Osoby a obsazení: Otakar Njordsson (autor), Pavel Altýr Týrsson + Rezavá Pila, Dana - dcera Višnuova, Breonika - dcera Myahova, Lucie - dcera Asklepiova, Jan Thorsson, Dylan Dvě vlny

Měl jsem delší dobu vyhlédnutý poklad potopený v zátoce Vigo. Svolal jsem proto výpravu, která měla za cíl část stříbrného pokladu ze dna zátoky zachránit. Slezli jsme se u pana Browna a pustili se do shrnutí příběhu toho pokladu. Španělská stříbrná flotila, doprovázená francouzským konvojem, plula z latinské Ameriky s největším stříbrným pokladem, který kdy plul po vlnách oceánů. Zakotvila v zátoce Vigo u španělského pobřeží. Vykládání pokladu byl ale problém pro místní zcela nepřipravenou posádku a po měsíci kotvení tak byly vyloženy celé 3 lodě z 22. To už si Britové všimli, na zátoku zaútočili, prolomili blokádu z francouzských lodí a španělský admirál kázal zbylé lodě s pokladem zapálit a poslat ke dnu. Španělská vláda pak vydala zákon pro hledače pokladů o tom, kolik nalezeného zlata mají odevzdat, ale ze stříbra tam zbyla jen „menší“ část a zákon na něj nepamatuje, čehož by byla škoda nevyužít. Jsme domluveni s Danou, že si půjčí Caleuche (pro ty, co neznají, je to loď duchů, která umí cestovat i pod vodou - ale takové cestování má svá pravidla), a s Dylanem, že nám zajistí možnost na omezenou dobu dýchat pod vodou, abychom mohli poklad ze dna vyzvednout.

Protože ale zátoka Vigo leží asi 80 km od Santiaga de Compostela a my máme lepší nedělní plány než způsobit diplomatickou katastrofu biblických rozměrů, domluvili jsme si schůzku s pražskými svatojakubskými rytíři. Isabella de Spada trvala na tom, že se máme dostavit všichni, kdo ke španělským břehům poplují. Dorazilo nás 8, oni hlásili 4. Jak pravil Altýr, mají přesilu, a pokud dorazí Isidoro, mají asi trojnásobnou přesilu. Snažíme se jednat nanejvýš uctivě a nic nezamlčet, sázky jsou vysoko. Takže tak sedíme ve vinárně, Isidoro „Ace of Spadas“ nás všechny děsí už jenom svojí přítomností, a Isabella nám sděluje, že plán máme hezký, ale zapomněli jsme započítat ten malý - leč stěžejní - detail, že zátoka Vigo je na významné poutní cestě, kterou španělští svatojakubští patrolují a chrání před místními nadpřirozenými běsy. A těch je dost, ve všech možných tvarech a power-levelech. Musíme tedy čekat i španělskou inkvizici, nemáme se jim jak vyhnout, a je lepší být připravený na setkání, než být rovnou považován za vetřelce. Isabella navrhla, že s námi pošle svého medika, který nás zaštítí jako externisty pomáhající mu s jeho byznysem na dně zátoky. Za to by chtěla půlku ze stříbra, které vylovíme, a samozřejmě ručíme za to, že jí medika nic nesežere. To se nám zdá jako dobrá nabídka, kterou rádi přijímáme.

Na letišti potkáváme medika de Spada, který se představí jako Timoteo, a nabereme směr Chiloé. Jdeme pozdravit místního warlocka do jeho mrtvého lesa a seznámit ho se situací. Návštěva nebyla dlouhá, pro některé snad mohla být i na příjemné vlně, ve výsledku mu máme z toho, co najdeme, přivézt nazpět něco hezkého nebo zajímavého. Následují poslední přípravy před cestou, já s Dylanem provádíme totálně nutnou kontrolu mořského dna, zbytek z pozice ležmo kontroluje zabezpečení pláží. Po setmění vyrážíme k odlehlé pláži, Timoteo recitací poezie přivolává několik mořských koní, kteří nás dopraví ke Caleuche. Timoteo sám koně nevidí, ale vypadá, že si absurditu celé situace neskutečně užívá. Jsme na palubě, povyprávíme o pokladu a kapitán vydává rozkaz k vyplutí. Začíná neskutečná jízda. Všichni se chytáme něčeho pevného, Breonika se drží Timotea, kapitán se potřebuje vyřádit a tak nechává Caleuche cestovat z jednoho moře do druhého pod hladinou. Mineme australské korálové útesy, pak nějakou vulkanickou trhlinu někde úplně jinde, užijeme si delfíní skok s lodí a konečně jsme po troše machrování bezpečně u zátoky.

