Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, dcera Kuan-tiho; Aurora Black, dcera Thovtova + Arezu Delara (NPC); Alena Farfall, dcera Sutechova + na začátku Eric Wells (NPC); Katka Tichá, dcera Bastetina; Petr Helsson; Petr Vopička, syn Sun Wu-Kungův (na začátku, do Bagdádu se už nechtělo)

Navazuje na předchozí pátrání u básníka Omara Khayyama.

SMS od Aurory: Tour de perští básníci, za dvě hodiny v Generické.

Cílem výpravy je Bagdád, ve kterém Auroa potřebuje najít básníka Abu Nuwase. Podle informací od Omara by se měl nacházet v právě Bagdádu (respektive, ve městě Tisíce a jedné noci), v ulici, která nese jeho jméno. Těžko říct, jaký to bude vlastně Bagdád, proto se jdeme poradit k paní Balkíz na Letnou. Vopička tradičně čeká venku. Cestou Aurora doplní celý kontext o nalezení Aidana, zmizení jejích známých z Londýna a tak dále. Paní Balkíz předán nejprve krátký report o Rig-e-Jinn, pak Aurora popovídá o svých potížích, hezky od začátku – a ptá se, jak se dostat k Nuwasovi. Paní Balkíz se zatváří jako „tenhle ptáček.“ Praví, že potřebujeme do toho druhého Bagdádu (tedy, jediného skutečného), kterému stále vládne Harun-al-Rašíd, může nás tam dopravit Nizám. Otázka, zdali by tam paní Balkíz něco nechtěla – chtěla, a to knihu učence jménem Duban, klenot jeho sbírky. Je to slavný učenec a lékař, není jí ovšem známo, jak přesně se mu vede. O knize nám nemůže říci nic bližšího, nicméně ji určitě poznáme. Alena ještě závěrem žádá dobrou radu ve formě common knowledge toho jediného pravého Bagdádu. Co se týče oděvu, jsou tam zvyklí na cizince. Je dobré si zakrýt vlasy, ale neočekává se, že by třeba všechny ženy dodržovaly zahalování, není vhodné nosit minisukně, ale je to obchodní uzel, je tam spousta různých lidí. Sultán má své rozmary, je nesmírně vzdělaný, je zdatný válečník i politik, ale… sice ví, že ctností vládce je velkorysost, štědrost, a tak dále, ale některé humanistické myšlenky k němu nikdy nepronikly a pravděpodobně nikdy neproniknou. S trochou štěstí se s ním nesetkáme, ale jeden nikdy neví. Rozhodně je to v podstatě typ jiného světa. Velmi si potrpí na vzletná slova, květnanost rozhodně pomáhá. Tamější kultura je v podstatě arabská kultura bez Alláha, zaříkání bohy se v množném čísle, ale není to místo které by bylo opanované Atonem. Poděkujeme a vypadneme. Vopička po předání infa držkuje, že má blbej pocit, město, co je jinej svět a takhle… mně se to nelíbí a nevím přesně co, co se mi tam nelíbí. Někdy někde někdo měl blbý přání. Nakonec odhopká a nejede, Eric zůstává taky v Praze, zbytek se nalodí Nizámovi na kobereček.

Průlet nad reálným Bagdádem, který vypadá rozbitě a hnusně. Tohle zahlédneme ovšem jenom krátce, Nizám vyfoukne kouř z dýmky, to vytvoří oblak, proletíme a vskutku, město z pohádek Tisíce a jedné noci. Nizám nás zaparkuje v nějaké uličce u řeky, abychom nebudili zbytečnou pozornost. Vyzvednutí za pět dní. Jdeme najít ulici Abu Nuwase. Nalezena, do domu, který nám byl označen jako Abuův, právě vstupuje nějaký mladý muž. Něco nám říká, že na nás Abu nebude mít čas, po krátkém hovoru se sluhou vyjde najevo, že vskutku nemá a máme přijít zítra jednu hodinu po poledni. Vytáhneme ještě tip na dobrý karavanseráj a jdeme se ubytovat. Cestou žel našim rodičům procházíme velký bazaar a tak tak nás zbytky sebeovládání přimějí jít dál s tím, že se sem vrátíme po zaplacení ubytování a tak také učiníme, také se ptáme na Dubana, recepční neví, ale majitel nedalekých lázní by mohl, i vyrazíme do lázní. Tam nebohý uvařený Helsson přinucen dělat mluvčího, kteréhož břemene byl zproštěn poté, co se představily naše Egypťanky. Majitel jménem Alí jednak prozradil, kde bydlí Duban, jednak pobil čelem zem a pokusil se nás zabít jídlem. Procházka k Dubanovi, po zabušení na dveře ticho, Aurora sáhne na kliku a cítí smrt. Po vstupu vidíme pouze jednu nijak zvlášť vybavenou místnost, uprostřed kamenný piedestal a na něm hlavu mladého hezkého muže. Helsson hlavu zkoumá, načež si s ním hlava začne povídat a přivítá nás ve své hrobce. Je to opravdu Duban, tedy jeho hlava, byl sťat kvůli intrikám jednoho z chalífových rádců. Po optání na knihu pro paní Balkíz nám tuto rád poskytne, jen nás požádá, abychom ji neotevírali a vyřídili toto paní Balkíz, ona už bude vědět. Kniha zabalena do plátna, v karavenseraji Aurora sáhne na obal, aby konstatovala, že uvnitř je nějaká plíživá smrt.

