CW: části zápisu nejsou vhodné pro arachnofobiky s barvitou představivostí

Účastníci: Petr Helsson Kroupa; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Jan Þorsson Dobrovský; Robin Svoboda, syn Andrasté; Vlasta Pokorná z rodu Černého Paa; Daniel, syn Tendžinův; Ælfrída, dcera Afrodítina (CP).

Společným pojítkem špatných životních rozhodnutí a nechtěného tetování obvykle bývá alkohol. V mém případě to byli skákající upíři. Protože se mi ovšem nechtělo budovat zločineckou kariéru ani být na výpravách do Orientu nadosmrti vyvrhelem, a mé možnosti domoci se nápravy tohoto drobného zaškobrtnutí Nebeské byrokracie soudní cestou se limitně blížily nule, musel jsem se poohlédnout po alternativních cestách. Naši přálelé z Liang Shanu mi poradili obrátit se na jistého démona a dokonce mi pro něj sepsali doporučující dopis. Protože pálenka z démoních očí tekla proudem, vzpomínal jsem si následujícího rána jenom na dopis, geografické určení kdesi v zádeli Číny, a obavy-rozhodně-nevyvolávající jméno démona „Otec krvavých pavouků.“

Proto když jsem se s takto chatrnými informacemi konečně rozhodl za démonem vyrazit, sešli jsme se v Dlaních Kuan-Jin a vzali jsme si na cestu koláčky štěstí. Bylo štěstí, že s námi byli i Vlasta a Daniel, protože sám bych v Číně skončil, jen co by si přeložili moje „touto roční dobou bývá pevninský Tajwan poněkud pošmourný…“ Krátce jsme probrali možnosti, dali si čas na sehnání potřebné výbavy a skrz divadlo jsme zamířili do Pekingu a odtud přes čerty a ďábly (naštěstí ne doslovně) do zapadlé malé vesničky v podhůří vysokých hor.

Jako zdvořilí turisti na vysokohorké tůře taháme z místních rozumy o případném nebezpečí v okolí. To podle nich zahrnuje počasí, terén, a pochopitelně -démony. Mimo jiné jednoho pavoučího, který sídlí v jeskyni na úbočí blízké hory; tam nemáme strkat nos, je-li nám život milý. I vyrazili jsme s drobnou oklikou přes vesnickou svatyňku strčit nos do jeskyně. Před ní ale zdvořile pozdravíme a vstoupíme až po vyzvání, pro všechny případy však jdu v čele s dobropisem před sebou.

Démon je vysoký, má rudé oči a plášť, na rukou po osmi prstech a vůbec vypadá zatraceně strašidelně, a to i předtím než zjistíme, že jeho červené oči jsou ve skutečnosti dva v očních důlcích ukrytí krvaví pavoučci, o plášti tvořeném hemžící se masou ani nemluvě. Zkrátka sympaťák od pohledu a nikdo z nás v žádném případě nezvažoval, jestli raději nevzít nohy na ramena, než riskovat dohodu s něčím takovýmhle. Nicméně díky dopisu je démon svolný k domluvě. Za odstranění mého problému si žádá dvě věci: službičku a k tomu dispens od přítomné zástupkyně justice. Vlasta bez zaváhání prohlásí, že se v mém případě jednalo o jednoznačné zneužití úřední pravomoci, trest mi byl uložen nespravedlivě a na jeho odstranění tím pádem neshledává nic nelegálního.

Službičku je třeba vyřešit akutně a týká se vraždy spáchané téhož dne v nedalekém buddhistickém klášteře, kam by se démon sám z pochopitelných důvodů dostával těžko. Naším úkolem je vyřešit případ, ideálně zneškodnit vraha a zároveň ochránit vyšetřovatele, kterým je Bystrooký, člen sekty Royal Guard. Ten podle démona patrně stojí proti mnohem většímu protivníkovi, než tuší. To si prý ostatně potvrdíme sami až zjistíme, co se stalo s čchi zavražděné mladé ženy. Podle démona je tu jistá šance, že se jedná o nebezpečnou recidivu, protože ví o jednom dávném případu, který by s celou věcí mohl souviset. Tenkrát se jednalo o sérii vražd dívek, které byly vždy nalezeny zneuctěné a bez čchi. Pachatelem byl tehdy velmi nebezpečný heretic immortal a dva vyšetřovatelé z Royal Guard ho téměř dopadli, ale on mladšího z nich zabil a uprchl. Nikdo z nás se neodváží vyptávat, odkud má démon tak konkrétní a podrobné informace, takže se zatváříme, že nesmrtelné heretiky řešíme každý den, no big deal, a jdeme na věc. Ještě se nám dostane poučení, že v klášteře ctí zákon pohostinnosti a dovolí nám tam přes noc přespat. A že klášter je to čistě mužský a tím zvláštnější a výjimečnější je tam nález těla mrtvé dívky.

Jak zakrátko zjistíme, oboje je pravda. Mniši se ale snaží tvářit jakoby nic; bratr klíčník nás zavede k dosti nevrlému opatovi, který v zásadě řekne „pohostinnost jistě, ale ráno se pakujte.“ Opatův pobočník je naštěstí sympatičtější a vstřícnější, vyřeší s námi formality a zavede nás do prostor pro poutníky. Záhy se dozvídáme, že krom nás jsou momentálně v klášteře tři další hosté: mladík, v kterém předpokládáme Bystrookého; poněkud nešťastně vyhlížející poutník a mladá vesničanka mířící s látkami do údolí na trh. Moje tetování působí jako instantní icebreaker, takže po malém vysvětlování (Vlasta se představí a řekne, že jí pomáhám jako součást svého pokání) se už s Bystrookým můžeme bavit otevřeně. Tedy, ne tak úplně, jelikož náš zdroj informací by docela jistě nepovažoval za důvěryhodný. Naštěstí stačí naznačit, že u nás v Praze máme bódhisattvu, který je synem Sun Wu-kunga a Bystrooký zjevně usoudí, že v takovém případě po původu našich informací raději pátrat nebude.

Bystrooký sám je celkem zelenáč a byl zrovna poblíž, proto dostal přidělený tenhle „triviální případ.“ Potvrdí ale náš, respektive démonův předpoklad, že dívce bylo krom všeho ostatního také sebráno čchi. Samotného by ho nenapadlo spojovat to s oním starým případem, který však také zběžně zná. V Royal Guard je to totiž známá legenda, a to proto, že přeživší vyšetřovatel Zhan-Li řečený Golden Cat, bystrý a nadaný detektiv, se nedlouho poté sám obrátil na herezi a ze sekty s hanbou uprchl. (Lucie si podle jména a přezdívky hned odvodí, že to musel být nějaký příbuzný našeho známého Zhana z Dawson City.) Bystrooký ve světle nových informací přehodnotí případ z kategorie „špatný“ do „velký špatný“ a přibere nás jako své pomocníky. Je jasné, že musíme jednat obezřetně, ale rychle, protože od vraždy klášter nikdo neopustil a vrah tak musí být někde poblíž.

Projdeme si, co zatím zjistil Bystrooký. K činu došlo téhož dne za úsvitu v nepříliš využívané podzemní kapli. Mladá dívka pocházela z nedaleké vesnice a pravděpodobně utíkala před despotickým otcem. Tělo našel krátce po činu náš známý nešťastný poutník, který ale dorazil do kláštera jen okamžik předtím a jako každý rok zamířil rovnou do své oblíbené sklepní kaple, kde se podle všeho musel těsně minout s vrahem.

-WORK IN PROGRESS-