Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab, syn Nabua; Pavel Altýr Týrsson + Zrzavá Pila (NPC); Darja Doubravová, dcera Luchtainova; Lea, dcera Besova; Nela, dcera Neith; Petr, syn Zhurongův; Paddy, syn Brigid; Šindži Miller, syn Kannon; Veronika Dušková, dcera Hádova + Kérka (NPC)

SMS od Ataba: Máte rádi Pátý element? Besson je žabař! Pojeďte s námi do Egypta! Sraz v Generické (datum a čas).

Sejdeme se v počtu hojném a s Atabem přítomným sdělíme, že bychom potřebovali jeden specifický silový zdroj, který by se měl nacházet Egyptě, v karnackém chrámovém komplexu, konkrétně u jistého posvátného jezera, které původně sloužilo jako očistná lázeň. Na jeho břehu se nachází socha boha zvaného Cheprer, což znamená vznikající sám ze sebe a v oné soše by mělo dlít to, co chceme. A dle instrukcí bychom tam měli dorazit za úsvitu, když se noc mění v den. Což je pochopitelně radost na několika frontách; bude to v noci, cestou tam lze očekávat massivní odpor Atonovců, těžko říci, jaké síly a množství, na místě samotném potom HC mystika. Všichni jsou velice nadšení, ale nikdo neutíká, takže nastává přesun k praktickým záležitostem. V rychlosti je vysvětleno, že atonovské stvůry rády vybuchují a když andělovi/džinovi/kultistovi začnou svítit oči, tak se ASAP krýt, zkrátka atonovské 101. Dále předložíme jasný chain-of-command Mini-Atab-Altýr s dovětkem, že vzhledem k nebezpečnosti místa je možné, že bude použit přímo v akci.
Dáme si rozchod na nabrání nezbytných věcí (Nele jsou obnoveny runy na šípech, Darja si bere mastičku od Beaivi), Altýr zmíní, že se rozhodně před cestou pomodlí ke Kerstin a slezeme se na letišti.

Lety nám příjemně navazují (aby ne, dali jsme si na tom záležet) a tak se můžeme celkem záhy kochat krásami Luxoru/Karnaku. Nechrámová část místy vypadá, že zástavbu jaksi zapomněli dostavět a možná do ní pro jistotu trochu stříleli a mešita, co stojí vedle zdi ohrazující chrámový komplex, tomu jenom nasazuje korunu. Tedy půlměsíc a zelenou vlajku.
Terén je členitý a nepřehledný, hromada různých zdí a zbytků zdí, mezi tím rostou palmy. Altýr s Pilou se vydají zjišťovat nejrychlejší a nejméně nápadnou cestu kolem fokin mešity. Opatrně postupujeme vpřed, je to extra nepříjemné v moment, kdy se dostaneme na ty rovnější plochy, kde pod měsíčním světlem všechno, co není černočerné, jasně září.
Když se dostaneme ke zdi, pokusíme se s ní splynout a Týrsson vyhodí Pilu do vzduchu pro extra rychlý průzkum. Po chvíli se Pila vrací a hlásí, že se brána začíná zavírat a máme si pohnout.
Rozběhneme se do brány a když dobíháme, vidíme, že se mezi zdmi začínají žhavit a žhnout paprsky světla, které se křižují. Vypadají jako laserové paprsky zabezpečení, které prostupují i zdmi. Well, fuck. Přeskupíme se, abychom to co nejsnáz proskákali, Pila jde nahoře po zdi, Týrsson běží vzadu a sbírá ty, co nestíhají. Atab sleduje paprskový pattern; má to nějaký pattern, říká nám to taky, že střed toho patternu je někde před námi, whatever that means. Zbytek kličkuje jak zajíci na vládním honu a Altýr věnuje rychlou myšlenku Kerstin. Ozve se zarachocení kus před námi, je způsobeno zejména tím, že nějaký asi-noční pták naletěl do kusu uvolněného kamene, který se uvolnil ještě víc a pak se zřítil dolů a způsobil tak částečný sesuv po straně stěny, čímž to vytvořilo na konci průchodu hluché místo. Nejspíš si paprsky musí nějak odpovídat. Atab vyhodí informaci „x metrů ke středu vzoru“ – doběhneme tam, vidíme nádvoří. Zhruba tam, kde je obětní kámen, se paprsky potkají a vykreslí postavu.