Druhý den po poledni vyrážíme k Abuovi, otevře nám sluha, uvnitř je podezřele mnoho lidí, což se vzápětí vysvětlí přítomností chalífy. Má s sebou mimochodem kromě jiného i dva zajímavé strážce, jeden vypadá jako slušný bouchač (ramena přes celá záda, nasvalené ruce v pozici melounysinesu, megašavle), druhý jako slušný magič (tmavé oblečení, špičatá bradka, pronikavý pohled). Abu dostál své pověsti trickstera a do něčeho nás namočil. Aurora nás představí, na Egypťanky opět koukáno s úctou a nadšením a chalífa nám popovídá, cože ho trápí tak, že nemůže ani spát - zvědavostí. Po nocích totiž po řece pluje loď, ze které se line volání, že na ní pluje mocný chalífa a kdo jí zkříží cestu, bude o hlavu kratší. Slíbíme to prozkoumat s tím, že bychom si pak rádi půjčili Abua. Chalífa souhlasí, pak se chvíli hoduje, přičemž magič na nás velmi zkoumavě kouká, což je posléze komentováno, že to vypadalo, jako kdyby přemýšlel, jaké hezké komponenty vlastně představujeme. Hárun-al-Rašíd poté sebere svůj dvůr, své strážce i svého básníka a odebéře se zpět do paláce. V noci si pronajmeme loďku a vydáme se na řeku. Vskutku, velká osvětlená loď potkána, vytáhnou nás na palubu a dovedou k údajnému chalífovi. Ten se nejdřív moc rozpodívat nechce, pak ovšem požádá Katku, ať zatančí, ta tak učiní a dojatý noční chalífa konečně vyklopí, cože to tady vyvádí. Původem je totiž zlatník, jménem Mehmed, do kterého se zamilovala urozená paní Dunya bint Yahya al Barmaki. Vzali se a byli šťastni až do momentu, kdy jeho manželka vyrazila do lázní a přikázala mu, ať sedí doma a ani se nehne. Nastojte, dorazila stařena z paláce a že je žádán u královny, vymlouval se, kroutil, ale všechno marno, nakonec ze strachu, že na sebe přivolá královnin hněv, šel. Královna Zubaidah ho nechala zahrát na loutnu a zazpívat a pak ho poslala zpátky domů, kde čekala běsnící Dunya. Chtěla ho nejdřív popravit, ale sloužící ji uprosili, ať to nedělá, tak ho nechala jen strašlivě zbít a pohodit do škarpy. Tam ho našel lékař, který ho dal do pořádku a Mehmed pak prodal všechno, co měl, koupil loď a vydal se brázdit po nocích řeku, aby upoutal chalífovu pozornost, neboť pod jeho střechou nyní žije Dunya a on ji chce alespoň naposledy vidět, nebo se nechat popravit, protože bez ní mu nestojí za to žít. I slíbíme pomoci s jejich setkáním, obržíme drahokam, který Mehmed uvidí odkudkoli a rychle připluje, odplavíme se vrátit loďku a jdeme osquotovat Abuův dům, ostatně nám to nabídl.

