Účastníci: Teodor, Alena, Katka, Petr Helsson, Breonika, Aurora, Paul, NUMERIA, Tomáš Lin, Anthony
Datum: 21.5.2016
Autor: Tomáš Lin

Objevil se čínský démon (zelený, třírohý), který měl doručit dopis panu Lin. Nedopatřením ho ale místo toho předal Teodorovi. Ten svolal ostatní sciony (učástníci - Tomáš, aby mu pomohli dopis rozšifrovat (byl psaný rozsypaným čajem) a zjistit, komu byl vlastně adresován (démon adresáta neznal, měl jen jeho popis). S jejich pomocí dopis přeložil a zjistil, že byl prosbou o pomoc adresovanou „Vznešenému panu Lin“, dle dopisu totiž praskla pečet věznící „prastaré zlo“ a pomoc pana Lin je potřeba k vyřešení tohoto problému. Dopis byl podepsán Učencem ze zelené pracovny na jižním svahu a mimo jiné obsahoval i jeho adresu. Scionům se nakonec, za pomoci Zrzavé pily podařilo pana Lin vyhledat, ukázalo se, že se jedná o čínského kaligrafa a sciona Lin Tanga. Ten je přijal a převzal dopis, vzhledem ke svému pokročilému věku, ale již nebyl schopen s vyřešením nastalé situace pomoci a tudíš poslal spolu s pražskými sciony svého vnuka Tomáše(ten do té doby o existenci scionů a svém původu neměl nejmenší tušení), kterému ještě pře tím předal svůj relik (štětec).
Cesta za Učencem ze zelené pracovny na jižním svahu proběhla bez obtíží (uhelný kámen v divadle→Peking následně běžným způsobem). Na místě se ale ukázalo, že dveře pracovny jsou vyražené, pracovna zpustošené a Učenec nikde. V té chvíli se scioni rozdělili na dvě skupiny. Jedna se rozhodla důkladně prohledat pracovnu. Druhá se vydala na průzkum okolí.
Skupina prozkoumávající pracovnu (Teodor, Aurora, Tomáš Lin, možná ještě někdo další) zjistila, že v pracovně sice chybí učenec, ale schovává se v ní vystrašená čínská dívka jménem Jarní vánek (aspoň doufám), od té jsme se dozvěděli, že je z blízké vesnice, ve které se prý už několik dní ztrácí lidé, kteří v noci odejdou ven. Krom toho v pracovně nebylo nalezeno nic mo zajímavého. Druhá skupiny (většina bojeschopných scionů) v nedalekém lese našla na stromě Učenence ze zelené pracovny na jižním svahu. Ten byl živ a zdráv, ale odmítal slézt ze stromu, s tím že je to příliš nebezpečné. Přesto této skupině plně objasnil situaci.
Pečeť o které se mluvilo v dopise, byl kámen pečetící blízkou jeskyni. Ta kdysi sloužila jako úkryt Bílého lotosu, posléze jako vězení Ralushun Ayantatara (zkráceně Tatara). A nyní, po porušení pečeti, z ní začali vycházet jiangshi.Skupině doporučil, aby se vyhla hlavnímu vchodu do jeskyně a místo toho, našla zadní vchod, který určitě musí existovat, neboť Bílý lotos jeskyni vyhloubil v souladu se zásadami Feng shui a vzhledem k umístěné hlavního vchodu, by ho nebylo dosaženo, bez existence zadního vchodu.
Průzkumná skupina se poté vrátila do pracovny, kde si vyměnili poznatky se skupinou, které zástala v pracovně. Společně se poté vydali hledat zadní vchod do jeskyně. Ještě předtím Jarní vánek dovedli za Učencem, z pracovny si vypůjčili svazek Yijingu, a Tomáš votvořil pro každého jeden svitek s bagua (obojí jsou prostředky, které by měli účinkovat proti jiangshi).
K hledání jsme využili Aurořinu káču, ta ale v jistém bodě přestala fungovat a tudíž jsme museli hledat po svém. Při pokusu najít zadní vchod, jsme narazili na ducha, který nás varoval před tygrem a v zápětí na to spadl ze svahu a zmizel. Po dalším pátrání, jsme vchod sice nenašli, zato jsme našli tři mohyly. Ty Petr využil k tomu, aby opět přivolal ducha, kterého jsme již potkali. Po chvíli vyjednávání, jsme z něj jednak dostali nějaké informace o Tatarovi (podle všeho to byl úředník spravující tuto provincii) a jednak jsme se dozvěli, kde najít zadní vchod do jeskyně.
Dle duchových informací jsme nakonec vchod opravdu našli. Po vstupu jsme museli vyřešit pár hádanek (určit kterými z trojice dveří máme pokračovat v cestě), také jsme narazili na nefritové vosy, ty ale Breonika a Numeria uspali za pomocí písničky o slečně, která byla příliš líná, aby vstala a namalovala si obočí. Tudíž jsme nakonec bez obtíží dorazili ke dveřím vedoucím do hlavního sálu jeskyně (ty byli ze sálu velmi dobře zamaskované), v něm nalézal jeden velký a tyři menší sarkofágy, mimo to i obyčejných rakví. Než jsme si ale stihli sál pořádně prohlédnout, hlavní sarkofág se začal otevírat a tak jsme se opěz rychle schovali do chodby a lehce pootřenými dvěřmi pozorovali dění v sále. Ze sarkofágu vystoupila postava v oddění úředníka z dynastie Qing, kterému se nad každým ramenem vznášela planoucí lebka. Poté co vystoupil, nás pozval dále. Vzhledem k tomu, že jsme si mysleli, že jsme odhaleni jsme opravdu vstoupili, načež se ukázalo, že pozvání se nevztahovala na nás, jak jsme si mysleli, ale vracející se jiangshi.
V následném hovoru, se potvrdilo, že osoba se kterou se bavíme opravdu je Ralashun Ayantatar, správce této provincie. Který se zjevně rozhodl pokračovat ve své vládě i po své smrti. Mimo to začal s „rozšiřováním svého uřednického aparátu“, což vysvětlilo ty zmizelé vesničany. Nakonec po návratu jiangshi (bylo jich 10, z toho 4 původní, 6 nově vytvořených z vesničanů) došlo k boji (Tatarovi se moc nezamlouvalo, že se Petr představil jako Lovec upírů). Když se boj, začal vyvíjet ve prospěch scionů, tatar chytil Teodora, vlastním tělem vykryl Aurořinu šipku, která na ně letěla, vytrhl Teodorovi pár vlasů, svolal k sobě zbývající jiangshi a společně s nimi zmizel v oblaku kouře. Ještě předtím prohlásil něco ve smyslu, že tato provincie ho není hodna a tudíž odchází vládnout jinam.
Po boji jsme ošetřili raněné (jeden škrábanec od šípu, vykloubená ruka, nějaké popáleniny a spousta vysátého chi) a vrátili se zpátky za Učencem. Tomu jsme vylíčili co se stalo, včetně Tatarova zmizení. Učenec nám poděkoval a vyslovil názor, že jediné logického místo, kam by Tatar mohl odejít vládnout je některé z čínských pekel. To posléze potvrdil Tomáš za pomoci svého Mystery.
Cestou zpátky se také zjevil Kui Xing a poblahopřál Tomáši k jeho úspěchům.

Poznámka: Problém s Teodorovými vlasy atd. byl pokud jsem to dobře pochopil již vyřešen.