A všichni máme hroznou radost, neboť se před námi vykreslil nezaměnitelný battleangelík. Čtyři křídla, čtyři ruce (jedna mu zkriplená bevzládně visí, nejspíš následek přerušení paprsků), jedna lví hlava s hřívou, dvě oči v hlavě, jedno na hrudi a jedno oko v každé dlani. Okamžitě se pokusí střílet, ale na ruku mu skočí Pila, je odhozena kamsi do tmy, ale skok to byl úspěšný, rána šla mimo.
Což dává střelcům šanci zaútočit dřív, Nela (s červeným šípem od Altýra) i Paddy míří na hruď. Hvízdne Nelin, zableskne se na něm měsíční světlo a zanoří se do oka na hrudi, anděl zavřeští pronikavým hlasem, z něhož trnou zuby a kosti. Šíp zajede do něj, rozchlípne se rána, která nekrvácí a do ní vletí Paddyho šíp. Což znamená, že další dva záblesky z dalších dvou rukou jdou do oblohy, neb se anděl trošičku zapotácel.
Třetí ruku jsem se rozhodla zaměstnat já a se zapnutou doménou kroužím kolem a věnuju se disciplinovanému uskakováním střílejícím paprskům.
Atab si nahodí štít, Petr s Veronikou se u něj hlásí o rozkazy, Lea se zkouší modlit k Besovi… a Šindži, hlídán Darjou, sleduje anděla a říká si, jak je to smutné, že tuhle nádhernou bytost chceme zahrdlit (well, potomci Kannon tohle mají v popisu práce, no hard feelings). Altýr, jako správný tank, na anděla naběhne, ten po něm zkusí vypálit z obou rukou, Týrsson sliduje a vyhne se, anděl mezitím oběma očima z hlavy střílí po Atabovi. Je to jako rozjetý náklaďák, ale štít i Atab zatím drží. Já si mezitím dávám stormtrooper dance, anděl střílí kadencí DAKADAKADAKA. To jsme si vždycky přáli zaží… ne.

Paddy boostne Nelu básničkou, kde je zmíněn les – a Nela je doma a zakládá runový šíp. Do očička. Anděl je o očičko kratší. Atab se sune dopředu, zahlásí rozkazy: „Magický čopy vpřed,“ syn Zhurongův si nejprve zapálí krev a jebne lahvičku po battleangelíkovi, rozcáklo se mu to kolem hlavy, vypadá to na chvíli, jako kdyby se mu zhmotnila hříva. Po chvíli oheň zhasne, ale stvůra zavřískne a vypadá ohořele.
Lea má ze svého modlení pocit pomoz si a možná si pomůžeš, připadá si poněkud opuštěně a rozhodne se zkusit, jestli by se andílkovi nechtělo třeba usnout. Darja se kryje a hlídá Šindžiho, který se nad andělovým utrpením právě dojal k slzám.
Altýr se zvedá z kolenou, anděl trhne hlavou zpátky, jediným okem střelí na Ataba silou půlky náklaďáku, já pokračuju v poskakování.
Andílek má žel dvě volné ručičky a jednou střelí po Nele, ta zhodnotí úhel a vrhne se dopředu, ergo má díru pouze v lýtku a ne v hrudi a druhou po Šindžim, kterého odstrčí Darja. Ve vzduchu zůstanou Šindžiho slzy, které odpařily paprsek (Šindžimu se právě manifestovala doména Guardian). Paddy prožívá andělské PTSD, myslí na maminku, na hrotu jeho šípu se objeví záblesk slunečního světla, rána jde do oka v hlavě, věc zavřeští (Paddy si přihodí doménu Sun a tenhle konkrétní efekt Sluneční střela). Jedna rána šla po Lee, ta uskočila, takže ji to škráblo jenom do boku. Pálí to jako čert, ale lepší bok než hlava. Atab se přesune dost blízko k andělovi a drží štít, jako kdyby byl za to placenej.
Naši střelci jsou vyčerpaní, ale živí; Nela už je schopná dělat i něco jiného než se svíjet na zemi, sbírá se do sedu a hledá luk. Paddy je vyždímaný, leč nezraněný. Darja zvedá Šindžiho, který se taktéž cítí nesmírně vyčerpaně.
Veronika s pomocí Kérky vrazí dvojzubec se zapnutou doménou Ice andělovi do křídla, křídlo to poněkud zmrazí, Kérka s Veronikou fofrem tahají dvojzubec ven, Petr andělovi prodlouženou zbraní seká ruku a v tu chvíli vyskočí nahoru Týrsson. Jde andělovi dýkou do rány po runovém šípu a zároveň mu blokuje ruku, kterou střílí. Andílek do něj napálí jednou rukou. Týrsson zařve. Jestli si někdo myslel, že andělské skřeky byly špatné, tak se pletl, tohle je ve svém důsledku výrazně horší zvuk. Vzápětí anděl Altýra obalí třemi zbývajícími křídly.

