Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Atab, syn Nabua; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Lea, dcera Besova; Nora Lindkvist Hadarðóttir; Taiki, syn Benkeie

SMS od Miniho: „Když jsme byli poprvé v údolí Boyny, bylo to dost o držku. Zkusíme to znova. Třeba to bude lepší. A navíc tam jsou nějaký mniši, který nemaj rádi Sciony. Sraz u pana Browna.“

Sešli jsme se u pana Browna, já jsem nastínil, o co mi jde - v Old Melifont Abbey v údolí Boyny je prométheanská enkláva, kde jsem chtěl zkusit pro Kauthara vykšeftovat nějaké antimindfuck mojo. Protože je hezké, že jako Sciony nás ty mind-affecting věci až na výjimečné případy/prostory moc netrápí, ale Kauthar je člověk a je tedy třeba to zkusit obejít jinak.
Popovídali jsme něco na téma údolí Boyny, co tam pražští kdy vyváděli a co jsou to vlastně Prométheani (lidi, co kopou za lidi a jenom za lidi a když se nějaký polobůh chová moc jako starověký hrdina, tak kopou do něj atd.), a že by opatství mohlo být průchozí, když tam skupina polobohů přijde se zdvořilou nabídkou obchodního a ne jako entitled kokotenbande.

Na místě jsme nejprve viděli rozeseté trosky a potom se přímo před námi, s každým krokem, jakým jsme se přibližovali, začal „stavět“ celý klášter do své původní nádhery.
V klášteře nás po představení a stručném vysvětlení mnichovi u dveří, co chceme přijal opat. Nejprve si nechal vyložit, jak jsem vlastně ke Kautharovi přišel a co si představuju (primárně mě zajímalo něco, co není předmět) a chvíli jsme rozebírali, že chci vlastně poměrně komplikovanou věc.
Pak se počaly ozývat zvuky jako když ladíš rádio, opat sundal bílý hadr z něčeho, co se tam povalovalo na polici a objevila se stará krystalka. A z ní promluvil někdo, kdo zněl jako velmi nadšený rádiový DJ, že se jmenuje Alan Freed a je zase on air, autogramy rozdává na obvyklém místě a ozval se Jailhouse rock a ztichlo to.
Opat pravil, že Alan je zpátky a vyložil, že Alan Freed byl – KDO nebo CO je Alan Freed přesně TEĎ, to se neví – minoritní loa rádia. A v 80. letech, zrovna když se Titáni vylámali z Tartaru, zmizel. Teď je zpátky a těžko říct, co těch 40 let dělal a kde byl. Nicméně, taky by mohl mít na skladě něco, co hledám, takže jsme se zeptali, kdeže se koná autogramiáda (Maiden Tower, nepříliš daleko od Melifont Abbey) a slíbili jsme, že se vrátíme podat zprávu a opat na oplátku přislíbil, že když se nebudeme vracet moc dlouho, půjdou se podívat, co z nás zbylo.

Cestou k Maiden Tower proběhly telefonáty panu Brownovi a Imogen (potkali jsme se s ní ve Friscu, fotografka a minoritní loa fotografie), kteří potvrdili, že o Alanovi a jeho záhadném odvlášání kdovíkam vědí, doporučili opatrnost, Brown zmínil, že v době svého zmizení prý prolézal různá zásvětí a etabloval si nové posluchače, Imogen dodala, že jejich aktuální loa oběžník říká „do not engage.“
My jsme ovšem u Maiden Tower engagovali Alana, který vypadal jako svoje fotka na wiki s poněkud přiostřenými rysy, představili jsme se a začali se bavit. Alan zkonstatoval, že Kauthara může přeladit na jinou frekvenci, jenom musí přeladit i nějakou jinou frekvenci, takže si můžu vybrat, jestli když se mnou bude mít někdo nějaký beef a bude to někdo, kdo rád lidi proměňuje v něco zábavného, tak se mu bude jevit Kauthar jako ideální cíl (Dana to přezdila jako frog-time affinity a už to tomu zůstalo a nakonec jsem si to vybral, protože někoho, kdo umí frog-time, se stejně aktivně snažím nenasrat tak nějak obecně), podobně někdo, kdo rád unáší lidi nebo by mohl být socially unlucky. A chtěl by za to službičku a rovnou nás na ni může poslat; nedaleko (adresa Coffin Bridge přímo láká k navštívení) bydlí stará paní, které straší v baráku, máme to vyřešit (jak, to je na nás, ale důležitý je well-being té staré paní) a máme si za to vzít JENOM starou krystalku, nic jiného. Odkývali jsme to, potřásl si se mnou rukou, proběhla tam nějaká energie, zjevně si takhle pečetí dohody a vyrazili jsme na místo.

