ScionWiki

sepsala Veronika

Tento článek jsem původně chtěla napsat proto, že Gwen uvažovala o využití dionýských mystérií ve svém plánu na vrácení Marsyasovy příčetnosti. Z toho sice nakonec sešlo, ale přesto jsem se rozhodla se na dané téma podívat, protože mi prostě připadá zajímavé a kdo ví, třeba se to bude v budoucnosti někomu přece jen hodit.

Jako zdroje informací mi posloužily běžně dostupné knihy a internet. Je možné, že ne všechny informace, které jsem našla, jsou pravdivé, případně mohou být nějak zkreslené. Pokud tedy najdete nějakou chybu, prosím opravte mě.

O mystériích se obecně špatně zjišťují informace – starověcí Řekové uměli držet tajemství. Jediná možnost, jak s jistotou zjistit, o co v mysterijních kultech šlo, je, nechat se zasvětit. Pak jste ale vázáni tajemstvím a nesmíte to říct nikomu dalšímu. Navíc je problém v tom, že v současnosti kulty už (alespoň podle běžně dostupných zdrojů) zanikly – nebo většina z nich, takže by navíc bylo nejspíš nutné najít ducha někoho, kdo se jich účastnil, nebo to zkusit přes snoplavbu. Ale nevím, jestli by to fungovalo.

Starořecká mystéria se vyznačovala tím, že zasvěcení bylo na dobrovolném rozhodnutí každého jedince, před samotným obřadem probíhala rituální očista, za účast se obvykle platilo a zasvěcení mělo zúčastněným zajistit prosperitu v pozemském životě a lepší osud v podsvětí. Byla také otevřená pro všechny, muže i ženy, svobodné i otroky, a dokonce pro neŘeky (ovšem museli umět řecky).

V tomto článku jsem se pokusila shrnout dostupné informace o mysterijních kultech z klasického Řecka. Pozdějšími záležitostmi, jako byl kult Mithry nebo Kybele, se zabývat nebudu.

Mnoho zdrojů, zmiňujících se o eleusínských mystériích, pochází od křesťanských autorů. To znamená, že jejich zprávy jsou jednak úmyslně tendenční, jednak vznikly v některých případech i staletí po tom, co kult zanikl, takže je otázka, jestli se jim dá věřit. Přesto něco málo známo je.

Hlavní téma eleusínských mystérií je (pravděpodobně) únos Persefony Hádem a to, jak ji truchlící Demétér hledá – i když některé výklady tvrdí, že to celé je jen metafora pro pěstování obilí. Podle pověsti došla po devíti dnech právě do Eleusíny, kde se posadila ke studni. Tam ji našly služebné místního krále a odvedly ji do paláce. Demétér odmítala jídlo i pití, ale nakonec se dala přesvědčit, aby vypila nápoj z mouky, vody a máty. Stále převlečená za smrtelnou ženu se stala chůvou prince Triptolema, kterého později vyslala na voze taženém draky, aby naučil lidi pěstovat obilí. A také si nechala vystavět chrám a zavedla mysterijní kult.

Ve starověkém Řecku neexistovala nějaká zvláštní kněžská vrstva obyvatelstva. Knězem se člověk stával na omezenou dobu a byla to pozice srovnatelná s nějakým úředníkem. Výjimku tvořili kněží v Eleusíně. Zde zastávali kněžské úřady stabilně členové dvou rodin, Kérykovců a Eumolpovců.

Inicianty uváděli do tajného učení mystagógové – přátelé a známí, kteří už byli zasvěceni. Bylo s ním spojené heslo: Hodoval jsem, vypil kykeon (směs vody, mouky a máty, kterou měla pít Demétér), vzal jsem ze schrány, po práci uložil do košíku a z košíku do schrány. Bohužel nikdo dnes nedokáže s jistotou říct, co to mělo znamenat. Součástí rituálu bylo pravděpodobně ztvárnění příběhu o únosu Koré/Persefony, její hledání venku s pochodněmi a úder do gongu při jejím vzývání.

Nejvyšší stupeň zasvěcení, epopteia, probíhal druhou noc. Samotný jeho název znamená „nazření“. Ale co vlastně zasvěcení viděli? Tertullián tvrdí, že jim byl ukázán falus. Jiný autor říká, že součástí obřadu byla „podzemní svatba, narození dítěte, nevyslovitelný/strašlivý oheň, Kronova sklizeň a anaktoron (prostor, kam mohli vstoupit pouze hierofanti).“ „Podzemní svatba“ by mohla být svatba Persefony, ale ta nepředstavovala ústřední téma mystérií. Oproti tomu jeden zdroj zmiňuje lásku mezi Demétér a eleusínským králem Celeem.

Před samotnou ústřední událostí rituálu spatřili prý zasvěcenci cosi děsivého (monstrum s hady místo vlasů?) vyvolávajícího „třas, pocení a úžas“. Podobně jsou popisovány tehdejšími autory pocity při pohledu na tvář boha – třas, pocení a pocit horka. Já si ze svého probuzení nic takového nepamatuji, scioni jsou prý na pohled na boha stavění lépe, ale je možné, že toto může zažít při pohledu na boha smrtelník. Vyvolávání strachu u iniciantů je také poměrně běžná součást i ostatních mysterijních kultů.

