovat a pak už se s námi rozloučili a vydali se na západ.

Jdeme Lesem, jehož větvemi prosvítá teplé odpolední světlo a zanedlouho narazíme na bránu vedoucí ke starému panskému sídlu. Zahradu kolem už dlouho nikdo neopečovával, ale i když je divoká a zarostlá růžemi a břečťanem, pořád má své kouzlo. Brána při otvírání pronikavě zavrže, takže ji za sebou zase zavřeme, aby na sebe případní pronásledovatelé mohli také upozornit. Darja se na jednom z plácků s břečťanem rozhodne zasadit žalud, který s sebou nesla, a zdá se, že budoucí rostlina je s výběrem místa spokojena.

Nad vchodem do omšelého sídla si všimneme erbu, jenž znázorňuje dva košíky s chřestem nad sebou. Za dveřmi na nás čeká temná chodba, ale po chvíli se v ní rozsvítí řada žlutozelených světel - není to zásvětní plamen, ale útulnost a vřelé přivítání z něj taky zrovna nečiší. Darja rychle vyřeže ze dřeva zarážku a zajistí dveře, kdybychom potřebovali strategicky ustoupit, a pak už pomalu kráčíme chodbou do nejbližší místnosti.

V místnosti je krb a polena, ale oheň nehoří. Na stěnách visí několik obrazů, na kterých je viditelné poškození vodou a časem a v zadní části stoupá schodiště do dalšího patra. Kláru napadne zkusit pozdravit a v odpověď jí přijde jasné, ale poněkud syčivé “Dobrý… večer…”. U zábradlí nad schody se objeví mohutný plešatý muž v pseudoviktoriánském kabátu, bílých rukavičkách a se stříbrnou flétnou u pasu, kterému se občas žlutě zableskne v očích. Pohybuje se velmi tiše a plynule, až začínáme pochybovat, jestli má vůbec nohy (pozn.: ano, má).

Orm nás postupně všechny představí a na cizinci je zřejmé, že ho jeho původ zaujal. Vysvětlíme mu proč jsme přišli a Válisson popíše, co vše už o Válim ví. Dozvíme se, že Váli teď bojuje proti obrům (protože co jiného by asi tak dělal?) a že se s panem flétnou znal více než dobře. Nejdřív by ale rád věděl, proč by měl Ormovi dávat vůbec nějaké informace. Všichni postupně přicházíme s návrhy, ale nejlepší řeč pronese Thorsson, který argumentuje Ormovou vytrvalostí a odhodlaností v situacích, kde by to slabší povahy už dávno vzdaly.

Cizinec nás shledá hodnými informací a sdělí nám, že Váli možná dospěl ve vlčí smečce, ale byl to právě on, kdo z něj udělal člověka. Do té doby byl divoký, ale on mu umožnil vstoupit do civilizace. Zatímco mluví, projeví se u něj občas svislé zorničky a někteří z nás začínají mít trochu neblahý pocit, že ví, s kým mají tu čest. Řekne nám, že Váli byl svým způsobem jeho bratr (z Lokiho strany), ale nikdo se úplně neodvažuje zeptat se přímo, jestli je kdo si myslíme, že je. Také se dozvídáme, že cizinec vládne darům jako je moudrost, lékařská věda, poklady, hojnost a uzdravení, které on má, ale jeho příbuzný ne. Může Orma zasvětit do některých domén, kterým vládne, stejně jako to udělal s Válim, ale iniciace je podle všeho velmi bolestivá a ne každý má na to ji zvládnout. Udělá to ale jen v případě, že Orm ví, co to znamená, nebo zná někoho, kdo to ví.

Nora s Honzou se k sobě nakloní a snaží se nenápadně porovnat si postřehy, ale cizinec šeptání neschvaluje a vybízí je, aby mluvili nahlas. Jeho vzhled čím dál víc nabývá hadích rysů. Darja a Lea požádají o svolení podívat se na obrazy a další umění v místnosti a hlasitě je komentují - znázorňují hlavně moře, draky a rybářské lodě. V tu chvíli už cizince požádáme, jestli bychom se mohli poradit, abychom ho kvůli naší nejistotě neurazili a on svolí a teatrálně poodstoupí.

V zásadě se shodneme, že to musí být nějaký příbuzný Jormunganda a že Váliho možná neučinil člověkem jen metaforicky, ale doslova - přece jen k němu přišel z vlčí smečky. Ať už chce ale Orma naučit cokoliv, bude rozhodnutí nakonec jen na něm. Cizinec pak Noře řekne, že má dobré oči - když se na něj přes svých osm dioptrií trochu pochybovačně podívá, dodá, že to myslel vážně, protože vidí to podstatné. V tuto chvíli už je nám z něj opravdu nepříjemně, hlavu mu pokrývají šupiny a v nějaký moment si velmi hadovitě protáhne spodní čelist skoro do půlky hrudi.

Když Orm odkývá, že se chce naučit to, co uměl i jeho otec, zeptá se cizinec, zda s tím všichni souhlasíme. Thorsson poznamená, že pokud to Orm opravdu chce, nebude tomu přinejmenším bránit. Hadí muž pak flétnou nakreslí na podlahu kruh a důrazně nám zakáže do něj vstupovat. Válisson se postaví doprostřed a cizinec začne hrát svíjivou, trochu orientální melodii. Je krásná, ale něco na ní je neskutečně nepříjemné. Ormovi začne pulzovat kůže, nejprve se jen vlní do rytmu, ale pak se k naší hrůze začne v pruzích loupat a odhalovat svaly pod ní. Neteče žádná krev, ale je jasné, že to musí strašně bolet.

Cizinec vytrvale obchází kruh, dokud Ormovi nesleze všechna kůže. Pak na něj hodí hrst bylin, které zasyčí a spojují se do velkých skvrn připomínajících šupiny a nakonec se přemění na novou kůži. Orm se doslova svlékl jako had, což ale taky znamená, že se zbavil všech jizev a starých zranění. Cizinec starou kůži sebere, naruší kruh flétnou a pak nám konečně dovolí se o Orma postarat. Je úplně zesláblý, Lea se ho pokusí uspat, ale na to je příliš rozrušený. Dostaneme nabídku v sídle přespat, ale Orm vysloví přání vrátit se domů co nejdřív. Stříbrná flétna se promění ve stříbrného hada, který se začne plazit směrem ven a zanechává za sebou stezku, po které se můžeme bezpečně vrátit i skrz noční Les a všechna zvěrstva, která se v něm ukrývají. Při odchodu si ještě Wanning všimne, že skrz mříže rezivé brány je propletena jedna jediná růže - od kohopak asi?