Paddy, Nela, Lea a Darja s Šindžim se pomalu a opatrně odsouvají někam bokem, tak, aby mezi nimi a andělem byl štít. Veronika a Petr odlehčí andělovi o další ruku. Týrsson zabalený v křídlech se soustředí na sebeobětování, svého otce, rozhodně se nehodlá nechat zdrtit. Můžeš mě zabít, ale nemůžeš mě porazit. Petr, Veronika s Kérkou a já okrájíme křídla, Pila zajede andílkovi pilou do krku, křídlatý kokon se rozchlípne. To, co vidíme vevnitř je Altýr spálený ve stylu seškvařené živé maso. Petr s Pilou vytrhnou Týrssona z andělovy zbývající ruky, nastane hromadný ústup za Ataba, výbuch a konečně je ta věc pryč.
Jdeme se sesbírat. Část je vyšťavená či unavená z používání domén a frenetického pohybu, část trochu popálená a pak je tady Altýr, který má popáleniny pravděpodobně mimo jakoukoli existující stupnici. Na druhou stranu snědl na Ferry marketu steak, takže je i v tomto stavu schopen odejít po vlastních. Rychlá kontrola oblohy, do svítání ještě času dost, dáme si půlhodinky první pomoci a odpočinku. Týrsson zmíní, že se mu ta věc pokoušela něco našeptávat, ale měla smůlu.

Vydáme se do Sálu lotosových sloupů. Sloupy, co stojí na světle, mají květy otevřené, ty ve stínu květy zavřené. Na sloupech jsou vytesány různé věci, nápisy Nela s Atabem přečtou, většina jich říká něco ve smyslu Tesáno pro Amun-Mina. Někde jsou i postavy, například Hor a taky nějaká bohyně mateřského typu. Postupujeme, v jednu chvíli si všimneme, že jeden stínů před námi je prostě vržený špatně, z toho sloupu, k němuž patří, by stín takhle jít neměl. Atab si opatrně, aby nevstoupil do stínu, obejde sloup a přečte: Vzdána budiž obětina Chnumovi, bohu Horního a Dolního Egypta. Nela coby egyptoložka doplní, že Chnum je bůh Měsíce, spojen s nocí a tvořením.
Ze stínu jde zvláštní dojem; je to takový pruh čisté (avšak božské) temnoty, která odděluje hranice či světy. Inu, rozhodneme se dát nějaké obětiny a slušně požádat o průchod. Já, Petr a Darja dáme krev, Altýr ulije medoviny, Atab dá pytlík s kořením a Nela s Leou jídlo.