V nějaký okamžik se měl otevřít anaktoron a mělo z něj zářit silné světlo. Zároveň měl někdo zvolat: Vznešená bohyně porodila svatého chlapce, Brímo Bríma, silná silného. Součástí obřadu měl být také tiše uťatý obilný klas. To všechno zní jako výše popsané narození dítěte, strašlivý oheň a Kronova žeň. Dítě by mohl být Ploutos – Bohatství, zmíněný i v hymnu na Demétér. Poslední den byl den oslav a dalších obětí. Zasvěcení nosili myrtový věnec. Kromě zajištění bohatství (zemědělského) mělo zasvěcení prý zajistit i lepší úděl v podsvětí.

Do eleusínských mystérií byli zasvěceni i někteří starověcí hrdinové, například Héraklés. Iniciaci měl podstoupit jako přípravu na dvanáctý z jeho úkolů - cestu do Hádu a chycení Kerbera.

Dionýsos nebyl uctíván zdaleka jen jako bůh vína, jak to bývá dnes zjednodušováno, ale také jako bůh jinakosti, rozvratu, extáze, všeho podivného a šokujícího, zároveň cizinec a zároveň narozený v Thébách – centru Řecka. Také bůh katarze a očisty, který bývá vzýván před koncem antických tragédií. Má vyřešit neřešitelnou situaci, vzniklou tak, že všichni jednali podle zákonitostí řádu a civilizace a mysleli to vlastně dobře. Dionýsos řeší problém tím, že řád roztříští a rozmetá. Většina postav umře, ale problém je pryč.

Mysterijní verze Dionýsova zrození je odlišná od té „klasické“ (o Semelé a o tom, jak si Zeus zašil malého Dionýsa do stehna – vysvětlení o co šlo doopravdy viz Practical Guide to Consent). Měl být synem Dia a Persefony (což se nezdá moc pravděpodobné, ale ok. Teoreticky by ani nemuselo jít o Dia, ale o Háda, protože ten někdy bývá nazýván také Zeus chthonios – Podzemní/podsvětní Zeus). Jeho původní jméno mělo být Zagreus, což je podivné, protože Zagreus je, podle toho co víme, titán šílenství. Jestli pro to někdo má nějaké rozumné vysvětlení, prosím o doplnění.

Podle toho, co víme, převzali Hádes a Dionýsos části původně Zagreovy domény. V tom případě není vyloučené, že by Dionýsos používal z důvodu mystické kontinuity Zagreovo jméno jako přívlastek. ~ Helsson

Příběh pokračuje tím, že mladého Zagrea/Dionýsa roztrhali a sežrali Titáni. Zeus ho ale znovu vzkřísil, sežehl Titány bleskem a z jejich popela se měli zrodit lidé – bytosti s jiskřičkou božství, ale také nesoucí v sobě stopu provinění Titánů. S tímhle příběhem upřímně úplně nevím, jak naložit. Doufám, že nejde o nějaký Zagreův pokus se infiltrovat do antického náboženství.

Dionýsovy kultistky – mainady nebo bakchantky – měly podle literatury provádět extrémní věci – trhat býky holýma rukama na kusy, jíst syrové maso, vyplenit několik vesnic a pobít všechny muže, kojit štěňata a gazely, ve vlasech přenášet oheň, na ramena si klást předměty, které nespadnou ani při nejdivočejším tanci. To je ale nejspíš přehnané. I bez toho ovšem kult vypadá zběsile a šíleně. Patřil k němu tanec s rozevlátými vlasy i šaty, nošení obřích falů v procesí, extáze, komunikace s Dionýsem a v nějaké formě prý až posednutí, kdy se kultista sám Dionýsem stával. Také bývá zmiňován návrat k harmonii s přírodou, k divočině a zlatému věku lidstva.

Dionýský kult měl přinášet lehkost, hravost a pomáhat, aby se lidé nezadusili zkostnatělým řádem. V zásadě jestli to správně chápu, je v pořádku si občas na chvíli zašílet, abyste nezešíleli doopravdy z dodržování všech těch společenských pravidel. Mainadismus vypadá destruktivně, ale má svá vlastní pravidla.

A ještě jedna věc, Dionýsos je silně spojen s antickým divadlem. Ten sloup s maskou, omotaný břečťanem, který označuje epidaurské divadlo při cestě přes úhelné kameny, podle mých zdrojů není sloup s maskou, ale Dionýsova socha. Jak divadlo, tak břečťan s ním souvisí, a prý byl podobně zobrazován i jinde.

O tomto kultu není známo mnoho informací, snad jen to, že se zde nechávali zasvěcovat hlavně námořníci, protože jim to mělo zaručit bezpečnost na moři. Na rozdíl od Eleusíny zde také nebylo zasvěcení vázané na konkrétní den – bylo možné nechat se zasvětit kdykoli od dubna do listopadu. Podle pověsti zde měla být zasvěcena velká část starověkých hrdinů – Hérakles, Iason, Kadmos, Orfeus a další. Součást rituálu prý snad mělo být hledání Harmonie, podobně jako v Eleusíně hledání Persefony. Také tam měla proběhnout její svatba s Kadmem.

Není jasné, kterým bohům byli iniciovaní zasvěcování. Na Samothráce jim říkali prostě „Velcí bohové“. Anonymita se objevuje hlavně v souvislosti s bohy chtonickými, cizími nebo prostě jakkoli odlišnými od Olympanů. Jedna možnost je, že šlo o Háda, Persefonu a Demétér.

V tomto případě máme informací ještě méně než u předchozích kultů. Snad jen to, že Kabeiroi měli být podle některých zdrojů potomci Héfaista, že rituál mohl nějak souviset s kovářstvím a že při něm měl být obětován beran – obvyklá oběť pro Kabeiry nebo pro chtonické bohy.