V Coffin Bridge jsme našli dům a tam byla opravdu stará paní jménem Deirdre McCreagan, které jsme se představili a že nás posílá Alan, prý jí v baráku straší. Celý dům měla mimochodem přestěhovaný do jedné místnosti s krbem. A skutečně, něco se objevilo v patře, přesouvá jí to věci, vypíná elektřinu. Nemá to rádo světlo a otevřený oheň, ale nikdy to neviděla a ani se o to nepokoušela (tomu říkám zdravé instinkty). Deirdre ještě dodala, že jako mladá utekla do Ameriky, kde pracovala jako uklízečka v rádiu, po stěnách jí visely fotky mj. právě Alana.
Než jsme se pustili do průzkumu, nejprve šla část pomoci Deirdre do kuchyně a část nasekat dřevo a poklidnou sekací práci brzy narušilo ošklivé zakvílení a pak se objevilo něco, co vypadalo jako visící cár; podivně zdeformovaná hlava, šeredně zmixovaná lidská a kozlí. Spodní část obličeje trochu lidská, rohy na hlavě, šílené podivné kozí očí. Nastaly nějaké přesuny a pokusy o útok (věc se agilně vyhýbala), po silnějším zaječení věci začala přítomným nemetaforicky téct krev z uší. Výsledek zcela mundánní prohlídky byl, že jako fomorokrípa to nevypadá (taky neudělala žádný flek na Atabově štítu, když se o něj rozplácla) a v cárech byly vidět stíny bitevního pole ve stavu totální zkázy. Takže přišla otázka „Proč křičíš?“ a věc zavyla znovu, bez sonického přikotlení a znělo tak jako SLEEP. Na to se k věci přesunula Lea a uspala ji; věc jí řekla: „Já jsem Bocánach, spirit bitevního pole. Něco mě sem vyhnalo. Ale nenašel jsem tu žádnou bitvu, při které bych měl kvílet. Teď se můžu vrátit zpátky. Děkuju.“ A s tím se tak jako vsákla do země.
Vrátili jsme se k Deirdre, dostali mokré utěrky na hlavy a Nora s Leou ještě vyběhly nahoru, kde byl nějaký, notně barvotiskový, obraz bitvy, Nora to zkoukla přes Justice a pravila, že se prostě někde něco pohnulo a Bocánach měl dojem, že by měl hledat bitvu a našel obraz a že si nemyslí, že by se sem vracel. Deidre nás nechala přespat, ráno jsme jí pomohli přestěhovat dům zpátky do všech místností a naštípat dřevo (tentokrát bez efektów specjalnych), dostali jsme snídani, oběd a moučník a když nám chtěla zaplatit, řekli jsme si o starou krystalku.

Cestou k Alanovi se nám rádio rozmluvilo, podle všeho jsme dostali přímý přenos z loa pařby na nebesích. Řeč šla nejspíš (nejspíš – odvodili jsme si to z kontextu, nikdo ho nejmenoval) o Alanovi a vypadalo to, že ho jeho spoluloa nechtějí pustit domů, rozhodně ne teď. Také to vypadá, že Alanova matka, je well, matka (hlas, který říkal „je to můj syn“ byl ženský).
Alanovi jsme předali rádio i obsah přenosu, Alan si převzal rádio, přeladil Kauthara z mind-affecting na frog-time, rozloučil se s námi a odkráčel.
My jsme nejprve zavolali Imogen, dostala otázku, jestli chce i tu politickou stránku, Imogen se zamyslela a usoudila, že nechce. Opat v Melifont Abbey dostal plnou verzi. A chvíli jsme společně spekulovali, proč to sakra vypadá, že Alanovi zamkli dveře do Nadsvětí, nikdo nepoužil jako argument, že by mohl být v titánském žoldu, co se tam kde stalo a čeho se od něj poměrně velký a silný pantheon obává… a že pokud tahle situace bude trvat příliš dlouho, mohlo by se skutečně stát, že Alan změní příslušnost (na první pohled nevypadal na typ, kterého by lákali Titáni, ale stůj dost dlouho a dost nasraně před zamčenými dveřmi a mohly by se dít věci…), tak jsme se rozhodli udělat z toho náš problém a zkusit si o tom primárně nejdřív někde něco zjistit.