Aneb Zásnubní cesta, díl druhý
Účastníci: Svolává Petr Helsson, Robin Svoboda, syn Andraste, Jan Kovařík, syn Tezcatlipocy a na závěr autor zápisu, Paul Freeman, syn Legbův. Plus Stříbrná Struna, Nidisa Helsson a Mary Andersonová.

Petr nás svolává do domku v Praze, pěkně na okraji, stranou od všeho. V baráku toho moc není, zminil bych však černobílou sochu, totiž domácí oltář. Petr vysvětluje, že nás čeká další cesta do Niflheimu a cestou se nejspíš stavíme u rodičů Mary. Pak také u matičky Lemminkainenové než se vydáme dále. Na místě chce Petr dohodnout svatbu a zpečetit zásnuby. Svůj problém s majetkem vyřešil ne jedním ale hned dvěma poklady: Egilovým stříbrem a pokladem Ingunn, což by mělo stačit jako věno. Brainstormujeme, co nás může čekat a čeho že to Petr chce docílit. Chce úspěšně dokončit zásnuby a pokud možno i vyřešit záhadný případ socha.

Druhý den se slézáme na letišti a letíme do Finska. Tam nás vyzvedává Jaerven s doprovodem. Ta nás veze jak daleko to jen jde a pak nám půjčuje sobí spřežení. Jedeme za Maryiným otcem. Bydlí v meteorologické stanici v jakési zapadlé prdeli, totiž části Finska. Její tatík, velký chlap nás přivítá a zve nás dál. Předáváme dárky, konverzujeme o tom co kdo dělá, Mary štěbotá a zůstane tady, dokud nepojedeme zpátky. Pak jedeme dál k matičce Lemminkainenové. Ta nás rada vidí, krmí nás kaší a za zády drbeme Petra. Dostáváme tři rady: nezačínat si nic s ženami pod hostitelovou střechou; dávat si pozor na hostitele a nebát se použít malou lest třeba typu hodit to na svou družinu stylem “co bych se obtěžoval já když to dá i tady tenhle moula;„ a poslední, stopy zvířat nemusí být stopami a mohou být něčím jiným. Štípeme dřevo a pak vyrážíme.

Počasí chladné a tiché, bez větru, křupe sníh. Pak se náhle objevuje mlha. Pak stojíme před mohylou a mlha splyne do podoby postavy - Nífly. Ta nás vítá. Totiž hlavně Petra. Chvilku si povídáme a pak nás Nífla vede ke kamenné soše, protože přece ne všichni společníci Petra byli u scény s jedovatou řekou a bylo by dobré se podívat a udělat si představu, jak to bylo. Následně se přesouváme do pevnosti Torgila. Ten nás přijímá a jde rovnou k věci. Petr mluví o tom, že splnil svůj slib a popisuje, jak přišel k bohatství. Totiž k Egilově stříbru. Na už tak úspěšný příběh naváže tím, že si je dobře vědom, že Nífla si zaslouží více. A proto že sehnal ještě další poklad. Zde předává slovo mně a já popisuji naše příhody při honu za pokladem číslo dvě. Petrova schopnost dát svobodu a jeho další úspěchy dělají dojem.

Párty je v plném proudu a přichází první problémy. Okolo Jana se točí slečna a on ji odmítá. Ta pak v průběhu oslavy rekvíruje členy družiny jako “vyzyvatele” Petra. Vše samozřejmě pod rouškou zábavy a lehkých důkazů síly. Petr je tak mocný válečník, že jistě nebude mít problém pohrát si s takovým místním čoklíkem. Jdeme ven a v ohradě pes zhruba velikosti nosorožce. Petr s Janem hrajou duet, že takové štěně zvládne porazit i malé kotě, a Jan tahá své koťátko. Následuje rape cuteness overkill velmi zajímavá scéna kdy malé týdenní kotě s každým krůčkem roste a pak se jde servat s čoklem, tou dobou už stejné váhové kategorie. Po chvilce rozpárá čoklovi břicho a vrací se k Janovi.

Poté následuje další challenge: hádanka pro Petra. Ten správně odpovídá na hádanku, odpovědí byla mlha. Poslední je lov tajemné neulovitelné mlžné laně, což na rozdíl od předchozích výzev soudě dle reakcí okolí je úplně jinej level. A aby toho nebylo málo, máme to zvládnout do úsvitu. Jdeme na věc, cestou se kolem šikovně mihne Nífla a vrazí Petrovi do ruky lístek jitrocele. Jsme venku a vyrážíme, vede nás Robin. Veze se po proudu mlhy a dostáváme se k rostoucímu jitroceli. Robin je dost mimo, štafetu přebírá Nidisa. Stopuje dle Janových instrukcí, totiž jako kdyby trsy jitrocele byly nebyly rostliny, ale stopy skoků laně. Běžíme.

Po chvilce se dostáváme na místo, kde spatříme laň. Robin si utahaný sedá, obkličujeme ji a vrháme se vpřed. Shrnuto a podtrženo, já zlomená ruka nadvakrát, Petr pokřupaná žebra a krev v plících, jedna laň, které Nidisa proříznul hrdlo. Ranění jsou provizorně ošetřeni a vyrážíme nazpět, tentokrát cestařím já.

Jen tak tak dorazíme před pevnost, kde nám jde naproti Nífla. Ta používá jakýsi všelék na Petra, upravujeme ho, aby hrdinská prezentace byla jak se patří a jdeme dovnitř. Všem spadne brada na zem. V absolutním tichu nás vítá Torkil. Aby se přesvědčil, zdali je kořist ta pravá, hrubou silou zašmátrá v hrudníku laně a ven vytáhne zlaté srdce, ze kterého bude další část věna pro nevěstu. Zlaté srdce s námi dost zahýbe, avšak držíme poker face a účastníme se následující oslavy, zatímco Petr s Torkilem dohadují formality svatby a potvrzují před osmi svědky potřesením ruky. Torkil konstatuje, že vidí naši únavu a také Níflinu a půjčuje nám koně na cestu k samým hranicím Niflheimu. Poté už to není daleko k matičce Lemminkainenové, která mi fixuje ruku a nechává nás odpočinout. Petr ji zve na svatbu, a pak nás čeká už jen vyzvednout Mary a cesta zpátky…

Celkově tedy úspěch, ačkoliv k případu sochy máme jen další dohady a indicie. Uvidíme, zda se do svatby stav kamene nějak nezmění. A patrně by pomohlo promluvit si s místním čarodějem, který má žít v mohyle u bílého kamene. Je to prý trochu nevyzpytatelná osobnost, ale v místních magických jevech by se měl vyznat lépe, než kdo jiný.