Než kdokoliv stihne zauvažovat, jak dlouho bude asi trvat, než nás svatojakubští najdou, svatojakubští nás najdou. Návštěvou nás poctí Cynthia, vdova po Jacobovi de Spada. Naštěstí se s Timoteem znají, a neviděli se několik let, takže většina její pozornosti je upřena na něj. Nás jakožto externisty blíže nezkoumá. Plán zatím drží, Timoteo nás nepotopil. Míst, kde se dá hledat poklad, je několik, a zdá se, že čím blíže budeme ústí řeky Verdugo, tím budeme mít větší šanci, že z toho ponoru něco kápne, ale tak nějak tušíme, že tam také může být více nadpřirozených obyvatel - toho typu, co nechceme potkat v noci ve slepé zátoce. Ovšem vzhledem k tomu, že se nám s prvními ranními paprsky rozpustí loď pod nohama, jsme limitování časem, a tudíž se snažíme najít místo, kde nebudeme muset poklad zdlouhavě hledat. Po troše zvažování rizik jsme vybrali místo, kam bychom se chtěli potopit, a vyplouváme. Netrvá dlouho, z několika směrů se žene záhrobní chlad a pořvávání posádky 4 lodí duchů - pozůstatky zápalných lodí, kterými britové prorazili francouzskou blokádu. Hoří záhrobním plamenem a volí kolizní kurz. Teče nám do bot, ale naštěstí posádka Caleuche je pohotová a se svou lodí umí, takže po krátkém pronásledování nás zápalné lodě duchů nechají plavat. První krize za námi, minimálně do doby, než se budeme chtít ze zátoky vrátit. Následuje ponor.

S Caleuche se potopíme na dno. Hned vedle sebe máme jeden z vraků a kolem něj leží hromada něčeho blýskavého. Je tam tma, ale podle odlesků a siluet se snad bude dát orientovat. Jediný, kdo vidí dobře, je Altýr, proto zůstává na hlídce. Pila zůstává s manželem, zbytek z nás se uváže na lano a jde lovit stříbro. Jenže, když už člověk čeká i španělskou inkvizici, nečeká pochodující řadu utopených nacistů. Kus od místa, kde jsme zakotvili, je německá ponorka rozlomená vejpůl a posádka se k nám blíží. Pochodují ve 2 řadách, Ordnung až za hrob. Pohyb pod vodou je zjevně omezuje méně než nás. Altýr pošle Pilu, ať nás všechny varuje, a jde se postavit první vlně mrtvých nácků. Pila nám dá znamení a následuje ho, ačkoliv opustit palubu Caleuche pro ni znamená obětovat všechny cheaty, kterými vládne na vzduchu. Většina z nás nechá stříbro ležet a vydá se k palubě, Dana dohlíží na to, že Timoteo nebude mít tendence pustit se do boje. Dylan se odřízl od lana a s neskutečnou rychlostí se jal pomáhat Altýrovi, aby nedostal opravdové náckovské kolečko, originál od značky Kriegsmarine. Thorsson zůstal na palubě u lan a začal dávat dohromady plán, jak odtamtud Altýra s Pilou vytáhnout. Nacistů tou dobou byly už 3 řady, každá o asi 10 mrtvolkách, vybaveni noži a drápy. Do toho dorážíme já s Danou a podaří se nám trochu tlaku z Altýra a Pily stáhnout, ale voda už se nepříjemně barví krví a připochoduje 4. řada německých uniforem. Je jich moc a pod vodou se s nimi nedá dobře rozumně bojovat. Dost v tom plavem, z výpravy za stříbrem je boj o to, abychom se vrátili všichni a pokud možno celí. Přes komunikaci s Dylanem dal Thorsson signál Altýrovi, že jeho i Pilu vytáhne za jejich lana z toho nejhoršího přívalu nácků, a budeme se moct přeskupit. Akorát když je odtáhl, přestali jsme s Danou zvládat, Dana za mě schytala nůž německého kapitána do nohy. Dylan odlehčil U-Boot-Kommandantovi od hlavy, Thorsson nás všechny vytáhl pryč, a díky skvělé práci Lucie s Breonikou na palubě bylo všechno okamžitě připravené na to, aby se raněným dostalo pomoci. Nacistům jsme zlikvidovali téměř 2 řady + kapitána, ale zbytek se okamžitě sešikoval do řad a znovu se dal do pohybu. Thorsson zavelel, že musíme zpátky nahoru k hladině. Breonika, Lucie a Timoteo se postarali o raněné včetně kontroly otravy a dalších radostí. Ohledně otázky, jestli máme dost odvahy na další ponor, jsme byli všichni na stejné lodi. Nikdo nechtěl zjišťovat, jaká další milá překvapení by vyplula na povrch, kdybychom zkoušeli hledat ještě jinde v zátoce. Probrali jsme stříbro, jestli si neodvážíme něco, co nechceme, naházeli nechtěné kousky zpátky do vody, dali jsme místním svatojakubským vědět, že Timoteova mise byla splněna, a brali jsme roha, než se rozední.

Stříbra, co nám zůstalo, nebylo moc, rozhodně ne dost na to, aby byl problém s panem Brownem domluvit jeho přepravu do Prahy. Podle dohody polovina patří svatojakubským. Dana ještě na Chiloé přinesla warlockovi nůž nacistického kapitána s osobním věnováním, pak jsme si červeným zvýrazňovačem škrtli zátoku Vigo z mapy potenciálně bezpečných míst a odletěli zpátky do Prahy. Naštěstí nakonec všechno v suchu.