Ráno usnován plán, kterak vyprávět příběh o lásce, nedorozumění a šlechteném chalífovi a získat tak pro Mehmeda možnost mluvit s Dunyou. Aurora hodí po chalífovi náramnou verbální udici, ten se nadšeně zasekne a souhlasí, že paní Dunya si s tím nešťastným mužem z lodi určitě musí promluvit. Magič jménem Jafar, který sebou při jméně paní Dunyi trochu trhnul, to má zařídit a přivést ji po setmění za námi do Abuova domu. Královna Zubaidah, námi bryskně přezděná na Zubatou, sebou taky trhla, těžko říct, jestli v něčem jedou spolu. Z bezpečnostních důvodů strávíme celé odpoledne na loďce příjemným flákáním, popojížděním a plaváním, večer se přesuneme do domu, kde zatím nalezneme pouze velmi nervního sluhu. Asi tu byly přes den nějaké podivné návštěvy. Za moment dorazí i Jafar s Dunyou, která vůbec neví s kým a proč má ve skutečnosti mluvit, takže jí to ani neprozrazujeme. Část Scionů vyrazí pro Mehmeda a když je přiveden, Dunya se promění v šokovanou sochu a on jí padne k nohám a počne se zuřivě omlouvat. Dunya na chvíli vypění, aby se pak rozplakala, byla Mehmedem objata a vypadá to, že je ruka zpátky v turbanu. Začerstva vyrazíme do paláce opatrně povyprávět chalífovi celý příběh. Chalífa nespí a nad svou šlechteností, která dala tento krásný mladý pár opět dohromady, se takřka dojme a ještě je podaruje nějakým zlatem. Nám nechá přivést Abua, který byl sice očividně vyrušen z rozhodně-ne-spánku, ale zdá se to, že to bere sportovně.

Přemístíme se z chalífových komnat do jiného pokoje a konečně se tak Aurora může otázat, co je to vlastně Tamanna ye dilash (aka Heart's Desire), za jakých okolností přišla ke zdepřítomnému Aidanovi a tak dále. Abu je zaujat, odpoví, že Tamanna ye dilash, jsou bytosti schopné vzít na sebe podobu toho, po čem srdce člověka nejvíce touží a jsou velice vzácné. A rozhodně to není žádný doppelgänger ani přesná kopie, naopak se mohou dost lišit. Svou nejhlubší podstatou Tammana ye dilash není tím, koho imituje, ale snaží se mu hodně podobat. Je to jako s hroznovou šťávou a vínem. Některé hroznové šťávy se mohou velmi podobat vínu, ale není to totéž. Pak Aidana políbí, ten je tím tak šokován, že mu ani nedá pěstí. Aurora taktéž, Abu pouze konstatuje, že je to velice zvláštní. Pak pomalu vysvětluje, že tohle je možná Aidan číslo dvě, tedy Tamanna ye dilash a původní Aidan číslo jedna možná pořád ještě někde pobývá. Aidan s Aurorou vypadají, že svou bělostí trumfnou i Helssona. Chvíle debaty s Aurorou, která je na rozdíl od Aidana mocna slova, byť zmateného a zvědavý Abu nabídne, že jí může splnit přání. Co se týče ceny, prý jsme si ho už předem odpracovali tou fuškou pro chalífu a která měla skutečně původně padnout na jeho bedra a do které se mu kvůli královně zatraceně nechtělo. Aurora chvíli váhá, pak opatrně souhlasí a ještě opatrněji formuluje, že si přeje znát místo, kde se nachází Aidan Mist, syn Baldrův. Abu jí přitom drží dlaň, pak mávne rukou nad sklenicí vína a v té se nám ukáže obraz, kde Aurora identifikuje a ostatní vytuší její známé z Londýna. Všechny. Včetně Aidana. Jdou nějakou zimní krajinou. Abu ještě konstatuje, že jsou v Zemi věčného mládí. Čímž Aidana i Auroru rozstřelí definitivně, neb teď je jasné, že zdepřítomný Aidan je nade vší pochybnost Aidan II. Nějakou chvíli se zmateně debatuje na téma, jak je pravděpdobné, že Aidana II. Auroře někdo přepíše a odvede, načež Aurora zmíní Zakutého v oceli a jeho poškozená křídla, což Abua vykolejí a nakonec z něj vypadne, že Aurora možná vytvořila dokonalou kopii, ale láska jejího Aidana je skutečná a pravá, ne zrcadlená, on se do ní opravdu zamiloval. A že by Abuova mnohasetletá vášeň samozřejmě dokázala přerazit Aurořin cit, ale Abu se nedostane přes Aidana, protože on přestal být tvárný, protože už nechce. Abu se pak rozhlédne, konstatuje, že všichni mají příliš mnoho krve v alkoholu a nastane party hard. Ještě, než se zlijeme příliš, jsou Abuovi předány dárky (vesměs prasácké básně a jiné nemravné spisky) a pak se probudíme s příšernou kocovinou, kterou dva dny léčíme v chalífově paláci, abychom na zpáteční cestě nepozvraceli Nizámovi koberec.

Po návratu předána kniha a podrobný report paní Balkíz.