Účastníci: Petr Helsson Kroupa, Petr Vopička syn Sun Wu-kunga, Gwen Skřivánková, Teodor, Robin Svoboda, Jan Kovařík, Rajani, Breonika dcera Miahova, Eliška dcera Tapiova, Alena Farfall a Erik, Marek syn Mandodarí, Aelfrída

Petr Vopička se s námi podělil o příběh o tom, jak ho kdysi přijel přepadnout gang polských satanistů. Dle rudých očí, nadlidské síly a rychlosti byli patrně posedlí nějakými démony. Útok, kterému se ubránil, přišel z nenadání. Jediné vodítko, které se Petrovi podařilo získat, byla informace, že satanisti si předtím uspořádali černou mši na opuštěném hřbitově v Noteckém pralese (Pl.: Puszcza Notecka; Eng.: Notec Primordial Forest) při řece Wartě, kam se následně vydáme.

Před cestou jsme si ještě vysvětlili rozdíl mezi luciferiány (protiatonovská vzpoura; víceméně na naší straně) a satanisty (podobné démonologii, lidské oběti, různé benefity jako tesáky, rohy a drápy, ne na naší straně) a jako banda ekoturistů jsme zamířili na místo. Po nějakém tom bloudění v lese nám (resp. Elišce) pomohl cestu najít medvěd. Hřbitov, který tady zbyl dle náhrobků po Němcích z 18. a 19. stol., se nám jevil jako zlé místo. Našli jsme stopy vosku, kříže obrácené vzhůru nohama, použité injekční stříkačky a nasprejované pentagramy s kozlí hlavou ve svém středu. Někdo (tuším Kovařík) zaznamenal stopy velkého množství průniků z jiné reality sem i lidských obětí. V mystickém středu hřbitova najdeme kámen s vyškrábaným znakem Ʌ, který později identifikujeme jako dvojitou flétnu.

Protože nalezené důkazy nás zatím k ničemu konkrétnímu neposunuly, promluví si Helsson s jednou místní residentkou. Zesnulá švadlena Paula Hertzenbach je tu nešťastná a trpí, prý se zde dějí hrozné věci a duchové jsou zde loveni. Než ji stihnul poslat zpět, kam patří, zareagovala na přítomnost ducha třetí strana: V zemi se otevřela trhlina, ze které vyskočili tři obří démoni s kozí hlavou. Jeden musel být jistě čtyřmetrový, druzí dva byli proti němu poloviční. Vypadali, jako by byli stvořeni z krvavého masa bez kůže a sem tam byl vidět nějaký vnitřní orgán. Jak se ukázalo později, dokážou požírat duchy. Tři nově příchozí jsme nakonec horko těžko přemohli; Helsson dokonce požádal nějaké místní duchy o pomoc s jejich utlačovateli, ukázalo se ale, že proti démonům nemají moc šanci. Jako odměnu za pomoc poskytla Rajani duchům možnost odsud odejít.

Vpoička hned na začátku souboje skočil do trhliny, patrně aby zneškodnil případné posily, v čemž uspěl. Když jsme se po boji vydali za ním, našli jsme „peklo“ tvořené mnoha různými ostrovy, některé byly navzájem dostupné, jiné ne. Rostla tam tráva jakoby z břitev, stromy měly černé dřevo a vysely z nich kůly na stahování z kůže. Na našem ostrově byl strom se znakem Ʌ, v jehož středu jsme našli skrytou dvojitou flétnu, magický rituální předmět zasvěcený nešťastnému satyrovi Marsyovi, spojenému s principy opojení, šílenství, bolesti a smrti. Čímž do sebe všechno zapadlo; byli to služebníci Marsya, kteří hodovali na starém hřbitově, přiživovaní občasnou obětí satanistů.

Místní démonická posádka byla pobita, nicméně předpokládáme, že časem je nahradí další. Současná trhlina se sice začala zavírat, ale to nemění nic na tom, že na daném místě je jakási „brána“, kde je přechod mezi světy snadný a momentálně nemáme příliš možnost s tím něco udělat. Obdobně zůstává na místě i hřbitov plný duchů, kteří chtějí pryč, než budou sežráni.

Ad Marsyas: Když jsme se po návratu do Prahy bavili s panem Brownem, bylo nám řečeno, že vlastně nikdo neví, co se s Marsyem stalo po tom, co byl stažen z kůže. Obecně všichni předpokládali, že zemřel, teď ale byla vyslovena myšlenka, že se mohl nějakým způsobem dostat do pekla, zdémonovatět a nyní je na straně titánů. Pak pan Brown ještě doplnil, že ačkoli legenda zní jinak, ve skutečnosti to byl sám Apollón, kdo soutěž v hudbě vyprovokoval, aby se zbavil konkurence.