Účastníci:Gwen Skřivánková + Eulogos, Paddy Siodhachan O'Sullivan, Petr Vopička, syn Sun Wu-kunga, Petr Helsson Kroupa, Mara Podkopecká, dcera Eponina, Eliška, dcera Tapiova, Yong Shen, syn Zhong-Liho.

Petr Vopička nás svolal, protože se kus za Prahou, v Nelahozevsi, ztratil nějaký kluk. Jediný kontakt, který jsme měli, byl na Vojtěcha Novotného, který si tam poměrně nedávno založil dojo a nezvěstného učil karate. Tou dobou už jsme měli domluvenou schůzku, tak jsme rovnou nasedli do auta a jeli.

Na místě jsme se od Vojtěcha dozvěděli, že ten kluk se jmenuje Petr Pavlíček, je mu třináct. Ztratil se den předtím, večer, když šel po tmě domů z tréninku. Rodiče na něj prý neměli tolik času a pak mu to vynahrazovali drahými dárky, ale rozhodně to nebyl důvod, aby utíkal z domova. Mnohem pravděpodobnější bylo, že se ztratil někde v lese, i když nebylo moc míst, kde by to bylo pořádně možné. Tak jsme se domluvili, že si po tréninku odchytíme Honzu Malka, podobně starého kluka, se kterým si Petr nejvíc rozuměl a se kterým měli po tréninku společnou část cesty, a do té doby se porozhlédneme po okolí.

Oba Petrové a Mara vyrazili na poměrně nedaleké hřiště, protože byla šance, že kluci nešli rovnou domů, ale nejdřív vyrazili právě tam. Na jednom ze sloupů, které tam stály a sloužily jako prolézačky, našli čtyři škrábance jako od drápů a hlína kolem toho sloupu povídala cosi o něčem, co není ani člověk, ani zvíře. Prý to prošlo kolem před dvěma dny a pak ještě párkrát před tím. Jinak ale kolem nebylo nic podezřelého.

Eliška a Paddy se šli poptat jistého děda Samka, který tam žije už odnepaměti a vyzná se tím pádem v okolí. Ten jim mezi nadáváním na novostavbu a zbohatlíky řekl o zajímavém místě, kterému se říkalo U oběšence. Na kopci totiž stál mohutný dub, kde se údajně oběsil nějaký kluk kvůli své milé.

To místo jsme shodou náhod našli i já s Shenem a Eulogem. My dostali za úkol prozkoumat les a Shen zachytil někde v dáli jinou energii (? Pokud vás zajímají detaily, ptejte se jeho, já tomu moc nerozumím…). Protože to bylo jediné vodítko, které jsme měli, vydali jsme se tím směrem. Vyšli jsme do kopce a narazili na takový zvláštní vrch, jako kdyby kopec na kopci. Nahoru nebylo vidět, jak to bylo vysoké a celé to mělo poměrně přesný kruhový tvar. Kluci se shodli na tom, že nahoře je něco fakt zlého a špatného, tak jsme to radši jen obešli a pak se vrátili do vesnice na sraz s ostatními.

Jak jsme řekli, tak jsme udělali a odchytili si kamaráda toho pohřešovaného kluka. Potvrdila se nám domněnka, že se cestou domů zastavili na hřišti. Všimli si tam těch divných drápanců a Petr (ten klučina. Příliš mnoho Petrů) tam pak ještě zůstal, nejspíš je chtěl víc prozkoumat. Mara si pak také zavolala svou elfí služebnici (?) a zeptala se jí, jestli v okolí není území nějakého elfa – kopec na kopci, znělo to dost jako mohyla. Ale nebyla, široko daleko žádný elf území nemá.

To bylo všechno, co jsme potřebovali vědět. Rozloučili jsme se a šli k dubu U oběšence. Když jsme úspěšně zdolali oba kopce, naskytl se nám pohled na mohutný dub. Eliška byla mezi prvními, co k němu šli, a když se podívala nahoru, všimla si siluety sedící na stromě. Stihla na to sotva upozornit, než se postava odrazila, proletěla několika větvemi a málem jí srazila. Byl to přízrak toho oběšence, ale podle všeho nějaký… pokroucený, zkažený. Po nějaké chvíli, kdy se velmi agresivně snažil chytit Vopičku, se s ním Helsson pokusil navázat rozhovor, ale přízrak nebyl schopný pořádně odpovídat. Přesto to ale posloužilo alespoň jako odlákání pozornosti, Eulogos zatím stihl vytáhnout ze stromu toho pohřešovaného kluka. Oběšenec si ho tam pravděpodobně zavřel a měl ho jako živou konzervu. Pak pokusy o komunikaci nadobro selhaly a Petr Helsson utržil škrábance přes obličej. V tu chvíli jsme se stáhli a vrátili ztraceného kluka.

Druhý den jsme šli obhlédnout to místo ještě za dne. Strom jsme spálili, byl stejně zkažený jako duch samotný. Až do morku kostí. Stejně tak i krajina pořád sálala špatnou energií, tak jsme ji podle Shenových instrukcí upravili. Vopička měl zajímavý postřeh – ty hromady hlíny, které jsme přesouvali, tam někdo tak devět, deset dní zpátky cíleně dělal. A zpátky doma Eulogos říkal, že ten strom někomu sloužil na vybití vzteku. Dost doslova, je možné, že mu nějak předával svůj vztek a to bylo nejspíš to, co strom i ducha tak přetvořilo.