Stín, který byl práh a závora před námi, se změnil, je z něj najednou most, něco, na co můžeme vstoupit. Ukloníme se a pokračujeme v cestě. Most nás vede – kolem jako by uplývaly sloupy, sál je obrovský, Lea s Nelou cítí jemné doteky ve vlasech. Pocit z toho je až takový lehce snový. Kráčíme bez námahy, i my, kdo jsme zranění a my, kdo jsme vyčerpaní a měsíční světlo nás zalévá a ochlazuje, to ochlazování tlumí veškerou bolest. Vidíme jak se Týrssonova spálená kůže mění a vyhlazuje, jak ho zalévá měsíční světlo, postupně se jeho tělo potáhne novou světlou kůží, na které nejsou žádné jizvy, připomíná mramor nebo plochu stříbrného zrcadla, rozhodně v tomhle světle. Taky mu dorostou vlasy pod ramena. Nele s Leou se jejich popáleniny taktéž potáhnou novou světlou kůží. Postupně dojdeme k něčemu, co vypadá na první pohled jako sloup, od něhož jsme vyšli, ale jsme si velmi jistí, že to není on. Spíš jako by byl jeho zrcadlovým obrazem. Z toho sloupu slétne zvláštní pták s lidskou tváří, (téhle části duše se v Egyptě IIRC říká Ba), je to tvář starého muže, trochu se v našem okolí ochladí, dosedne velmi neslyšně. Potom promluví, všichni mu rozumíme: Povězte mi, jaký je váš sen.
Všichni mu řádně odpoví.
Pták nás přelétne pohledem, vypadá s odpověďmi spokojen, těžko říct, jaké bylo měřítko toho, co vlastně chce slyšet, ale očividně to bylo ono. Pak vzlétne k hlavici sloupu a pro Nelu a Leu přinese dva lotosové květy. Pro mě a Petra nádobku s olejem, co vypadá jako olej na svícení. Darja dostane malý kousek stříbrného dřeva. Paddy nádobku s inkoustem, taky takovým trochu stříbřitým. Šindžimu přistane krabička s mastí. Týrsson a Pila dostanou šátek, na omak je jako bavlna, ale taky působí velmi stříbně, spadne jim oběma do rukou. Atabovi se postříbří okraj štítu, Veronice kovová část dvojzubce. Kolem Kérky jenom prolétne a lehce se ho dotkne křídlem, nestane se nic a pták zmizí.

Sloup se před námi otevře a před sebou vidíme jezero a bledý obzor.
Naproti němu je takový zajímavý objekt, vévodí mu skarabeus a je tam něco vytesáno.
Znaky říkají kdo to vytesal, kdo si to objednal a jak se jmenuje ten bůh, takzvaná stéla reklamního typu. Nelením, ukloním se a požádám o trochu síly, co je skryta v kameni, neb by to mohlo napomoci ke splnění některých našich snů.
Když se sluneční paprsky dotknou sloupu, vystoupí muž – svalnaté tělo a místo hlavy má skarabea. Dle dojmu to není bůh, možná avatár. Muž vztáhne ruce, mezi nimi se mu začne přelévat tekuté světlo, není ani sluneční ani měsíční. Vytáhneme skříňku, muž světlo zhustí, zploští a pak ho nechá skanout. Oddělíme, zavřeme. Nemůžeme ani říct, že se na nás podívá, jenom se tak jaksi… složí sám do sebe a pak se stane živoucím světlem (religionistický nerdgasm, to vám povídám).
Ještě si naberu trochu vody z jezírka a rychle ustupujeme směrem pryč, ten battleangelík bude někomu chybět a není třeba být u všeho.
Pro jistotu se zastavíme až v letadle, kde se prostě vypneme.
A po návratu do Prahy nás všechny Týrsson pozve na pořádnou kalbu ve Forlorn Hope.